Petr Mach dokázal, že je ovečkou Farageho UKIPu

Petr Mach vystrčil zadek na své voliče, potažmo na svůj extravagantně pojatý mandát, kdy je na jedné straně ochoten sloužit Bruselu, zatímco před médii pošlape jakoukoli symboliku osmadvacítky. Spojení s xenofobem a nenávistníkem Nigelem Faragem ze Spojeného království pouze ukazuje naivitu Strany svobodných občanů, kdy se politika bez problémů spojí s odpůrcem Evropanů z “Východu”. Petru Machovi vůbec nevadí, že šéf frakce, do níž s radostí sobě vlastní vstoupil, zahajuje útok na Čechy žijící v “panství” královny Alžběty. 

S hloupým gestem zahájil svůj mandát přechytralý šéf jedné z extrémistických stran z České republiky. Ultralibertariánství,  němuž se Petr Mach nejednou přiznal, spolyká klidně ponižování spoluobčanů, pokud tito lidé nepochází z řad majority. Strana svobodných občanů odmítá jakékoli finance z Unie, zatímco bez potíží nejvyšší představitel přijme nemalou částku eur za prapodivné poslancování, které chce novopečený europoslanec vykonávat z Prahy a nikoli z Bruselu nebo Štrasburku. Petr Mach se tak jedním dechem doznal, že bude využívat veškerého komfortu, který nenáviděný spolek osmadvaceti států nabízí. Je to podobné, jako když komunisté nadávají na kapitalismus, a přitom patří mezi největší kapitalisty v zemi.

Chování při znělce Evropské unie dodalo beránovské partaji punc klauniády, kdy zasnoubený europoslanec může klidně místo bílého berana v zeleném poli používat některou z karikatur postaviček Dobrého vojáka Švejka. Zeman udivuje Brusel komickou angličtinou, zatímco další expert v řadě kdykoli vyšpulí zadek na kamery v touze pokakat to, na čem nyní po dlouhém předvolebním klání tak dlouho pracoval. Volby fo Evropského parlamentu přinesly xenofobním odpůrcům multikulturního světa nové naděje, ale tyto naděje zhasnou jako svíčka na dortu.

Petr Mach se nerad chová stádovitě…….ak asi novopečený předseda českých xenofobů překvapí příště? Možná se inspiruje krokem ideového kolegy z Holandska, jež neváhal a zaútočil na státní symbol Saudské Arábie, když arabštinou psaný nápis na vlajce změnil na slova urážející islám. Holandští diplomaté poté hasili to, co rasista zasyl. Óda na radost v podání Svobodných dostává nový rozměr ódy na trapnost, kdy trapnými nejsou hráči na hudební nástroje, dokonce ani skladba symbolizující jednotu všech 28 států, ale ti, jež se chovají jako šašci bez rolniček, když se chovají jako cvičené ovce podle diktátu antisemitského a rasismem přebujelého UKIPu.

Petr Mach tak zády ke kapele hrající Ódu a radost upozorňoval zejména na sebe i na své “bratrské” xenofoby a antisemity Nigela Farageho. Bude mladík s chutí vstoupit do manželství, podobně jako jeho politický ideál, trpět únavovým syndromem?