Na případě Meriam Ibrahím Išagové je vidět neprofesionalita médií

V českých médiích se neobjevila informace o tom, že na podporu Meriam Ibrahím Išag se v Súdánu konaly demonstrace a že za jejím uvězněním stál bratr, který po letech nestýkání se, zjistill, že se jeho sestra Meriam provdala za křesťana, se kterým má dítě. Rozčílil se a podal na ni u súdánského soudu žalobu. Tohle všechno se ale tuctový čtenář iDnesu, nebo Novinek nedozví. Ze západních médií se nedozvíme dokonce ani názor odborníků na súdánské právo nebo šaríu. Místo toho vzniká hysterická kampaň, kdy šária představuje výkvět zla, přitom velmi málo lidí v Česku ví co šária ve skutečnosti je.

Většina článků na téma Meriam Ibrahím Išagové byla kampaní a nikoli solidní žurnalistikou. Pozorovatelé Amnesty International ze Súdánu se nezabývali právními teoriemi. Vytvořili petici…tu následně protlačovali do médií, dokonce ani nesdělili, pravdu o súdánském soudním systému….o selhání soudce….raději se živila islamofobie……raději vznikaly články lží i pololží, kde žena, odpadlice muslimka čelí nespravedlnosti celosvětově rozšířeného islámu. Běžný divák z Česka a snad ani z Unie nezjistil, že proti postupu neschopného soudce brojili samotní súdánští, ale také jiní muslimští odborníci na šáriu. Amnesty International v tomto případě selhala a nechala se kolébat podobně jako hlavní informátoři Západu jednolitým představením na téma zlý islám a ještě zlejší šária.

K emočně pojaté reportáži nechybí fotografie manželského páru, kdy ona přechází ke křesťanství, zatímco on bezmocně sleduje osud své ženy…… média se vehementně snaží celý příběh vyprávět ve světlech béčkového hollywoodského trháku, kde hlavní roli sehrává zápas dvou kultur, kdy muslimka zrádkyně dle šárie musí zemřít, protože odmítla Alláha jako svého boha. Co a tom, že žena nikdy muslimkou nebyla a tudíž se žádná šária Meriam netýká. Čtenáři si žádají příběh…….popularita deníku stoupá, zatímco západoevropská mediální džungle využívá zaručených zpráv dalších západoevropských agentur a mediálních společností, zatímco ty méně populární “východní” zcela ignorují.

Na případě Meriam Ibrahím Išagové je vidět neprofesionalita poskytovatelů informací. Stačí, aby nepravdivou informaci, polopravdy a pololži rozšířil nějaký renomovaný zdroj. Poté se niko nestará, jestli to je nebo není pravda. Dokonce i v přetechnizovaném 21. století vzniká obrovský prostor k mediální mystifikaci, kdy západní média mlčí o ukrajinských fašistech na majdanu, aby posléze několik měsíců poté stejně mlžila a ohýbala pravdu v případu světoznámé mladé Súdánky. To je velmi nebezpečné. I přes existenci sociálních sítí a Twitteru dávají lidé, dokonce i vlády přednost renomovaným agenturám, i když nikdo přesně neví, proč ta či ona agentura je renomovanou. Vzniká renomovanost v počtech prodaných výtisků, v počtech shlédnutí na internetu nebo v “dlouhověkosti” daného média? Je snad znakem renomovanosti počet citací, které jednotlivá média používají z toho či onoho deníku?

sudan

Vydávání médií je podnikatelská činnost a jako taková sleduje úspěšnost, nikoliv pravdivost. Je to právě přetechnizovanost, jež nakonec nutí mediální giganty chrlit informace jako první, v dostatečném předstihu bez jakékoli šance na ověření zdroje, události…….svět se stává hrubším a vytváří nesnášenlivost vůči migrantům, muslimům, cizincům, a proto média velmi často žehrají na ochotu lidí souhlasit vnitřně s informacemi obsahujícími kritiku, urážku nenáviděných obětí společenského hrubnutí. Článek obsahuje Romy, násilí Romů, muslimy, násilí islámu……proto ta informace je pro lidi se skrytým smyslem pro rasismus předem pravdivou. Hra na latentní rasismus, latentní fobie živí neserioznost médií.

To bylo ostatně také znát v případě Meriam Ibrahím Išagové. Islamofobie, podivný zápas kultur zahájený zejména Georgem Bushem, dostal přednost před lidským a hlavně pravdivým příběhem, kde nesehrává hlavní roli ani tak islám jako takový, ale již několikrát zmíněný katastrofální stav súdánského soudnictví doprovázený nenávistí člena rodiny. Šária zvláště v oblasti trestní nabízí zastaralé tresty, které nejsou většinou ani praktikovány. Šáriatské soudy sou proto i ve věci trestní často nahrazovány nebo doplňovány soudy nešáriatskými, protože lékaři, právníci i široká veřejnost odmítají velmi kruté tresty v trestním právu šárie.