Unicef vydal zprávu o násilí páchaném na dětech

Chudoba, války a útrapy hladomoru nejvíce postihují bezbranné děti. Zatahují je do dění, za něž nenesou žádnou zodpovědnost. Umírající pětiletý kluk nevyvolá v obyvatelích rozvinutých zemích soucit, dokud si táta s s mámou uprostřed pohodlného obýváku nepropojí tvářičku “černouška” s tvářičkou svého pětiletého synka opodál pohrávajícího si s nejnovější verzí tabletu.  Hladomor společně s nedostatkem vody a lékařské péče není doménou západního světa, a proto také světlo světa spatřila akce s poléváním se ledovou vodou. Koho dnes zajímají útrapami sužovaní lidé. 

Mezinárodní organizace dělají svou práci, a tak se běžný Evropan nemusí starat o to, jestli holčička z Pobřeží slonoviny dostane léky proti malárii. Proč by to také někoho mělo zajímat, když beze studu ignorujeme násilí páchané na dětech přímo za dveřmi blízkých domácností.  Lidé se sobecky boří do vlastního Já, aníž by si všímali dění ve svém okolí. A to je také důvod, proč v západní společnost roste násilí páchané vůči dětem. Za zavřenými dveřmi jsou děti sexuálně zneužívané, tělesně i duševně tyranizované a z bezbranných tvorečků se tak stávají oběti bezcitnosti moderní doby.

Unicef vytvořil globálně pojatou zprávu o násilí páchaném na dětech.  Je to velmi smutné, doslova frustrující čtení. Vypovídá svědectví o násilí a bolesti ukryté očím společnosti. Násilí páchané na dětech není ale pouze doménou chudých zemí. Je hojně rozšířené v USA, Evropské unii, Austrálii a dalších krajin světa. Přes 120 milionů dvacetiletých dívek bylo nuceno k pohlavnímu styku. Jedna ze tří vdaných, či ve vztahu žijících dospívajících dívek ve věku od 15 do 19 let(celkem (84 000 000) se stalo oběťmi emocionálního, fyzického nebo sexuálního násilí páchaného svými manžely nebo partnery. Jako kdyby násilí sexuální povahy zažívalo svůj zázračný zrod. Roste pornopůmysl s malými dětmi, roste násilí sexuální povahy páchané na nedospělých ženách, ale také mužích, a to za dveřmi domácností. Ruku v ruce s tím roste násilí páchané mezi partnery. Celosvětově jsou na tom nejhůře ve válkou zmítané Demokratické republice Kongo, Rovníkové Guiney, Ugandě, Tanzánii a Zimbabwe. Ve Švýcarsku 22% dívek ve věku od 15 do 17 bylo obětí sexuálního násilí.

Zvrhlík, sexuálně frustrovaný jedinec vnímá dítě jako snadný cíl. Často násilníky bývají samotní rodiče, kteří bez výčitek zneužijí děvče nebo chlapce třeba při koupeli, v posteli nebo při obyčejném převlékání, rodičovském mazlení.Pokud synáček nebo dcera odmítnou, jsou k poslušnost donuceni pomocí fyzického a psychického násilí. Takový rodič nejčastěji vyvolá v dušičce nedospělce pocit, že za všechno může on a nikoli rodič dožadující se na svém potomkovi ukojení sexuálních choutek.

Jednu pětinu na celém světě všech spáchaných vražd představují děti a mladiství ve věku do 20 let. Téměř 95 000 úmrtí chlapců ve věku od 10 do 19 let bylo zaznamenáno v roce 2012 v Panamě, Venezuele, Salvadoru, Trinidadu a Tobagu, Guatemale, Kolumbii a nechvalně známé Brazílii. Mistrovství světa ve fotbale ukázalo, jak brazilská politika přistupuje k nejchudším obyvatelům země. Ruka zákona vraždila i nedospělé děcko. Slumy byly zbourány a mrtvoly odstraněny, aby poté mohl začít největší svátek fotbalových nadšenců. Prim v počtu vražd dětí z celosvětového měřítka sehrávají Nigérie se Spojenými státy americkými, kde ještě stále existují například v New Yorku čtvrti, kam téměř nikdy nepřijede polce nebo záchranná služba. Jih USA často “zdobí” pouliční gangy, kdy v pouličních střílečkách s policií přicházejí o život děti. Stejně tak děti pocházející z řad minorit přicházejí o život kvůli neprofesionálnímu a xenofobnímu chování amerických policistů. Bohužel, rasismus a nerovný přístup policie ke všem velmi významně přispívá  k prvenství USA v počtu zavražděných dětí i mladistvých.

Velmi významná je z celosvětového hlediska také šikana. 1 ze tří studentů ve věku od 13 do 15 let jsou ve školách oběťmi šikany. Vůbec nejhůř je na tom po Evropana neznámá Samoa. Tam každé třetí dítě ze čtyř bývá obětí šikany. Samoa je často vnímána jako ráj na zemi, ale pro většinu dětí může být naopak ztělesněným peklem.  V Evropě a severní Americe je třetina dětí ve věku 11 – 15 let obětí šikany. Nejhůře jsou na tom v Lotyšsku a Rumunsku. V evropském prostředí jsou šikanovány nejvíce integrované zdravotně postižené děti, které následně musí čelit posměškům ostatních. Šikaně také musí čelit potomci přistěhovalců, minorit, pomalejší, psychicky i fyzicky méně vyzrálé děti, nebo také děti pocházející z chudších poměrů.

17 % dětí v 58 zemích světa jsou předmětem vážných forem fyzického trestu (bít do hlavy, uší nebo obličeje). Stále častěji dochází k používání neúměrných fyzických trestů, kdy je dítě bito prodlužovacím kabelem, musí klečet na bolest vyvolávající podložce, nebo dostane opakovaně ránu přes uši, což přestavuje velmi vážné následky v dospělosti nebo dospívání. Více než 40 procent dětí ve věku od 2 do 14 let věku mívá zkušenosti s velmi krutými fyzickými tresty v Čadu, Egyptě a Jemenu. Potome neuposlechne příkazů rodiče, proto přijde o zuby, oko….proto mu teče krev, a proto následně musí čelit riziku neposkytnuté zdravotní péči. Násilí píchané na dětech je v těchto zemích trestné, a proto násilníci ani v případě nutnosti z obav o svou svobodu nenavštíví lékařské zařízení. V případě Čadu ani takové zdravotnické zařízení není v blízkosti dostupné. Z globálního hlediska každý třetí dospělý z deseti věří, že fyzické násilí je nezbytnou součástí výchovy dítěte. Viz. například český názor na “škoda rány, která padne vedle”. Opravdu musí být fyzické násilí nezbytnou součástí výchovy? Když rodič není schopný nasměrovat potomka po dobrém a není schopný vymyslet alternativní, méně dehonestující typy trestu, je poté správným rodičem?

Vůbec násilí bývá častou složkou příkoří páchaného na dětech. Polovina všech dívek ve věku 15 až 19 let (asi 126 milionů) se domnívá, že manžel je oprávněný bít svou ženu za určitých okolností. Domácí násilí páchané na ženách je obecně následkem rozpadu hodnot ve společnosti. Viz například postkomunistické státy bývalého Sovětského svazu, ke raketovou rychlostí roste násilí vůči ženám. Velmi  vážné je to například v Bhútánu, kde rozmáhající se alkoholismus může za násilí vůči ženám, kdy bhútánská žena podlehne následkům zranění. Bhútánská společnost se tak jako mongolská zmítá v nebezpečí alkoholismu, kdy jsou těmi neohroženějšími zejména ženy a děti. Celosvětově nerozšířenější násilí vůči mladým dívkám ve věku 15 až 19 let je v Afghanistánu, Guinei, Jordánsku, Mali a Východním Timoru.Ve 28 zemích z 60 mladí chlapci věří, že bití žen je oprávněné. Mongolsko, Kambodža, Pákistán, Rwanda a Senegal jsou pro ženu velmi nebezpečným územím, kdy je žena často považována za méněcennou než muž.

Všechny formy násilí vůči dětem jsou nepřijatelné. A to bez rozdílu zda se jedná o ženu nebo muže. Násilí páchané na dětech je velmi nebezpečné, protože se odehrává tam, kam ostatní nevidí, nebo nechtějí vidět. Dokud jako společnost nebudeme o násilí páchaném na dětech mluvit, poté nemůžeme čekat, že se cokoli změní. Těmi nejohroženějšími dětmi jsou děti něčím znevýhodněné. Například děti se zdravotním postižením. Tam opravdu většina sexuálního zneužití, necitlivé chování, kruté podmínky výchovy zůstanou nepotrestány. Dokonce si ani tyto děti neuvědomují kvůli své oddanosti pečovateli, že je na nich pácháno něco špatného. A pokud se přeci jen odváží hovořit, nejsou slova zdravotně postižených dětí brána vážně.

SDÍLET