Nacionálové vidí ve skotském referendu příležitost ke změně tváře Evropy

Skrze referendum ve Skotsku si nejrůznější separatistická uskupení Evropy léčila svá bolístka. Viděla sebe samotné na pozici Skotů a za hlasu národních písní prožívala neexistující sen budoucích dnů. Moravané podporovali Salmonda, protože zcela určitě podporují právo na sebeurčení, kvůli němuž sami zapomínají na ultrapravicovou minulost mnoha moravistů. Díky událostem v Edinburghu tak lidé měli příležitost spatřit skutečnou tvář separatistů. Ve skutečnosti je jim jedno, jestli separatistické snahy jsou konstruktivní a jestli přinášejí přínos pro “obyčejné” obyvatelstvo. 

Ve hře jsou nejrůznější simultánky na nic než národ, zatímco národem může být myšlený každý Moravan, Slezan, Lužický Srb……..každý nad výsledkem skotského referenda přemýšlí po svém. Rusofilové poukazují na vysokou volební účast referendování, zatímco prstem na mapě ukazují na Krym a tamější všelidové hlasování, kvůli němuž účelově Adam B. Bartoš neváhal navštívit ruskou ambasádu. Najednou si extrémisté vyprávějí příběhy o anglických vojenských základnách ve Skotsku, aníž by si uvědomovali, že na těchto základnách slouží hlavně skotští vojáci. Český fašismus zase jednou využívá hlasování za mořem ke svému užitku. 

Rusofobové, rusofilové a dokonce i moravisté si užijí své. Maličký kousek snění, lákání fobů na jednotlivé druhy nenávistí. Separatisté by rádi svou samostatnost ve své režii, kdy separatistická parta po léta volající po samostatnosti uchopí žezla moci a začne diktovat svou vlastní podobu politiky. O to také příznivcům samostatného stání v řadě jde především. chtějí aplikovat svou verzi pravdy, zatímco ta odlišná je ihned označkovaná jako politika těch, od kterých se chtějí odtrhnout.

Nacionálové považovali skotské referendum jako závan demokracie, účelové urychlení svých dlouholetých snah, kvůli kterým jsou často na “pranýři” bezpečnostních sborů nejrůznějších států Evropy. Matteo Salvini, vůdce italské Lega Nord usilující o samostatnost Lombardie před konáním referenda celou věc komentoval těmito slovy:  “Pokud Skotsko vyhraje, bude to závan čerstvého vzduchu pro Evropu“. Nacionalisté s jednobarevným viděním světa spatřovali ve sledovaném referendu boj proti evropským režimům, jakýsi novodobý patvar francouzské revoluce zakončený zběsilým útokem na Bastilu.

Bez ohledu na výsledek hlasování, nacionalisté považují i nezdařené referendum za odrazový můstek, ze kterého by mohli sami zahájit svou vlastní cestu za osamostatnění své “rodné” hroudy. Ekonomická krize uchvacující Evropu od roku 2008 společně s rostoucí nezaměstnaností přeje nárůstu evropského nacionalismu, separatismu snah o zahájení táborových her na svém vlastním písečku. Byrokratická Evropa s Bruselem je přeci v očích extrémistů mnohonásobně nebezpečnější, než provolávání práva vybraného národa vládnout nad druhými a ponižovat druhé.

Separatisté z Lega Nord často říkají, že chtějí sever Itálie oddělit od zbytku země. Po celou dobu poukazují na chyby Berlusconiho vlády, zkoušejí pomocí ekonomických debat odlákat zrak spoluobčanů od rasistického chování jednotlivých členů Lega Nord, kteří přirovnávali jinak zabarvenou členku parlamentu k šimpanzovi, chválili KU-Klux-Klan nebo konfederační vojáky . Udělování více pravomocí regionálním vládám je kvůli rostoucímu vlivu rasismu, islamofobie a antisemitismu velmi nebezpečné.

Nemusíme chodit daleko. Stačí se podívat na již zmiňované moravisty(ty, co prosazovali samostatnost Moravy) V roce 1993 se tehdejší poslanec Moravské národní strany Jiří Bílý prohlásil, že v případě neřešení moravské otázky by se mohly určité osoby přihlásit k terorismu podobném v Severním Irsku. Ideologickou ikonou politické strany Moravanů je Boleslav Bárta z Brna, zakladatel a lídr moravského hnutí a předseda Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnosti pro Moravu a Slezsko který náhle po svém projevu během jednání o československé federaci v Budeřicích dne 31. května 1991 zemřel. Jeho hrob Moravané každoročně navštěvují.

Moravisté usilující za odtržení Moravy od Čech spolupracovali za 2. světové války s nacisty. 20. dubna 1939 vznikla Moravská rodobrana a ve stejný rok byl v Prostějově Moravskou rodobranou sepsán manifest, jenž byl následně předán říšskému ministrovi Arthturu Seyss-Inquartovi, který jej následně nepodepsal.  Tehdejší moravisté se upsali ke slibu Blunt und Boden (Krev a Půda).

Spolupráci s ultrapravičáky a neonacisty si moravisté ponechali i po roce 1989, kdy moravisté bez problému inzerovali v klerofašistickém časopisu katolíků Dnešek,  v němž  měli v letech 1991 – 1993 prostor k vyjádření se k moravské otázce.  V časopisu inzeroval předseda Moravské národní strany Ivan Dřímal a předseda Moravského a slezského informačního centra Josef Pecl. Ve stejném klerofašistickém plátku jeho vydavatel, František Kašpárek, napsal po úmrtí Bárty spikleneckou teorii o smrti moravského “hrdiny”. Samotná strana Moravané vznikla  17. prosince 2005 sloučením dvou politických stran Hnutí samosprávné Moravy a Slezska – Moravské národní sjednocení (HSMS-MNS) a Moravské demokratické strany (MoDS). Druhá z jmenovaných stran v 90. letech 20. století postupně integrovala bývalé parlamentní politické subjekty jako např. Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko, Moravskou národní stranu a další. Moravská demokratická strana například spolupracovala se Sládkem a jeho partají, a mnoho dalších stran sloučených do strany Moravanů byly strany se styky s neonacisty či dalšími extrémisty.

Moravané jsou naštěstí jen bezvýznamnou partají pokoušející se v minulých parlamentních volbách o větší vliv ve společnosti skrze Okamurův Úsvit přímé demokracie. Nyní se pokoušejí skrze bezpartajní kandidátky v komunálních volbách o zvýšení vlivu na Moravě. Dávají přednost jinak nevolitelným personám, aby získali větší zastoupení v regionální politiku, skrze kterou chtějí v dalších parlamentních volbách zvýšit svůj vliv  k zahájení rozhovorů o větší nezávislosti Moravy.

Obecně vzato, separatismus je téměř vždy navázaný na ultrapravicovou scénu, využívá stejnou nebo podobnou rétoriku jako ultrapravičáci. Případně stranická minulost separatistické strany mívá ultranacionální minulost, případně separatisticé nahy využívaly v minulosti moci nacistického Německa k dosažení svých plánů a snů.

Dalším velmi významným separatistickým hnutím jsou nacionálové z Flander, kdy holandsky mluvící region má tendence odtrhnout se od značně “chudších” francouzsky hovořících krajanů ve Valonsku. Vlámové chtějí “odejít” ze společné Belgie již od roku 2007. Tehdy, přesně jako dnes, byla situace v zemi dost podobná. 49 procent obyvatel bylo pro odtržení, zatímco zbytek chtěl zůstat v náručí Belgie. Velmi nacionalistická partaj Vlaams Belang má jen tři křesla ze 150 ve federálním parlamentu a šest ze 124 ve vlámském parlamentu. Ultranacionálové dychtící po referendu neměli a nemají dostatečný vliv jako míval dnes odcházivší předseda skotských separatistů Salmond. Mnohonásobně mírnější Nová vlámská aliance má 20 procent z celkového počtu 150 křesel v parlamentu.Touhy na odtržení Flander jsou spíše touhami nikoli reálnými sny.

Roztříštěnost, slabost partají a s tím spojená nižší intoxikace společnosti regionálním nacionalismem v některých částech Evropy jsou hlavním důvodem toho, proč moc některých regionálních nacionalistů není tak zásadní a převládá “nacionalismus celostátní” zabývající se obecně ochranou “všeobecně uznávaných hodnot nacionalismu”.

Viz. například postavení Moravanů, nebo slezských nacionalistů. Extrémisté z obecného pohledu raději ochraňují svou ideologii v boji proti všeobecně uznávaným nepřátelům nacionalisty(Romům, muslimům, cizincům), než proti ostatním obyvatelům státu, jehož jsou součástí.  Slova jako “Češi jsou nepřátelé”, “Praha nás okrádá”, nenalézají mezi moravskými spoluobčany velkou popularitu, kdežto podobné vzkazky o Romech díky ukrytému citu pro rasismus a “novému” rasismu médií popularitu nalézt mohou. I proto v Česku více prostoru dostanou partaje a hnutí vegetující na zažitém celostátním a notoricky známém nenávidění minorit, protože Moravané, Češi ani Slezané díky nezažitému regionálnímu nacionalismu za minority považované nejsou.

Regionální nacionalismus získává navrch v místech, kde jsou nejvíce viditelné rozdílnosti mezi regionem a zbytkem republiky, území. Skotsko má velké mezery v samosprávě, zaměstnanosti i vnitřní problémy jsou na mnoha místech Skotska více než viditelné. Nacionalismus je v této části světa mnohonásobně více zakořeněný i z důvodu historického vývoje. William Wallace je hrdinou, protože bojoval proti útlaku Londýna a jednotlivá pronacionální média využívají eposu o hrdinském bojovníkovi ke svému prospěchu. V úspěchu nacionalistů pomáhá historizující etos o hrdinství neprávem skonaných, v představách konspiračních teoretiků odstraněných bojovníků za práva minorit regionu . I proto Moravané zcela zbytečně poukazují na Boleslava Bártu z Brna, protože jednotlivé články nacionálů mají v osobě tohoto člověka možnost poukazovat na “utlačovatelskou” vlastnost Čechů využívající Moravany ke svému účelu(Moravané časem zjistili, že takový způsob prosazování regionálního nacionalismu je kontraproduktivní, přesunuli ho na okraj svých zájmů, ale nezapomínají na něj. Nedávají takový důraz na vzpomínkové akce moravského nacionalismu,  více zaměřují na otázku ekonomiky, hledání výhod proč být samostatný na centrální vládě v Praze…….).

Nacionalisté z nejrůznějších zemí Evropy požadující oddělení a osamostatnění toho či onoho regionu považují referenda, jako je to skotské, za příležitost změnit mapu Evropy bez použití jakéhokoli násilí. Demonstrace proseparatisticky smýšlejících lidí ve Skotsku, severní Itálii, Vlámsku i Katalánsku probíhaly bez jakéhokoli násilí. Nacionalisté v přístupu Anglie a Skotska vidí jedinečnou společenskou příležitost k prosazení práva na rozdělení světa podle kmenových pravidel nacionalismu a nikoli podle pravidel humanismu a zásad multikulturního soužití. Multikulturalismus totiž většina separatistů chápe jako překážku v aplikaci vlastních představ o uspořádání světa. Separatistické tendence v Evropě mohou velmi významně přispět k narušení hodnot společnosti, kdy člověk v rámci separatismu přestává mít hodnotu nad hodnotou a potřebami národa.