Britové odsoudili k smrti polské Židy, dnes cítí nenávist k “Východoevropanům”

Světový den uprchlíků nedá zapomenout na smutné události minulosti, kdy země původu, etnická příslušnost lidí, společně s posuzováním majetku přispěl k zavraždění statisíců, milionů. Nenávist dala vzniknout neonacismu, aby následně oponenti Hitlerova šílenství podlehli zakořeněné nenávistí vůči všemu východoevropskému, rádoby šovinisticky nižšímu. Během Druhé světové války nebyl pro Spojené království Žid jako Žid. Tehdejší úřady přihlížely k žádostem s ohledem na původ a předpokládané generalizační vlastnosti Židů z nacistického Německa a mnohem chudšího Polska. Prastará nenávist, v níž se zrcadlila nenávist vůči východnímu, se jako nicotná tretka objevuje v postojích Camerona, představitelích UKIPu i mnoha britských novinách.

Černého Petra si v zakořeněné nenávisti vybrali Romové z Rumunska, Bulharska, Česka a možná i ze Slovenska, kdy bulvarizující plátky útočí kde mohou. Dokonce nepřichází o zájem extrémizující ostrovní politiky staří známí Poláci, nad nimiž se neslitovala ani předválečná byrokracie.

Před Křišťálovou nocí, jež nedávno připomínalo 75leté výročí, bylo v letech 1933 – 1938  z celkového počtu půl milionu žadatelů do ostrovního království přijato na 11 000 ohrožených německých Židů. Tehdejší podmínkou pro udělení azylu byla schopnost uživit se(tato schopnost byla v praxi zaručena pomocí židovských a jiných humanitárních organizací). Němečtí Židé byli přijímáni jako “cizinci” a dočasní návštěvníci, nikoli však jako uprchlíci bez jakýchkoli záruk.

Vybíráni byli podle dobových informací bohatí lidé, zatímco chudí Židé nedostali pomoc, přestože byli režimem ohrožováni na životě. Na tuto praxi doplatili, jak již bylo v článku naznačeno, polští Židé. Ti, i když přebývali v tehdejším Německu jako levná pracovní síla a byli rovněž státní politikou NSDAP ohrožováni na životě, byli úředníky považováni za “obyčejné” uprchlíky. Právě v těchto dnech, kdy vzpomínáme na lidi bez domova pronásledované nedostatky, hladem, žízní a nejrůznějšími chorobami, neměli bychom zapomenout na tisíce lidí, kteří díky odmítnutí tehdejších Britů přišli o život. Zákon upřednostňoval majetek, i když s polskými Židy nacistická říše zacházela mnohem hůře.

Polští Židé, i když měli bydliště v Německu azyl ve Spojeném království nedostali. Minulost nám ukazuje, kam daleko je ochotna nenávist a lidská lhostenost dojít.

Studie britské migrační politiky vůči Židům popisuje událost těmito slovy:

předsudky vůči Židům byly považovány za nepřijatelné, pokud tvořily součást společenského nebo politického programu…shovívavost k antisemitismu v sociální oblasti byla natolik rozšířena, že se stala naprosto všední. Nepřátelské stereotypy vůči Židům byly přijaty zákon dbalými občany. 

Britské stereotypy vůči Židům byly významné v označení Židů jako skupiny obyvatel obtížných , dokonce nebezpečných k jakékoli pomoci. Takové předsudky pomáhaly vytvářet obraz židovského uprchlíka v problematické formě a tím byla posilována podpora politiky restrikcí

Je to, jako kdybychom se navraceli v nějakém prazvláštním stroji času, kde místo Židů zůstávají “Východoevropané”, etnicky nehodní lidé, proti kterým je vytvářen společenský, politický program. Shovívavost k nenávisti vůči těm z “Východu” v sociální oblasti se stále více rozšiřuje a v některých kontextech britské společnosti se stává naprosto všední. Nepřátelské stereotypy vůči “Východoevropanům”, nyní prezentovaných romskými přistěhovalci z Čech, Polska, Rumunska, Bulharska a Slovenska, přecházejí díky médiím a hospodářské krizi do krve zákon dbalým občanům.

Se vzpomínkou na nezachráněné životy polských Židů bychom neměli opomíjet zcela jasnou paralelu, jež se odehrává před našima očima: nenávist vůči Polákům, vůči Romům z Bulharska nebo Rumunska, divný příběh britských politiků  Davida Blunketta či Nigela Farrageho doplněná o protiromskou kampaň The Daily Express a dalších médií.  Britské stereotypy vůči Východoevropanům, Romům jsou významné v označení Východoevropanů, Romů jako skupiny obyvatel obtížných, dokonce nebezpečných k jakékoli pomoci. Tento přístup je patrný z vystupování politiků xenofobního UKIPu, médií vytvářejících si na této kampani protievropské petice, jež pomáhají vytvářet obraz východoevropského i romského uprchlíka v problematické formě a tím je posilována politika restrikci, po které volá stále hlasitěji britský premiér David Cameron společně s Nigelem Farragem.

Opět jako společnost kroužíme v nebezpečných spirálách, jako kdybychom čekali na další “východoevropské” oběti dalších nenávistí.