Rastislav Lučanský by se měl omluvit za své politické chyby

Pan Lučanský v Parlamentních listech doslova exceluje. Ačkoli je sám Romem, teprve nedávno díky eurovolbám zjistil jakou náturu Romové mají. Je to podobné, jako když studentka po skončení vysoké školy v sobě objeví poloviční romství a posléze o médií vykládá nekonečné pravdy o tom, jací ti Romové vlastně jsou. Volby ukázaly ve své nahotě podstatu současné politiky, kdy vznikají účelové subjekty založené na vetchosti nacionalismu. Jako kdyby říkali: “volte nás, protože jsme Romové……nic vám nenabízíme”….není divu, že romské politické strany skončily tak jak skončily. 

Je tragikomické sledovat lídry Strany rovných příležitostí a Romské demokratické strany, kteří tak nějak po svém přímo i nepřímo říkají, že za nezvolení mohou voliči a nikoli stranická nepolitika, jež s oblibou sobě vlastní romští straníci svému obecenstvu nabízeli. Pan Lučanský odešel ze strany, aby později v médiích coby kovaný Slovák v zemi bratrství doznal choutky k založení nového politického subjektu. Snad se jeden z kandidátů do Bruselu poučil ze svých chyb. Snad pochopil, že politika si žádá něco jiného, než obyčejné plápolání mezi nacionalismem a lajkováním ultrapravicových ratolestí dneška i včerejška. Čím asi OK strana Janečka byla pro Lučanského zajímavá?

Miroslav Tancoš coby předseda romské demokratické strany nemile překvapil své voliče. Nabídl jim “cizáka”, noname osobnost, o které doposud nikdo nevěděl. Přišel nějaký Lučanský, který společně s panem Tancošem pletl páté přes deváté. Národní i mezinárodní bylo zaměňované, aby následně oba dva v heroickém nadšení na dvacet čtyřce oznámili své choutky na výbory v Bruselu. Prvotními v jejich slovech nebyli Romové. Nebyli to ani majoritáři. Prostě šlo o nějaký projekt, v němž dva kandidáti, z nichž o jednom doposud nikdo neslyšel, říkají volte nás.

Člověk by očekával, že kandidáti do eurovoleb budou alespoň trošku chápat situaci, v níž Romové žijí. Brněnský podnikatel se slovenským občanstvím zvolil povolební kritiku ostatních Romů. Jako kdyby si po prohraném debaklu po svém vyřizoval účty s těmi, co jej neposlali do středu evropské politiky. Romská demokratická strana se chovala jako uskupení tajnůstkářů, kdy všechno je tajné, dokonce ani koncepce volební kampaně byla tajná prý kvůli Vandasově straně nedělníků. Romské politické strany podcenily situaci. Doufaly jako malé děti, že nabídnou trochu nacionalismu……nabídnou několikabodový program…….vystoupí v médiích, kde zvořou všechno co mohou……a lidé je za to zvolí. V tom se oba dva pánové docela dost přepočítali.

Po vystoupení ze strany by měl pan Lučanský  doznat vlastní selhání. Budou příští romské strany o něčem jiném, než o nacionalismu? Bohužel pravděpodobně nebudou. V politice by se měli pohybovat vzdělaní, mladí lidé neodmítající moderní rysy politiky. Dokud se stranických otěží budou držet exponenty devadesátých let dvacátého století následovaní svými stejně starými kolegy, poté není možné očekávat jinou, než zastaralou politiku založenou na nacionální segregaci, kde na jedné straně stojí majorita a na té druhé pouze minorita. Tato cesta je špatná a politika si žádá úplně něco jiného. Romská politická strana nesmí podporovat separatismus. Romská politická strana nesmí podporovat nacionalismus, měla by spojovat a hledat cesty zejména k ochraně lidských práv. Měla by podporovat programy sociální práce. Měla by se třeba podílet na přeměně zákona ve věci asistentů, terénních sociálních pracovníků…..měla by podporovat projekty vzdělávání dospělých…….měla by se podílet na konceptu sociálního bydlení……….bohužel, toto všechno ani jedna z romských politických stran nedělá.

Pan Lučanský by tak místo útočení a ostatní Romy měl doznat své vlastní chyby a měl by se za ně Romům omluvit.