V Jižním Súdánu dochází k etnickým čistkám

Súdán je zvláštní země. Zatímco na jihu existuje nový, značně zplundrovaný stát, sever kdysi administrativně jednotného státu vyhlásil spodnímu jihu genocidu. Lidé jsou unášeni, ženy znásilňovány, zakládají se dětské polovojenské skupinky, ve hře sou zásoby ropy a neschopnost dohodnout se. Pod pláštíkem Spojených národů se odehrávají v Keni, v etiopské Addis Abebě mírové rozhovory. Byli vybráni mediátoři, jež mají obě nesvářené strany přimět ke společnému řešení. Politici rokují, zatímco Bašírovi vojáci páchali a páchají po mnoho let válečné zločiny. Za zbrojní pomoci z Ruska, Číny, Ukrajiny a dalších zemí bombardují po několik let jihosúdánské vesnice, vraždí civilisty. Tentokrát se genocida rozhořela v samotném Jižním Súdánu mezi vládními vojsky a povstalci(členy opozice).

Pro Evropany je to neviditelný konflikt, kdy západní média mlčí, protože mají k dispozici fašizující Ukrajinu Evropskou unií a Spojenými státy natřenou na novou esenci budoucí demokracie. Mimo zájem televizních kamer tak na severu Afriky dochází k další genocidě, při které umírají děti, staří i nemocní lidé.

Jižní Súdán se zrodil z války. Když byly před více jak 6 lety podepsané mírové dohody, bylo v Jižním Súdánu méně jak 20 km silnic. Přitom Jižní Súdán je velký jako Francie a  Anglie dohromady. Více než 90 % obyvatel žije za méně než 1 dolar na den, méně než 20 % dětí mělo možnost chodit do školy, a méně než 30 % obyvatel mělo přístup ke zdravotnickým službám. Tři čtvrtiny obyvatelstva je negramotných a pouhé 1 % lidí vlastní bankovní účty, 10 % dětí se zde nedožije ani svých pátých narozenin. Samotná státní správa nově vzniklého státu není dostatečně schopna poskytovat veřejné služby.

Jih se může pyšnit hustými lesy, pěstováním vinné révy, stromy obtěžkanými ovocem, přesto většina měst a vesnic nemá zavedenou elektřinu a pitnou vodu. Přesto tamější lidé trpí hladem a podvýživou. Děti si často přivydělávají u nezpevněných silnic prodejem medu. Od získání nezávislosti země v roce 1956, kdy vznikl samostatný Súdán, požaduje Jižní Súdán větší samostatnost. Od té doby jsou lidé jihu považováni těmi ze severu za méněcenné. Jih je více animistický a křesťanský, kdežto sever je muslimský. Navíc jih kulturně více patří k subsaharské části než k severnímu koloritu. Jižní Súdán je velmi chudá země. Přes svou mizernou situaci je Jižní Súdán neustále zmítán násilím a nepokoji.

Vyhnaní lidé z Juby v uprchlickém táboře Tomping

Mezivládní úřad pro rozvoj zprostředkoval na 9. června 2014 v Etiopii další “mediační” setkání. Pozvány byly znesvářené strany vládních i opozičních bojovníků. Je tu další příležitost zastavit válku vyrábějící uprchlíky, zdravotně postižené, psychicky deprimované děti trpící hladem a nedostatkem lékařské péče. Ničivé zločiny konfliktu v jižním Súdánu mají své kořeny v nedostatku spravedlnosti postihující brutální zločiny, kterých se bojující strany dopouštějí. Pouze několik kilometrů od hlavního města Jihu, Juby, dochází k únosům žen, ke každodennímu násilí v podobě okradení, nebo smrti. Je to nestabilní místo s nestabilními podmínkami pro život. Prašné ulice nezakryjí slzy hladovějících. Nezahalí skupinku lidí ukrývající se za usychajícím roští v naději, že je neobjeví tanky jedné z válčících stran.

Mise OSN v Jižním Súdánu(UNMISS) ve své zprávě z května 2014 uvádí, že existuje důvodné podezření domnívat se, že zločiny proti lidskosti, které byly spáchány během konfliktu, byly páchány vládními i opozičními silami.

Boje začaly ve večerních hodinách 15. prosince 2013 v hlavním městě Středního rovníkového státu, Jubě, mezi členy prezidentské stráže, jejíž členové jsou rozděleni mezi Súdánskou osvobozeneskou armádu(SPLA) a vojenské jednotky loajální vládě a bývalému víceprezidentovi Jižního Súdánu Rieku Macharovi. Oba dva tábory se do sebe pustily zbraněmi.

Boje se tentokrát po několikaletém běsnění Severu a Jihu přenesly do různých vojenských zařízení, civilních čtvrtí. Vojáci loajální k Macharovi byli poraženi a vládní jednotky vstoupily do oblastí obývaných Nuery. Podle svědectví některých lidí vládní jednotky začaly vnikat do příbytků lidí v Jubě. Vyváděly ven nuerské muže a ty na ulici střílely nebo umlátily k smrti.  Při násilí tisíce lidí raději uprchlo ze svých příbytků mnoho čtvrtí v Jubě zůstalo liduprázdných. 300 Nuerů bylo následně také zadrženo, odvedeno do operačního střediska vládních jednotek, kde byli zadržení muži následně povražděni.

jizni_sudan

Boje neutichají, naopak rostou jako houby po dešti. Po událostech v Jubě došlo k totálnímu rozpadu Súdánské osvobozenecké armády ve státech Jonglei, Jednota i Horní Nil. Jejich příslušníci přebíhali k opozičním jednotkám. Hlavní města těchto států Bor, Bentiou a Malakal se ocitla pod palbou opozice. Boj se přenesl do vesnických oblastí i dalších částí Jižního Súdánu.

Mezinárodní organizace poukazují na etnické čistky, jež se každým dnem odehrávají pod nelítostným sluncem zničené krajiny. Prosinec roku 2013 byl v Jižním Súdánu vším možným, jen ne klidným obddobím míru, pohody a klidu. Zatímco rodiny v Praze, Londýně, Madridu i New Yorku rozjímaly nad blížícími se vánočními svátku, děti v Jubě a širokém okolí měly jiné starosti. Právě v tomto období jihosúdánské vládní jednotky vraždily etnicky odlišné jihosúdánce a opoziční vojáci válčící proti těm vládním dělali totéž. Humanitární právo, mezinárodně garantovaná lidská práva zde nemají místo. Rada bezpečnosti OSN  by měla dělat mnohem víc, než jen vést mediační sezení v Addis Abebě.

Jak již bylo řečeno, v Súdánu, respektive na jihu působí ozbrojená mise OSN pod označením UNMISS. Tito vojáci jsou podle posledních zpráv nedostatečně vyzbrojeni, není jich dostatek, nemohou mnohdy ochraňovat civilisty před výpady dobře ozbrojených útočníků.

Etnicky motivované masakry se vymykají jakékoli kontrole. Dokonce lidé nenaleznou bezpečí ani na základnách jednotek OSN. 17. dubna 2014, velká skupina neidentifikovaných ozbrojenců  zaútočila na jednu z takových základen v Boru, kde se ukrývalo na 5000 civilistů. Většina z nich byli Nuerové. Ozbrojená skupina střelbou narušila obvodové zdi základny, začali střílet po lidech.

Po tomto útoku bylo zabito na 50 civilistů a dalších několik desítek lidí bylo zraněno. Těsně před útokem útočníci předali úředníkům OSN nacházejících se na základně, petici s tím, že do 72 hodin by měli všichni Nuerové opustit prostory základny. 

Ve stejný den asi 300 vládních vojáků stříleli nad lodě UNIMISSu. V jiném místě, 14. dubna 2014 a 15. května 2014 v Bentiou došlo k povraždění stovek lidí. V Boru se uskutečnili od prosince 2013 do května 2014 čtyři útoky s cílem povraždit Nuery. V Bentiou nenašli lidé útočiště ani v mešitě, v nemocnici….lidé byli vosky z jihu vražděni podle jejich etnického původu. V samotné mešitě bylo zavražděno na 200 lidí, dalších 400 bylo zraněno

Velitelé vládních i nevláních jednotek(opozičních) využívají rozhlas ke koordinaci vražedných komand. Na dálku vyzývají v rozhlasu  vraždění, genocidě.

Vládní vojska se neustále popotahují o výše jmenovaná hlavní města jednotlivých federativních států Jižního Súdánu. Ozbrojení vojáci Nuerů naopak s dalšími civilisty napadli příslušníky největší etnické skupiny v jižním Súdánu, Dinky, spolu s dalšími cizinci v okolí. Jak již bylo řečeno, vládní i nevládní jednotky se dopouštějí válečných zločinů. Rabují, ničí civilní majetek. Dokonce napadají cíleně pracoviště mezinárodních humanitárních organizací. Přestože, Jižní Súdán ratifikoval mezinárodní smlouvy o lidských právech včetně Ženevské konvence, v žádném případě tyto dokumenty nedodržuje. Odpovědní lidé za násilí nejsou vůbec souzeni a posíláni ke zodpovědnost za vraždy stovek a tisíců lidí.

sudanJižní Súdán se snaží učit hospodařit po svém. V mnohém tak za pomoci humanitárních organizací začíná od nuly. Nyní se vláda Jižního Súdánu dopouští válečných zločinů, etnických čistek. Pokračuje se v tom, co bylo rozdělením země na dva státy zapomenuto. V průběhu mírových rozhovorů mezi severem a jihem v Naivasha v Keni, se mezinárodním vyjednavačům nepodařilo sestavit  mírovou dohodu, ve které by se vláda Súdánu i Súdánské lidově osvobozenecké hnutí ujalo zodpovědnosti za masivní porušování lidských práv, kterého se dopustili za více jak 21 let vzájemného válčení. Nyní také nikdo nechce převzít zodpovědnost za etnické čistky, přitom jsou to vládní jednotky jihu, které páchají čistky……přitom jsou to jednotky opozice páchající etnické čistky.

Rada bezpečnosti OSN by měla zajistit okamžité vyšetřování jednotlivých útoků v Malakale, Boru i Bentiou. Útoky na základny mírových jednotek by rovněž neměly zůstat nepotrestané. Rada bezpečnosti by také měla zmrazit veškerá aktiva vládních představitelů Jižního Súdánu, protože na jejich příkaz a na jejich zodpovědnost docházelo k rabování a vraždění. Je mnoho dalších útoků……vraždy pokračují a Mezivládní úřad pro rozvoj chce na jihu zcela správně klid zbraní, zatímco zcela nesprávně nepožaduje převzetí zodpovědnosti za vraždy lidí, etnických minorit, etnicky odlišných spoluobčanů. Prezident Spojených států amerických, Barack Obama, vydal dne 3. dubna 2014 dekret, pomocí kterého umožňuje americké administrativě uvalení sankcím proti jednotlivým politikům Jižního Súdánu. Zároveň by Barack Obama měl jasně říct do světa jména těch, kdo jsou zodpovědni za současný stav.

Jihosúdánská vláda selhala a umožnila svým přístupem vraždy Nuerů. Dojde konečně třeba v Addis Abebě ke konečnému zastavení etnických čistek?