Hrdinství je nástrojem ideologie a šovinismu, nikoli oslavou lidství a touhy pomáhat

Hrdinství je velmi zvláštní hodnota. Je zneužívaná k nejrůznějším ideologickým cílům, kdy e někdo nazývaným hrdinou, protože podporuje nepřímo nebo i přímo kulturní šovinismus, ochranu západních hodnot v jiných částech světa. Zatímco je padlý voják uctíván za svou smrt, neznámí hrdinové, například v podobě malé holčičky, která chtě nechtě doplatí na hry velmocí. Není tam dobrovolně, dokonce ani nedostává žold. 

Má smůlu. Smůlu, že se nacházela v nesprávný čas na nesprávném místě. Malé neznámé nikdo neudělá státem organizovaný pohřeb. Mladé neznámé nikdo nedá metály. Mladé neznámé nepřijdou stovky lidí na pohřeb…..hrdinství přenášené na brannou moc je jedno z nejstarších a zároveň z nejméně spravedlivých. Voják je hrdina jenom proto, protože má kvér a rozhodl se ve jménu politiky ochraňovat zájmy, ideologii a moc ostatních. Na světě umírají desetitisíce lidí každý den. Tisíce z nich riskují svůj život,  aby zachránili ohrožené lidské životy. Viz například Lékaři bez hranic, jež riskují každým dnem, aby poskytli lékařskou péči v těch neohroženějších místech světa. Tito lidé dostanou možná mediální ovace, ale většinou na ně nikdo nemyslí a už vůbec je nenazývá hrdiny, kterým by se měl vzdávat hold státních pohřbů.

Fragment hrdinství nalézá různých podobenství, kdy po Bushově eskapádě terorismu vět hledá opěrný bod kolem něhož by se mohla ospravedlnit současná situace plná násilí, napětí, válečných a humanitárních trýznění všech, jež  s velmocemi vytvářeným terorismem nemají pranic společného. V daleké Africe lidé umírají hlady, dobrovolníci jim poskytují jídlo, bojují s lejstry, aby jim mezinárodní organizace přispěly na nákup surovin, přesto nikdo o těchto neznámých nehovoří jako o hrdinech. Pokud zemře humanitární pracovník v některé z válkou zdrásaných krajin, nejsou jeho ostatky převáženy vládními speciály a už vůbec nejsou na jeho pohřbu pronášeny salvy bajonetů.

Fetiš hrdinství je vraem na zrezavělém parkovišti, kdy skuteční hrdinové jsou zapomínání, protože nepředstavují a nezosobňují nacionalismus, národní souručenství, z něhož a pro něhož vzniká naprostá většina válečných konfliktů. Hodnota lidského života se ponižuje na tu nejnižší možnou míru, aby se následně oslavoval obraz, nikoli holá skutečnost mající za úkol zabíjet a nikoli zachraňovat. Ani za tisíciletý vývoj lidstva nedošlo ve vnímání hrdinství k pražádné změně. Záchrana druhých je přímo i nepřímo zpochybňována ve prospěch ničit, bourat, rozvracet, protože ničení, bourání a rozvracení je slepě mocnými pokládáno za ochranu národních i státních zájmů, kdy národními i státními zájmy zůstává také kulturní šovinismus vnucující západní svět do odlišného prostředí.

Ve dnech, kdy si republika připomíná hrdinství padlých, tisíce kilometrů dál umírají děti, starci, ženy……..neznámí hrdinové vytahují zraněné ze zavalených budov, neznámí lékaři se pokoušejí zachránit životy na vlásku……..přesto skonané pětileté děti, mladé ženy a starce nikdo nenazývá hrdiny. Přesto nikdo nenazývá lékaře, obyčejné neznámé ze záchranářských týmů hrdiny a nikdo jim nepřipíná metály slávy.

Svět se rozhodl pod vlivem přeměny bipolarity na multipolaritu oslavovat skon s kulturním šovinismem před humanismem a kouzlem pomáhat, zachraňovat lidské životy. Možná bychom se měli zamyslet sami nad sebou, co má větší morální kredit.