Den Ústavy Slovenské republiky je oslavou ultranacionalizace společnosti

Slovensko si v tento den připomíná výročí vzniku nejdůležitějšího zákona v zemi. Ústava v horečkách nacionalismu, mečiarovských útoků vůči všemu českému, spatřila světlo světa 1. září roku 1992, aby o několik let později ve stejném nacionalismu a nenávisti vůči všemu nekřesťanskému, netradičnímu a nenacionálnímu po orbánovském stylu pošlapala ideály demokratické, moderní společnosti. Naši sousedé tak kromě vzpomínky na pátou schůzi Slovenské národní rady vzdávají hold nacionalizaci společnosti, kdy si jedna politická strana uzurpuje za pomocí demokratických nástrojů moc. Kdy jeden jediný politik odmítá stejná lidská práva pro všechny, aby následně využil v parlamentních i krajských volbách přehnaný cit některých Slováků k veršům zastaralé Bible. 

Ztrácí se podstata člověka ve jménu bezejmenné ochrany hodnot Evropy, o nichž naprostá většina lidí neví vůbec nic.  Společnost v katolickém kolektivismu, v podpoře katolického sektářství, nachází jistotu, identitu a ztrácí ty největší pochybnosti, které by nakonec mohly oslabit moc největší politické strany v zemi. Slováci tehdy 1. ledna 1993 získali svůj vlastní stát, aby jej postupně třeba i za pomoc protilidských úprav v ústavních kodexech přetvořili do podoby uzavřené katolické, silně protimodernisticky založené společnosti, kde se moc soustřeďuje do jednoho středobodu, kolem kterého se musí točit média, spoluobčané a dokonce i lidskoprávní organizace

Ten středobod představuje nyní Robert Fico a jeho Smer. Je to podobné, jako když u moci stál trapně zpívající Mečiar s jeho HZDS. Novinářům bylo naznačováno, že s nemají všímat dění v zemi. Nemají sledovat kroky vyvolených, protože by mohli přijít o práci, protože by se mohlo stát mnoho předem nepředvídatelných věcí. Něco podobného se děje i dnes,  když v menším měřítku, protože mainstream je dávno ochočen podle přání politických kanceláří monopolního Smeru a dalších parlamentních stran.

Slovenští politici pochopili ústavu jako další možnost k ovládání společnosti směrem k větší katolizaci, větší nacionalizaci a tím pádem také k větší agregaci moci do úzkého prahu politického spektra. Ústava na Slovensku není neměnným kodexem, kterého by si společnost měla vážit. Není to sborník základních práv pro každého Slováka. Ústava se stále více podobá hračce, kdy Smer využívá změn v ústavě k zajištění dalších hlasů ve volbách. Smer s KDH se rozhodl pro změny ve slovenské ústavě. Zvláště poslancům hrajícím si na novodobé křižáky překážela definice manželství, kdy teoreticky bylo možné dojednat také uzákonění manželství gayů a lesbiček

Už v prezidentských volbách rasisticky a homofobně naladěný Fico sliboval, že když se stane prezidentem, bude jeho Smer podporovat kampaň katolíků o přebarvení manželství do role penisu a vagíny. Politika si to žádá, a tak po prohraných simultánkách o Bratislavský hrad,  tu máme další neklamné znamení konce demokracie na Slovensku. Od středy, 4. 6. 2014, LGBT komunita v zemi pod Tatrami ztratila svá práva…..rázem se z těchto lidí stali bytosti druhotné kategorie, z ústavy pokládaní za méně důležité pro stát. Fico se s dalšími politiky rozhodl k hrátkám na ubírání lidských práv. Však ještě nedávno vykřikoval směrem k Romům, že Slovensko nemůže plnit všechny zásady ochrany lidských práv garantované Evropskou unii, a proto by mělo žádat o udělení výjimek

Den Ústavy Slovenské republiky není ničím jiným, než oslavou nacionalizace, kdy vize v nemultikulturní stát Slováků, nikoli však minorit na Slovensku žijících,  povýšila Ústavu na piedestál vítězů, aby lidská práva byla následně označena za veteš, kterou je třeba pomocí ústavních změn shodit co nejníže, aby si političtí matadoři nemuseli brát servítky například před volbami, kdy naslibují hory doly, třeba i těm největším radikálům ve společnosti. Ústava by neměla být nástrojem politika k získání větší moci v zemi. Ústava by měla reflektovat potřeby společnosti k ochraně humanismu, lidských práv. Ústava by měla zaručit ochranu minorit bez jakýchkoli vlivů jakéhokoli náboženství. Ústava má sloužit lidem, nikoli politikům.

Slováci Dnem Ústavy oslavují nikoli Ústavu jako takovou, ale nástroj, pomocí kterého obyčejnému Slovákovi politik odebere jakákoli práva, pokud to bude potřeba k zajištění větší moci do rukou politika.