Lukáš Kohout naletěl a primátor morálně zklamal

Neonacisté jsou dnes v Děčíně. Jeden podvodník, který si hrál na asistenta Kavana a dostal za to trest, nyní zkouší další hru na důležité. Ve volbách v ANEU skončil špatně, dokonce ani “bratříčkování” s podvodníkem a lhářem Václavem Prokůpkem a hry na pronásledování za své politické postoje nevyšly. Nyní zřejmě psychicky rozburácený a soudy uznaný lhář zkouší štěstí u neonacistů, jež doufají v další Janov a pan Kohout by sám sebe viděl nejradši na pozici nové Šlégrové, opěvován za své “vlastenecké” cítění, schopen prolomit policejní i byrokratické mantinely ve společnosti.

Česká neonacistická scéna je dlouhá léta pole neorané. Připomíná Divoký západ, kde se čeká na vůdce desperádů, kde se vytvářejí klany Okamurovců, Bartošovců a dalších pochybných “osobností”……milovníci hákových křížů jsou rádi za každou jiskru, jež by mohla probudit z mělkého hrobu devadesátá léta, kdy holohlavci s kanadami šlapali po hlavách Romů, Vietnamů a dalších představitelů minorit a nebyli za to nijak výrazně postihováni. Český fašismus Karla Kramáře adorující věčnou slávu Mussolinimu tenkrát dostával díky nový spolkům kindernácků nový nátěr. Národní front Castistů převlékl všechno německé do českých barev, aby o několik let později Autonomní nacionalisté zapojili do hrátek nenávisti nerozhodnou mládež. Být nacionalistou, být veřejně označován za nacionalistu není pro omladinu sexy, a tak z autonomních rváčů vzniká Generace identity.

Jedna část nacionalistů se che aktivizovat na politické scéně skrze nové strany, skrze infiltraci pochybných, méně známých partají, zatímco ta druhá část se snaží infikovat společnost společnost přímo zevnitř třeba tím, že zakládají sexy spolky. Třeba tím, že se kindernáckové na sociálních sítích převlečou za Roma, aby mohli budit k ozbrojenému separatismu proti gádžovi a tím tak očerňovali nenáviděnou skupiu obyvatel, proti nimž dávno vyhlásili svou jednobarevnou Rahowu.

Každá doba, každý okamžik lidského bytí je protkán jedinci, jež pro vlastní slávu dokážou udělat takřka cokoli. Lukáš Kohout nejednou ukázal, že je ochoten zatratit český národ pomocí her na nový typ neonacismu, kdy skupinka přiožralých individuí ve špalíru za ním pokřikuje uprostřed ulice bělostná hesla zabarvená falzetem pěnivého moku.  Kindernáckové s extrémisty a podvodníkem jako eso v rukávu vepředu……to je panečku krásný, doslova skvostný pohled na národní hrdost, kdy sotva postávající mladík s mlíkem na bradě zkouší z posledních sil vydat pár skvostných nadávek na “cikány”, kvůli kterým se pod Kohoutovým dvoutaktem sešli.

Lukáš Kohout je po dlouhé době lokální a snad i celorepublikovou osobností dne. Ve večerních hodinách zazní jeho jméno na všech televizních kanálech. Web nejrůznějších periodik zvěční jeho mužnou postavu a novináři začnou atakovat svolavatelovo ego žádostmi o rozhovor, jako kdyby obživovatel přestárlých hodnot debužíruící si na zasmrádlém patosu ukrytého citu pro rasismus, udělal po společnost něco přínosného. Právě pro ten jeden jediný okamžik egoismu Lukáš Kohout, tak jako mnoho lidí před ním, svolal dvě stovky nemyslících bytostí ke společnému pochodu třeba na ubytovnu v Zelené ulici.

Do bezpečnostního opatření policie nasadila desítky policistů. Mezi nimi budou také policisté ze speciální pořádkové jednotky, krajské pořádkové jednotky územního odboru Děčín. A důležitou roli opět sehraje antikonfliktní tým, který bude intenzivně komunikovat s účastníky shromáždění a předcházet tak nenásilně možným konfliktům. Ještě ve tři odpoledne nic nenasvědčovalo tou, že by se nějaká demonstrace extrémistů měla vůbec konat. Na místě bylo víc policistů než extrémistů.

Místo před ubytovnou okupovala zcela zbytečně Brožova Konexe, zatímco opodál na náměstí postávala čtyřicítka neonacistů doprovázena sto šedesátkou k extrémismu nakloněných spoluobčanů, jež konečně mohou veřejně za doprovodu kamer České televize udělat ze sebe slušného občana. Lukáš Kohout ukázal krátce před čtvrtou odpolední svou absolutní neschopnost, když začal bez zvukové aparatury hovořit. Hovořil a hovořil, zatímco ho nikdo neslyšel. Alespoň svou neschopností byl soucitný k uším kolemjdoucích, kteří následně nemuseli čelit nenávistným posunkům neúspěšného milovníka popularity. Falešný asistent Lukáš Kohout totiž naskočil na špek falešné zvukařce Lucii Bittalové, která ve skutečnosti patřila  aktivistům z HateFree.

“Dupající” neonacisté, extrémismu naklonění obyvatelé města a k tomu poblíž Kohouta postávající Petr Žák …..to je opravdu zvláštní situace. Ještě nedávno Žák kandidoval za Machovu Stranu svobodných občanů, zatímco dnes klidně stojí na “piedestálu” před extrémisty. Byla to další Žákova předvolební kampaň, s níž chtěl neúspěšný kandidát do Sněmovny přesvědčit extrémofilní spoluobčany o svých nekonečně skvostných kvalitách? Petr Žák totiž kandiduje v Děčíně do zdejšího zastupitelstva.

Strana svobodných občanů ráda o sobě hovoří jako o straně neextrémistické, zatímco v Bruselu nemá problém spojit se s Faragem a na regionální úrovni nemají členové Svobodných nebo jejich kandidáti do voleb problém podílet se na akcích s neonacisty a extrémisty. Lukáš Kohout s Petrem Žákem “nechtějí z Děčína Chánov”, a proto na svém improvizovaném pódiu mají jména měst, v nichž v minulosti protiromské pogromy proběhly. Žák i Kohout tak naznačují svou ideovou náklonnost požadující násilí vůči dalším Čechům.

Veřejně tak na demonstraci docházelo ze strany pořadatele k rasistickému napadávání Romů, k nepravdivému očerňování Chánova, kdy se v lidech živí stereotypní chování a  stereotypní nenávist eskalující ve fyzické násilí. Už z tohoto důvodu měla radnice demonstraci ukončit. 

Co chtěl primátor Děčína na demonstraci dokázat? Jako zastupitel je povinen být primátorem všech bez rozdílu na barvu pleti, bez rozdílu na sociální statut. Místo toho primátor Děčína mluvil o tom, že je zastáncem občanů města, lidí na náměstí, ale, že zákony umožňují sestěhovávat nepřizpůsobivé občany a lidé jim takové byty prý nabízejí. Primátor tedy veřejně doznal sto šedesáti obyvatelům města, pokud nepočítáme čtyřicítku nácků, že rasismus a generalizace jsou řešením, ale město proti těm “cikánům” nic udělat nemůže. Primátor měl omítnout shromáždění lidí. Kdo je a kdo není obyvatelem Děčína? Je jím snad ten, kdo vyhovuje uvažování nacionalisty? Nejvyšší politik ve městě zklamal a ukázal své nacionální smýšlení, kdy prokazuje náklonnost ke shromážděným, a nikoli ke všem obyvatelům města.

Lidé z náměstí by tak moc rádi pochodovali, ale nemají to povolené. Proto si přítomní neonacisté a nepřemýšlející obyvatelé Děčína ulevili slovně. Z davu se ozývalo: “Cikán není člověk, cikán je věc”,”Romové by měli pracovat, například dláždit chodníky. “, “Vydlážděme chodníky cikánama” . Copak právě takhle mluví slušní lidé? To byl další důvod, proč nechat rozpustit děčínskou demonstraci. Z pokřikovaných hesel bylo jasné, že jediným cílem shromáždění bylo násilí vůči Romům nacházejícím se například v tamější ubytovně na Zelené ulici. Policie ujišťovala obyvatele z ubytovny, že demonstranty nevpustí dál než k dvě stě metrů vzdálenému baru Calipso.

Po půl páté odpoledne oficiálně shromáždění  Kohouta skončilo. Pět lidí z davu by se mělo zúčastnit jednání s primátorem Děčína Františkem Pelantem. O čem tito lidé chtějí s primátorem jednat? Neměl by nejvyšší politický zástupce jakékoli jednání s představiteli protiromských shromáždění odmítat? Třicítka nedočkavců z řad neonacistů postávala před budovou magistrátu a možná očekávala vřelá slova rasismu, kdy primátor projeví svou morální spoluúčast s extrémisty a vyjde morálně vstříct k některému z jejich požadavků. Není náhodou takový vstřícný postoj, s nímž se primátor ukázal na náměstí, důkazem o selhání morálky, kdy politik v rámci populismu zapomene na morální zásady slušného člověka a klesne na úroveň neonacistů a extrémistů? Chybí tady morálně silná osobnost, která by chování politiků, magistrátu a místních zastupitelstev morálně odsoudila jako demokraticky nepřijatelné.

Mezitím paesátka nácků s touhou rozbít zuby “cikánovi” vyrazila z náměstí k baru Calipso a zastavit se chtěla až před budovou zdejší ubytovny. Obětními beránky etrémistovy nálady byli nevinní lidé. Jejich jediným proviněním byla jejich barva kůže a místo, v němž přebývají. Na místě před ubytovnou byli policisté i s představiteli antikonfliktního týmu. Začala překřikovaná, v níž nácek dokazuje výši svého mužství za pomocí rasistických prupovídek. Díky policii k násilí nedošlo.

Ale co v sobě skrývá dnešní demonstrace? Je to smutná zpráva, že politik se chová tak, aby měl politické body a pokud není autorita schopná korigovat takové chování politika, poté je projev politika přímo úměrný svobodě dávané jeho patolízalskému, nemorálnímu chování závislému na situaci a nikoli na neměnné morálce skutečně slušného člověka.

Protiromské pochody a protiromská shromáždění jsou znamením, že v české společnosti ještě stále žijí jedinci schopni vyvolávat nenávist vůči ostatním, barvou kůže odlišným Čechům. Duševně a citově nevyzrálí jedinci nacházejí způsob vlastní seberealizace, kdy se média mohou potrhat, aby konečně mohla přinést zprávu o statečném a poctivém občanovi ochotném pochodovat ulicemi za práva utiskované minority. V protiromských pochodech a protiromských setkáních se jako zombie zrcadlí esence českého fašismu, jež jako hlavní činitel stál u iniciativního vyvražďování českých, moravských a slezských Romů v područí protektorátu.