Rusofobie i rusofilie je důkazem neznalosti a pokusu o prosazení hodnot extrémismu

Rusofobie a rusofilie, oba dva postoje jsou špatně. Je to známka totálního nepochopení událostí. Snaha zařadit se pomocí extrémního vidění světa  k uznávaným táborů lidí. Náklonnost k neonacismu je zakrývána rusofobií, v níž exponenti Pravého sektoru s představiteli strany Svoboda jsou neškodnými bojovníky demokracie a jakékoli důkazy o jejich neonacistické podstatě jsou označováni za propagandu KGB, Putina a Ruska…….rusofobie je potřebnou onucí, s níž příznivci extrémismů dokáží zvláště v postkomunistických zemích docela úspěšně zakrývat souhlas a náklonnost k protidemokratickému smýšlení hákového kříže. 

Pozadu nestojí ani stalinisté, milovníci komunismu, lidé se steskem k rudé hvězdě nad Prahou……vyprávějí příběhy o hodném Rusku, jež jako hrdina moderních časů útočí na Ukrajinu a obsazuje Krym hlavně kvůli boji proti banderovcům. Situace je ve skutečnosti absolutně jiná.

Rosofilici svými názory dokazují, že nevědí vůbec nic o situaci v Rusku. Neznají tamější poměry, v nichž neonacisté často kooperují s putinovským režimem, který milovníky nenávisti využívá také k boji proti “nepřátelům” nejen na Kavkazu. Viz. například tolerance neonacistických útoků vůči homosexuálům, kdy ruská spravedlnost často nezasahuje, případně nácka zajistí, aby jej následně v tichosti propustila. Mnoho představitelů neonacistického pažitu je díky obhajobě “tradičních, konzervativních” hodnot tolerováno a ochraňováno ruskou pravoslavnou církví. Nejeden pravoslavný kněz pochodoval na demonstracích ruských příznivců ultrapravice.

Situace je mnohem složitější, než se nám snaží mainstreamová média každý den servírovat skrze televizi, rozhlas a internet. Proč by Kreml útočil proti nacistům, když proti vlastním ultrapravičákům prakticky nezasahuje? Komunisté tvrdí, že rusofobie je ovocem kapitalismu. Pokoušejí se skrze rusofilní rétoriku pronášet do společnosti hodnoty komunismu, kdy jednotliví fanoušci červeňoučkých třešniček pomalu, ale jistě vyprávějí příběh o neškodnosti a praktické prospěšnosti Stalinova učení, které jako jediné v období nacistického ohrožení povstalo proti hitlerovskému paktu zla. Dokonce se nestydí poukazovat na panslovanský etos, v němž se dle názorů komunistů stydíme za to, že jsme Čechy, Slováky, Bulhary, Rusy, Ukrajinci……….je tragikomické, že zrovna komunisté používají ideologie českého panslovanského fašismu k prokázání prospěšnosti rudého nacionalismu, jako výsledek lidskosti a státotvornosti soudruhů minulosti. Vlastenectví se díky událostem v Kyjevě stává loutkou jak v rukou neonacistů, tak v rukou komunistů. Oba dva používají podobné rétoriky o sjednocení, hrdosti, odhodlání, aby mohli pokračovat v beztrestné intoxikaci společnosti ideologemi zla.

Rusofobie je stejně jako rosofilie znakem zaprodanosti, osobního selhání, v němž jsme ochotni spolupracovat ve jménu hesla: “nepřítel mého nepřítele je můj přítel” klidně s příslušníky ultralevicového, či ultrapravicového spektra společnosti. Rusofobici bývají většinou silnými antikomunisty, a tak se bez problémů spojí s neonacisty, protože milovníci Třetí říše mají stejnou nenávist vůči ideovým nepřátelům a tato nenávist přebije jinak nepřekonatelné bariéry antisemitismu, rasismu, anticiganismu a dalších ismů, kvůli kterým by se jinak nikdy nesetkali.

Opět se v českém rybníčku omezeností projevuje čecháčkovství, v němž mnozí z nás volí toleranci extrémismu jako nástroje ochrany před objektem někdy přehnané nenávisti. Rusofobci klidně obhájí stoupence nacismu, pokud to posílí boj proti komunismu. Rusofilici klidně podpoří komunismus, pokud to posílí boj proti nacismu……oba dva postoje jsou iracionální. Oba dva tyto postoje vytváří napětí, nepochopení a hlavně pomocí takových postojů dochází  posilování a legalizaci extrémismů levicového, či pravicového spektra společnosti.

rusofobie

Rusofobici nepřímo a někdy i přímo napomáhají k usazování ukrajinského neonacismu v českých zemích. Urychlují tak něco, o co se česká neonacistická scéna snaží již od devadesátých let. Impuls ze zahraničí podporovaný rosofobií je skvělým pomocníkem ke sjednocení české neonacistické scény. Však samotný Pravý sektor vznikl dva měsíce před majdany, o stejné sjednocení se zahraničním impulsem by mohlo jít i u nás v České republice a rusofobie je skvělou zástěrkou, krytím takových snah.

Stejně tak rusoflie posiluje ultralevicové subjekty často ve společnosti projevující se xenofobními, či šovinistickými postoji. Nenávist vůči nacismu nesmí vést  toleranci komunismu, jako stejně nenávist ke komunismu nesmí vést k toleranci nacismu.