Evropa má být podle Martina Schulze Evropou kvót a nikoli lidských práv

Evropská unie stojí na pomyslné křižovatce mezi ochranou lidských práv, přepočítáváním lidí jako čísel na ciferníku hodin a globalizovaným sobectvím sežírajícím jakýkoli pokrok kupředu. Stále více států podléhá malomocenství nacionalismu, kdy se pohlaváři vlád předhánějí o to, kdo z nich jako první v řadě dokáže zasadit poslední políček do tváře slušnosti. Francie se stává výkladní skříní antisemitismu a anticikanismu, zatímco se Maďarsko propadá do soukolí extrémismu. V této situaci po květnových volbách přichází do prostor Bruselu další nacionalisté, aby po rvačkách o parlamentní frakce, zahájili společnými silami destrukci letitého projektu Unie jako garanta humanismu, lidskosti a práv pro všechny. 

Evropská unie je celosvětovým garantem rozvojové pomoci a pokud osmadvacítka zůstane v zajetých kolejích snižování pomoci nejchudším, je zde reálné nebezpečí ponechávající umírající děti, ženy, starce, ale i úplné mladíky svému osudu. Organizace spojených národů varuje před porušováním práv migrantů a uprchlíků. Jako kdyby se jednotlivé velmoci otáčely k takovým upozorněním se zacpanýma ušima zády. Rasismus, xenofobie skloubená s neschopností politika řešit národní politiku, podsouvá nenávidění na nový stupeň společenského žebříčku, kdy rasistické smýšlení o uprchlících je považované za lepší, střídmější verzi zahraniční politiky Bruselu.

Včera byl do čela Evropského parlamentu zvolen Martin Schulz. 409 europoslanců se v tajném hlasování rozhodlo pro Němce ze Sociální demokracie. Mezi prvními gratulanty byl  český premiér Bohuslav Sobota, jež jako předseda českých socanů neváhal a pozpěvoval do okolí ódy na staronového šéfa Evropského parlamentu.

Dalších pět let se bude vytvářet politika Unie podkopávaná více než šedesátkou neofašizujících extrémistů pokládajících přihlouplé dotazy: “chcete v Evropě více Marokánců?”. Budoucnost Evropy je Faragem, Le Penovvou a dalšími vykreslována do nepravých barev, kdy křesťanství vytlačuje islám, kdy “bílou rasu” vytlačují Arabové, černoši a jiné, odlišně zabarvené rasy, supremacismus se stává alfou i omegou nových požadavků

……jako kdybychom se stále hloubě nořili do omylů středověku, kdy křižáci korzovali před hrobem Krista, aby ve jménu kříže vraždili “mohamedány” po tisících.

Extrémisté shromažďující se do eurofrakcí odmítají řešit skutečné problémy Unie, kterými je nezaměstnanost, nedostatek tzv. spravedlnosti, kdy na starém kontinentě roste chudoba mnohem víc, než by kdo očekával. Stále více lidí je závislých  na sociálních dávkách, rostou mandatorní výdaje jednotlivých zemí, zatímco jako houby po dešti roste vládami a politiky podporovaná nenávist vůči těm nejchudším, jež jsou zcela nesprávně považováni za kouli na noze jednotlivých vlád. Evropa potřebuje potírat nezaměstnanost mladých, potřebuje ukázat lidem, že evropská politika je tady k ochraně společných zájmů nás všech.

Evropa potřebuje spravedlivější daňový systém, v němž nebude každý rok unikat více ne 2 000 miliard eur. Daňová politika je věcí národní, ve které by se státy měly dohodnout, že člověk platí daně tam, kde peníze vydělá. Ke snížení extrémismu v Evropě dojde také tak, že konečně jednotlivé státy budou spolupracovat na klíčových otázkách, kdy Spojené království konečně přestane podporovat Farageho UKIP, kdy Hollandova admnistrativa přestane konkurovat Le Penové s anticikánskou politikou, kdy Maďarsko přestane vytvářet stát ultranacionalistů, v němž homosexuálové a Romové mají co nejmenší podporu ve společnosti.

Evropská unie trpí jistou měrou deficitu demokracie, kdy Evropský parlament nemá zákonodárnou iniciativu. Exekutiva, Evropská komise si monopolizuje parlamentní právo. Členské státy si nepřejí změnit tento nedemokratický deficit, který lze změnit pomocí eurovoleb, kdy europoslanci volí předsedu Evropské komise, jež následně  zvolí nový rámec zákonů.

Martin Schulz ještě před svým zvolením oznamoval, že mezi jeho prvotní plány bude úsilí o větší regulaci finančního trhu, reforma Evropské komise, kdy se budou přenášet rozhodování na nižší úroveň národních vlád. Takový přístup může být velmi nebezpečný.

Pokud dojde k přílišnému uvolnění pravidel ve věci sociální politiky, poté může na kontinentě růst chudoba ještě ve větší míře. Spojené království usiluje o to, aby mohlo mnohem víc a ještě přísněji vystoupit vůči zdravotně postiženým, vůči nenáviděným imigrantům z východních částí Evropy.

Přeměna Unie, přeměna Evropské komise, přeměna v pravomocech……to všechno může, pokud to nebude prováděno s ohledem na humanismus, velmi poškodit minority i ty nejchudší.

Disproporce v ochraně lidských práv je patrná například ve věci zahalování, kdy Brusel oficiálně podporuje občanská práva odívání se pole svého zvyku, zatímco národní vlády raději zvolí populismus označující určitý typ oděvů za projev extrémismu. Viz například Francie a zákaz zahalování obličeje na veřejnosti. Zákaz nošení nikábu na veřejnosti porušuje právo na svobodu vyznání a projevu. Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, jež souhlasil s francouzským zákazem zahalování, je naprosto nechutnou ukázkou možné politizace evropského soudu, kdy národní vlády evropské hegemonie mohou porušovat lidská práva, protože jim to justice dovolí. Právě v této době, v tento okamžik by Unie měla zaručit práva muslimům a všem minoritám. Velký deficit má Unie v ochraně práv zdravotně postižených, kdy národní vlády de facto zabraňují handicapovaným žádat o azyl.

Staronový předseda Evropského parlamentu by nejradši viděl Evropu v kvótách, kdy osmadvacítka vyhlásí strop, počet, kolik je ochotna přijmout za rok migrantů, a ty by následně rozdělovali do všech zemí Unie.

Najednou se lidé stávají čísly bez osudů, kdy není důležité mezinárodní právo, kdy není důležité, že Somálec, Eritrejec musí naozdíl od Evropana čelit nebezpečí smrti, tyranie, znásilnění…….začala s tím Kanada. Přivedla zákon C-31, aby následně diskriminovala všechny s dvojím občanstvím v nově předkládaném zákoně C-24. Evropská unie jistě ale pomalu spěje k  podobným variacím na bezpráví. Pokud by se osmadvacítka domluvila na Schulzem požadovaných kvótách, došlo by tím k ohrožení mnoha lidských životů. Mezinárodní studie ukazují, že uprchlík se stává stále častěji obětí diskriminace, sociálního vyloučení a Brusel by se nikdy neměl schylovat k podpoře diskriminace velmi ohrožených lidí.