Vlády řeší genocidu, pokud je to v jejich národním zájmu

Když začne řádit politika genocidy, politici se mění v neschopné děti, kdy ochrana lidských práv přechází čistě do pravomocí národních vlád. Jedno etnikum se rozhodlo to druhé povraždit z čistě iracionálních důvodů. V krvi se potácí rasismus, kdy vrah nemá slitování s dítětem, starce, dokonce ani s těhotnou ženou. Je to právě krize ve Středoafrické republice, jež nám všem ukazuje bezzubost Organizace spojených národů. Ta vraždění  v daleké Africe sleduje, vypráví ústy náměstka generálního tajemníka OSN mantry o důležitosti mezinárodní solidarity, zatímco nikdo z politiků nedělá nic k zastavení krutých zvěrstev. 

Ještě v prosinci roku 2013 se Rada bezpečnosti OSN chystala  odhlasování rezoluce požadující vojenskou misi Africké unie přímo ve středu dění veškerých vražd. Mezinárodní společenství si potichu uvědomuje, že si nemůže dovolit další selhání v Africe. Zatímco v Kongu musel vraženým komandům čelit kontingent špatně vyzbrojených vojáků modrých přileb doslova přihlížet vyvražďování vesnic, ve Středoafrické republice by rádi politici jiný scénář. Situace se v této zemi zhoršuje doslova rychlostí blesku. Lidé utíkají do džungle, ženy jsou znásilňovány a děti odvlečeny do armády, zatímco se politici u kulatých a hranatých stolů dohadují, kdo bude mít hlavní slovo při řešení další genocidy.

 článek II. Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia říká toto:

V této Úmluvě se genocidiem rozumí kterýkoli z níže uvedených činů, spáchaných v úmyslu zničit 
úplně nebo částečně některou národní, ethnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou:

  1.  usmrcení příslušníků takové skupiny; 

  2. způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny; 

  3.  úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné  nebo částečné fysické zničení; 

  4. opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí; 

  5. násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné.

BBC, dokonce CNN události daleko uprostřed černého kontinentu nekomentují. A když, tak jen v krátkých zprávách, jako kdyby Afrika byla něčím podřadným. Ale to není pravda. Afrika je kontinent, do něhož se s přehledem vejde jak USA, Evropa i Austrálie. Má obrovský potenciál a lidé žijící na tomto kontinentu mají stejná práva jako všichni ostatní. Politici v Evropě dští síru nad uprchlíky z Maroka a dalších afrických zemích a nepřímo tak ospravedlňují všechny nelidskosti odehrávající se daleko tisíce kilometrů od domovů Merkelové, Sobotky, Camerona, Barrosa a dalších.

Moderní svět je cynickým. Lidé potřebují nalézt v uprchlíkovi, v dítěti umírajícím hlady svého příbuzného, svého dědečka, své dítě, protože jinak nejsou ochotni pomoci druhým v nouzi.

Pokud divák naletí mediální “kampaň” vysoké sledovanosti a uvidí v očích beznaděje možnou beznaděj svého potomka, potom jsou ochotni posílat dary v DMSkách, v převodech na bankovních účtech. Mezinárodní právo poskytuje příliš přísné charakteristiky toho, co je to genocida. V tomto ohledu skutečně genocida nemusí být genocidou, i když dochází k vraždě tisíců, i když se vlády rozhodly snížit produkci z předem vybraného etnika jen pro utišení hladu po rasismu.

genocida

Často chybí mezinárodní vůle řešit genocidu a bránit vládám k hubení “nepřátel”. Bohužel, těmi nepřáteli mohou být také nevinné děti…….to ovšem politikům pravděpodobně nevadí. Viz genocidia páchaná v Bosně, ve Rwandě, v Darfúru, v Sýrii, v Sierra Leone a nyní ve Středoevropské republice. Je mnoho genocid, jež politici a média přehlížejí. Viz vraždění lidí v Barmě… v Indonésii, kde jsou lidé v západní Papui vražděni po stovkách…….v Uzbekistánu se prezident pokusil o genocidu tím, že bez vědomí uzbeckých žen nařídil jejich sterilizaci…….stejně tak v komunistickém Československu a mnoho let poté docházelo ke sterilizacím také na romských ženách, i tím se Československo morálně dopustilo genocidy, i když po právní stránky tomu tak není…… genocidy na Falaších se dopustil například také Izrael……. takových příkladů neznámých genocid je velké množství. Nehovoří se o nich kvůli politickým zájmům států, kvůli mezinárodní politice, kvůli obavě ze ztráty o vytvořený obraz toho či onoho národa.

Kofi Annan ve své knižce z roku 2012 “Intervence: Život ve válce a míru” doznává, že v období rwandské genocidy byly žádosti o poskytnutí většího počtu vojáků a Organizace spojených národů tyto žádosti odmítla .

Kdyby tenkrát OSN žádostem vyhověla, nemuselo ve Rwandě zemřít tolik lidí. Ve stejné knize se dočtete také o mezinárodní situaci v Somálsku.

Kofi Annan doznává, že OSN neměla žádnou chuť řešit situaci v Somálsku. Nikdo ze zodpovědných osob nechtěl riskovat životy mírových sil, zatímco tiše přihlížel ke genocidě žen, dětí, starých a nemocných lidí. Nebyl společný zájem pomoci lidem, zabránit vraždám.

Podobné je to u hladomoru v SAHELu. Politici velmi dlouho věděli, že hrozí hladomor a s ním smrt milionů. Politici ni nedělali, i když mezinárodní organizace žádaly OSN a spoustu dalších o pomoc s řešením možného hladomoru. Média mlčela, až celá věc vygradovala v úmrtí milionů a televizní obrazovky “navštívily” dojemné pořady shánějící finanční podporu pro pomoc umírajícím……opět celá věc nemusela tak špatně skončit.

Vlády řeší genocidu, pokud je to v jejich národním zájmu

Masově páchané násilí proti civilnímu obyvatelstvu způsobuje problémy uprchlictví, kdy lidé ze strachu o život překračují mezinárodní hranice. Dochází k vytváření nestabilního prostředí v nejbližším okolí území, na němž je páchána genocida.

Vlády řeší genocidu teprve tehdy, pokud vedlejší projevy genocidy narušují národní zájmy, nebo znesnadňují mezinárodní obchod.

O osudy lidí a záchranu životů jde především na posledním místě. Takový přístup ohrožuje celý mezinárodní systém kolektivní bezpečnosti, kdy je nepřímo zpochybňována schopnost Rady bezpečnosti OSN dostát své odpovědnosti jako “strážce” mezinárodního míru.

Je třeba univerzální právní normy, která by nezávisle na zájmech jednotlivých států řešila nebezpečí genocidy a masově páchaného násilí.

Mezinárodní zákony dávají státům možnost řešit genocidu, bohužel mezinárodní právo není využíváno v plném rozsahu. Jak již bylo v článku řečeno, mezinárodní normy nepřímo obhajují vlády páchající zločiny genocidy, když takovým vládám musí být prokázáno, že genocidu páchaly úmyslně a účelově k vyhubení určitého etnika….a to by se mělo změnit především. Tisíce lidí se nezabilo jen tak……tisíce žen nepřišlo o možnost mít děti jen tak o svobodné vůli…..

Svět by měl konečně definovat, co je to genocida a tato definice by měla ochraňovat oběti genocidy, nikoli však státy, vlády provádějící genocidu, pomáhající  vytváření genocidy.

Místo dokazování záměru, místo prokazování úmyslu páchat genocidu, by se měla prošetřovat koordinace zabíjení, kdo může za snižování systematické snižování plodnosti….kdo může za hladovění lidí…..jenže mnohdy je složité určit zodpovědnost za páchání genocidia, případně masově páchaného trýznění lidí. Viz například Nigérie a Boko Haram. Zde páchají genocidia a masově páchaná zvěrstva ak nigerijská vláda, tak islamističtí radikálové z Boko Haram. Mnohdy je složité určit, kdo je za který zločin zodpovědný.

Je třeba udělat všechno možné pro ochranu lidských práv.  Je třeba na mezinárodní scéně  povýšit člověka a hodnotu lidsého života nad potřebami vlád a lobbistických skupin.