Dientsbierův návrh je jednou z cest k posilnění práv minorit

Jiří Dienstbier navrhl, aby na vysokých postech státní správy byli také příslušníci minorit a politická scéna opět ukázala svou pravou tvář. Rasističtí služebníci národa se otočili  občanovi vzad, aby společnými silami Dienstbierův návrh vykopali pryč z prostor Strakovky nebo Poslanecké sněmovny. Jako kdyby politici nechtěli skoncovat s umělou uniformitou, jež tady jako nechtěný dar zůstala po soudruzích minulosti. Česká republika by jednou provždy měla ztratit ráz rasistické společnosti. Je na čase vytvářet republiku pro všechny bez rozdílů. 

Tentokrát sociální demokrat skutečně narozdíl od slovenských kolegů zastává lidská práva. Česká společnost je velmi nemocná a pokud se má napravit, poté je nevyhnutelně nutné podpořit zástupce minorit ve státní správě. Většina xenofobně laděných zákonů prochází díky neschopnosti nevládek být oponentem vládě, poslanecké sněmovně, senátu….jsou často závislé na dotacích ze státního rozpočtu, “pěstují” si dobré styky s parlamentními stranami, aby náhodou nebyly vyškrtnuty tím či oním politikem z pořadníku na peníze. I proto je důležité, aby ve vysoké správě státu byli zástupci minorit, jež by mohli zarazit bělostná tažení senátorů, jednotlivých poslanců.

Čeští politici jsou rasisté a to rasisté často s velkou vírou v bílou barvu. Místo, aby hovořili proti hloupoučkým stvořením z pochodových setkání, tak raději mají ústa plná rasismu, nepřizpůsobivých grázlů, před kterými je nejlepší státní, ale také evropskou kasu zakopat tisíce kilometrů pod zem. Je na čase udělat z České republiky opravdu moderní stát, kde do práv minorit zasahují především představitelé minorit, protože pouze oni vědí, jaké je to žít v rasistickém státě, kde vás nemusí obsloužit vůli barvě kůže…..kde si v autobusech cestující přikládají tašky k tělu, když do dopravního prostředku vstoupí Rom. Jsou to především představitelé minorit, jež vědí na vlastní kůži, jaké je to žít na ubytovně, v sociálně slabé oblasti. Je na čase zapšklým trilobitům v seslích státu podlomit barevné schéma s tím, že minority mají nezpochybnitelné právo podílet se na věcích veřejných na nejvyšší úrovni státní správy.

České prostředí je specifické Jájovským syndromem nevládek, nelze proto stavět pouze na vzoru ze zahraničí, kde nevládky představují hlídací psy demokracie i ochrany lidských práv. V Česku chybí organizace, která by monitorovala média a následně podávala trestní oznámení na autory rasistických článků, dožadovala se změny v rasizujících zákonech, upozorňovala na rasistická slova poslanců, senátorů a následně se dožadovala veřejné omluvy za slova nenávisti. Proto jedním z nástrojů může být “pozitivní diskriminace”, kdy se sami Romové budou podílet na legislativním procesu. Vládní dokumenty Jiřího Dienstbiera hovoří jasně: ” Cílem strategie je zvrátit do roku 2020 negativní trendy ve vývoji situace Romů v ČR zejména ve vzdělávání, zaměstnanosti, bydlení a v oblasti sociální; nastartovat a urychlit pozitivní změny a dosáhnout pokroku při odstraňování neodůvodněných a nepřijatelných rozdílů mezi podstatnou částí Romů a většinovou populací, zajistit účinnou ochranu Romů před diskriminací, bezpečné soužití a povzbudit rozvoj romské kultury a jazyka.” Je povinností majority v předem vytvořeném časovém rámci přeměnit mnohdy přikrášlovaný negativismus zaměřený hlavně vůči Romům v něco jiného, kdy se zruší nebo naruší umělohmotné hranice dvou táborů Rom a Majoritář.

Cesta Jiřího Dienstbiera je v tomto ohledu správná a více než potřebná. Česká republika by neměla propadat šedi nehumánního světa, ke které lákají některé evropské, ale také světové vlády. Správná je také cesta v oblasti vytváření zákona o sociálním bydlení. To není jen problematika Romů, ale také starých i nemocných lidí, dalších příslušníků minorit. Je povinností státu dodržovat neviditelnou společenskou smlouvu mezi státem a občany, na jejíž existenci je založený princip kapitalismu. Romové, ani žádná jiná minorita v České republice nesmí žít ve strachu. Česko nemůže následovat cesty Francie, ani Řecka, kde díky politikům dochází k velkému nárůstu nesnášenlivosti a xenofobie vůči minoritám. Je třeba zahájit cestu k humanismu….je třeba zahájit cestu ke vzájemné důvěře, protože povinností nás všech je ochraňovat barevný, nikoli umělohmotně jednobarevný svět.