Je třeba vytvořit globální program pro uprchlíky a posílit ochranu jejich práv

Tento svět společně s moderní civilizací selhal a selhává dál. Není možné, aby existovala na světě místa, kde není možné žít. O smrti nesmí rozhodovat místo narození. Všichni musíme mít šanci na krásný život život podle našich představ. Existuje tolik míst na světě, kde žít znamená živořit o hladu, ve strachu ze znásilnění, ve strachu z únosu, ve strachu ze zabití. Krucinál, proč je to vůbec možné? Proto také mnoho lidí každoročně dobrovolně opouští své rodiště a hledají štěstí jinde. Tito lidé jsou známí jako uprchlíci. Extrémisté, milovníci přihnědlých ideologií o těchto lidech hovoří s pohrdáním.

Být uprchlíkem není vůbec nic jednoduchého.  Dobrovolně se zbavujete svého majetku a všechno vsadíte na jednu kartu. Hrajete hru hop nebo trop. Nelidské zákony mateřské vlasti, nebo pohled na věčně hladové děti přinutí uprchlíky uprchnout jinam, kde by mělo být lépe. Místa plná válek a chudoby nemohou být dobrými pro lidský život. Uprchlická tématika je také zdárným důkazem kam až tento svět upadá kvůli ekonomickému bohatnutí jedněch nad druhými.

My klasičtí Evropané si neumíme v žádném případě představit bezvýchodné situace v jakých se nacházejí obyvatelé Afriky, Asie a dalších končin tohoto popleteného světa. Nezajímáme se například o tristní stav péče o přistěhovalce v Řecku. Mimochodem nejhorší péče o přistěhovalce je již dlouhou dobu poskytována v této krachující jihoevropské zemičce. Uprchlíci žijí v záchytných střediscích v hygienicky nevyhovujících prostorách spolu s krysami a dalšími nevítanými společníky. Několikrát na tento stav poukazovaly mezinárodní organizace.

Uprchlíci projdou nějakým přijímacím kolečkem, které musí vyhovovat mezinárodnímu právu. Je zajímavé, že stále více států ve světě uvažuje o porušování mezinárodního práva a zacházejí s uprchlíky dokonce i v rozporu s lidskými právy. Viz. zacházení s uprchlíky v Austrálii, Kanadě, Francii, Izraeli a v dalších zemích světa. Česká republika pod taktovkou dávno ukončené nečasovské vlády zahájila také cestu k větší kriminalizaci uprchlíků. Přitom by ke kriminalizacím těchto nešťastných lidí vůbec docházet nemělo.

Během roku 2013, konflikty a nucené pronásledování donutilo průměrně 32 200 osob za den opustit své domovy. 

Je to zejména proto, že v jejich zemi zuří dlouho vleklá válka, panuje tam nebezpečný režim. Návrat takových lidí do jejich domoviny by znamenal jistou smrt nebo dlouholeté věznění, mučení či jiné příkoří. V takovém případě tito lidé pobývají několik let v uprchlickém táboře jako nikam neudané zboží. Je to velmi smutné. Opět zde selhává společnost, která není schopná nastolit takové podmínky, aby návrat takových lidí byl možný.

OSN, respektive jeho organizace pro uprchlíky,  zahajuje se svými partnery diskusi na téma těchto uprchlíků. Řešit se bude zejména kdo tyto uprchlíky přijme na své území, řešit se budou také způsoby integrace takových občanů do většinové společnosti přijímacího státu. OSN se také bude zabývat takřka neřešitelnou otázkou jak zamezit tomu, aby se tito utečenci nestali lidmi bez možnosti návratu do vlasti. Na první pohled se mabízejí například utečenci z Palestiny, kteří se ve velkém nacházejí v utečeneckých táborech bez možnosti návratu. Jak již bylo řečeno, 5 milionů Palestinců jsou díky nepokojům na Blízkém východě a nezákonnému obsazení Palestiny Izraelem vyhnáni ze svých domovů.

Jejich návrat by znamenal pro uprchlíky jistou smrt nebo mučení ze strany izraelských státních orgánů. Opět na tento fakt poukazují organizace OSN.

Z globálního hlediska existuje pouze 81 000 míst ve 26 zemích světa kam je možné trvale přesídlit uprchlíky. Teoreticky je tak každé místo schopné přijmout ročně jen 10 osob, což je velmi málo.

Uprchlíků přibývá a místa pro jejich trvalé přesídlení nestačí. Je především nutné, aby jednotlivé vlády přijali mnohem méně drakoničtější zákony, které by napomáhaly k přesídlení uprchlíků, kteří se nemohou navrátit do jejich domoviny.

Ano, nyní vystoupí ti počmáraní šaškové s náckovskými ideály nacionalismu a začnou řvát, že uprchlíky nechtějí, že nejsou peníze a proč bychom měli někoho tady na našem území trvale přesidlovat. Takový pohled je hloupý nic neříkající kec. Společnosti musí být tolerantní, společnost musí počítat s uprchlictvím, společnost má povinnost pomoc těm, kdo to potřebují. UNHCR spolupracuje s mnoha vládami světa, dokonce již dlouhodobě pracuje s nevládními organizacemi, které vyvíjejí vliv na jednotlivé národní vlády a vědí jaké je pozadí uprchlické politiky v tom či onom regionu světa.

Každý má právo slušný život bez strachu ze smrti nebo vyhladovění.

vnitrne_vysidleny_osoby

Stupňující se konflikt a násilí v Sýrii měl za následek podle odhadů v roce 2013 na 4,5 milionu vnitřně vysídlených lidí. Ti museli opustit své domovy a ukrývají se v uprchlických táborech na území Sýrie. Celkově tak na konci roku 2013 bylo na 6,5 milionu vnitřně vysídlených Syřanů. OSN bylo schopno poskytnout pomoc pouze 3,4 milionům vnitřně vysídleným obětem násilí. S téměř 5,4 miliony vnitřně vysídlenými uprchlíky zaujímá druhou příčku Kolumbie. Obnovení bojů v Demokratické republice Kongo v roce 2013 uvrhlo do náruče uprchlictví během minulého roku další 1 milion lidí. Celkem je tedy v této africké zemi vnitřně vysídleno na 3 miliony lidí. Boje v roce 2013 neutichly a vyhnaly z domovů dalších 844 000 lidí. Ti hledaí bezpečí v uprchlických táborech uvnitř rozvrácené země.  Konflikt v Mali, která vypukl v roce 2012 a má za následek 227 000 vysílených osob v zemi, následující rok přibylo dalších 111 000 lidí bez domova.

Nejvíce ohroženými lidmi bez možnosti návratu jsou Somálci, Iráčané, Afghánci a obyvatelé Konga. Tito lidé jsou také nejčastěji přesídlováni do nových zemí, kde budou následně za použití integračních programů integrováni do nové vlasti. Přesídlení urpchlíků bez viditelné možnosti návratu zpět do vlasti je velmi důležité. Tito lidé jsou v uprchlických táborech, kde by místo nich mohli být lidé, kteří se mohou navrátit zpátky do své země po určité době. Kapacita uprchlických zařízení, uprchlických táborů je tak zbytečně zaplňována lidmi, kteří mohou mít budoucnost jen v nové vlasti.

Rok 2011 byl rokem vleklých uprchlických krizí. Za tyto krize mohou ozbrojené konflikty v Pobřeží slonoviny, Libyi, Somálsku a Súdánu. Súdánský konflikt pokračuje nyní v roce 2014 etnickými čistkami v Jižním Súdánu.

Odhaduje se, že přibližně 51.2 milionů lidí bylo ke konci roku 2013 vyhnáno ze svých domovů. Což zahrnuje 11.7 milionů uprchlíků nacházejících azyl v zahraničních uprchlických táborech UNHCR, 5 milionů palestinských uprchlíků pod mandátem UNRWA a 33 milionů lidí vysídlených mimo své domoviny do jiných částí své vlasti, jedná se o vnitrozemské uprchlíky a 1,2 milionů žadatelů o azyl.

Velká část těchto uprchlíků se dobrovolně navrátí do země svého původu. Vždy musí jít o repatriace dobrovolné, nikoli násilné. To, o co se snaží Izrael je trestuhodné. Africké uprchlíky proti jejich vůli převáží zpět do jejich země původu, a to i přesto, že těmto lidem v jejich původní zemi hrozí velmi vážná nebezpečí.

Lidé, u kterých nebyla zjištěna totožnost a státní příslušnost mohou být národními orgány zadrženi a to na nezbytně nutnou dobu. Takových lidí bylo na celém světě na 12 milionů.

UNHCR také pomáhá při určování národní identity jednotlivých uprchlíků. Díky této snaze 3,5 milionů uprchlíků zadržovaných v 64 zemí světa mohlo dostat svou identitu. Tím pádem mohli být propuštěni a mohli pokračovat v procesu získání statutu uprchlíka.

Nejvíce uprchlíků se se v Evropě nachází jen tak pro představu v Německu, Itálii, Francii, zemích BENELUXu, ve státech severské Evropy. Na pomoci uprchlíkům se podílejí ti nejchudší, a my uprostřed Evropy bychom měli podle slov nacionalistů přestat s pomocí uprchlíkům? To bychom se poté museli stydět. Největšími hostiteli uprchlíků  nejsou z globálního hlediska Evropa ani Amerika.

Největšími hostiteli uprchlíků jsou Pákistán, který koncem roku 2013 hostil na 1,6 milionu uprchlíků, druhé místo zastává tolik mezinárodně propíraný Írán(857 tisíc uprchlíků), poté následují takové země jako Libanon(856,5 tisíc uprchlíků), Jordánsko(641,9 tisíc uprchlíků), Turecko(609,9 tisíc uprchlíků). 
Největšími hostiteli uprchlíků tedy nejsou nejbohatší, ale nejchudší země světa. 20 největších hostitelských zemí jsou totiž s velmi nízkým  HDP. 12 zemí světa hostících uprchlíky jsou dokonce nejméně hospodářsky rozvinutými zeměmi.
Rozvojové země hostily 86 procent světových uprchlíků. Nejméně rozvinuté země tak poskytovaly azyl 2,8 milionům uprchlíkům na konci roku 2013

Taková jsou statistická čísla o uprchlících. Jak vidíte, problematika uprchlíků je globálním problémem. Každým rokem roste také počet těch uprchlíků, kteří se nemohou nikam vrátit, proto také svět, tedy mezinárodní organizace, vymýšlejí plán, jak z globálního hlediska pomoci těmto lidem. Je třeba najít dohodu některých států, aby přijali uprchlíky, kteří nemají možnost návratu zpět do jejich vlasti.

SDÍLET