Daniel Solis, konspirátor ve službách ultranacionalismu

Daniel Solis se díky svému nadání přečíst v člověku, co by se mu mohlo zalíbit, dostává na nejrůznější demonstrace. Solidně oblečený, distingovaně vystupující, nehulvátský a dobře vycepovaný projev vyvolává v mnoha lidech pocit, že se jedná o neškodného, po dobrou věc bojujícího člověka, jehož existenci na ultrapravicové scéně by se leckdo uměl jen stěží představit. V roli politologa si hraje na vypravěče příběhů o světovém spiknutí, kdy Václava Havla s Danielem Hermanem a Halíkem navrch pasuje do role tajných agentů pomáhajících k vytvoření nového světového řádu. 

Proto, aby si naklonil názorového oponenta na svou stranu, Daniel Solis klidně popře nos mezi očima. Účelově zalže, zamlží, protože chce nejspíš za každou cenu zůstat správňákem, na Britských listech honosícím se ve svém kratičkém životopise všemi možnými vlastnostmi i dovednostmi zároveň

solis_nesouhlas_bartos_ucelove

Daniel Solis se velmi rád poslouchá. Využívá hozené rukavice, aby se zcela účelově zařadil do hlavních proudů okrajové scény ultralevicového a ultrapravicového spektra. Září na demonstracích Adama B. Bartoše, stejně tak na akcích doplňovaných rudým Akornem na veřejnosti zosobňovaným ultralevicovým radikálem Michalem Ulvrem. V minulosti Solis kandidoval za Stranu zelených, za Hlavu vzhůru Jany Bobošíkové, aby později po založení Demokratické strany zelených přesedlal na čirý nacionalismus NE BRUSELU – Národní Demokracie, kdy jako demencí schvácený stařík na jedné straně po boku rusofilního Vyvadila pomocí slov bojuje za Rusko proti banderovcům z Ukrajiny, aby následně s českými fašisty zasedl za jedním stolem v nově vytvořené straně židofobně píšícího muže s motýlkem.

Účelový politický spolek NE Bruselu – Národní Demokracie se pokouší dokončit v mnohobarevném kabátku to, o co usilovala snad všechna neonacistická, rádoby pronárodní uskupení v minulosti. Bandu ožralů sotva zvládajících přečíst článek ve společenské rubrice ranního vydání nahrazují chytřejší, mnohem mazanější hlavy nacionalismu. Svým způsobem pokračují v práci Národního frontu Castistů, aby jako bonus na špici díky agregaci nejrůznějších radikalismem překořeněných názorů přilákali kde jakou chásku.

Fazónu celému projektu dává Bartoš následovaný Zemánkem, Solisem i Skácelem v pozadí. Marketingovým tahem zabili tvůrci politického klonu hned dvě mouchy jednou ranou. Účelem má být všesjednodující ráz partaje pojídající ty menší straničky k večeři.  Pozřené partaje se následně stávají nositeli Bartošových myšlenek. Viz. trapné mimikry Tomáše Vandase, když po boku prorusky naladěného antisemity musel poslouchat chtě nechtě, jak Ukrajinu ohrožují Vandasem kdysi nechvalně zvaní fašisté z Pravého sektoru.

Euroskepticismus, nacionalismus s rusofilií přetváří v roce 2014 původní  politický subjekt ” Právo a Spravedlnost – ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě” (klerofašistické Právo a spravedlnost) do podobenství nového kočkopsa NE Bruselu – Národní Demokracie, jež se k libosti Daniela Solise přeměňuje na antisemitskou, nacistickou a komunistickou stranu zároveň.

Dveře jsou otevřené všem možným krajně levicovým i krajně pravicovým názorům. Díky Solisem dodávanému nádechu konspiračních teorií získává kočkopsí stranička silné pomocníky v ultralevicových radikálech Čtvrtého odboje, Hnutí za přímou demokracii i stoupenců konspiračních teorií zastřešených na Facebooku například skupinou New World Order Opposition Organization. Všichni tito, na první pohled neškodní stoupenci radikalismu prožívající vlhké sny o celosvětovému spiknutí, na akcích pořádaných Bartošem, nebo také Vyvadilem slouží jako neoficiální “ochranka”. V případě potřeby se slovně, ale také někdy fyzicky opřou do názorového oponenta, kterého následně vyvedou pryč z místa konané demonstrace.

Samozvaní politici se scházejí u piva, aby následně za nezájmu médií rokovali v hospodském prostředí o tom, jak dál vést všepojídající internetovou kampaň, pro kterou si nacionálové koupili na síti potřebnou podporu. U některé ze společností si zakoupili straníc lajky, aby následně na fanouškovských stránkách NE Bruselu – Národní Demokracie vypadali jako úspěšná strana s desítkami tisíc fanoušků. Nedávno Bartoš pořádal demonstraci proti mediální manipulaci, zatímco se jí sám vesele dopouští. Stačí se podívat na web společnosti Socialbakers, na které si můžete ověřit, z jaké země lajk pro tu či onu fanoušovskou stránku pochází. Více než 10 000 fanoušků stránky pochází ze zahraničí…….že by Bartoše a jeho společenství radikálů znali také například Mexičani, Litevci nebo Kolumbijci?

Vraťme se zpět k osobě Daniela Solise. Na vystoupení na Václavském náměstí dne 29.9.2013 chválil současný kandidát do senátu za Bartošovu stranu Maďarsko a jeho diktaturu. Ve svém sáhodlouhém projevu  zmiňoval osobní svobodu, kterou mnoho extrémistů považuje za důležitější, než svobodu minoritHlavním základem správné společnosti byl v sáhodlouhém výkladu Daniela Solise národní stát, kde hlavním nepřítelem je Evropská unie. Rodina je základem státu, a proto se musí bortit všechna lidská práva homosexuální menšiny. 

Konspirátor Solis tehdy v zářijový den hovořil před neonacisty a extrémisty o svém vidění světa, kde kralují homofobní názory, přání proti ochraně lidských práv, zatímco ve svobodě na ochranu osobního projevu je ukryta touha ponechat beztrestnost neonacistům a přívržencům teorií o bílé čechii. Přesně takové lidi Adam B. Bartoš potřebuje. Někdejší zastupitel Prahy 1, asistent poslankyně Olgy Zubové a neúspěšný kandidát v minulých volbách do Evropského parlamentu za Bursíkovu Demokratickou stranu zelených našel svůj “přístav” v extrémistické straně, v jejímž čele stojí exponenti antisemitismu a českého  fašismu posledních let.

Daniel Solis se před několika lety účastnil jako jeden z řečníků přednášky organizované Evropskou frontou solidarity. Hlavními osobami Evropské fonty solidarity je neonacista Patrik Vondrák s Petrem Kessnerem. Vondrák nemá daleko k osobě Adama B. Bartoše, však také chtěl za novou partaj kandidovat ve volbách. Po sérii provalených fotografií, na nichž měl na sobě tričko Národního odporu strana nakonec neonacistu oželela s prohlášením, že Patrik Vondrák se zdržuje v Austrálii a nemohl by tak za stranu kandidovat. Evropská fronta solidarity vzešla z prostředí italského neofašstického hnutí Casa Pound a její politika plně vyhovuje nově šikujícímu se spolčení neonacistů v Generaci identity. V aktivitách kolem Evropské fronty solidarity se angažuje také Jan Kuřec, místopředseda Dělnické mládeže a šéfredaktor jejího plátku Hlas mládeže.

Daniel Solis je kromě talentu číst v lidské povaze důležitý pro stranu také kvůli jazykovým dovednostem. Vedení NE Bruselu – Národní Demokracie hodlá povýšit koloraturně popletenou straničku do vyšších stupínku nacionalismu. Proto jako “spojka” vyráží do Francie Daniel Solis, který se snaží ve jménu Bartošovy partaje domluvit manželství s antisemitkou a rasistkou Le Penovou a její Národní frontou. Ve hře je kouzlo prvenství, kdy zdlouhavé námluvy trvající několik měsíců přidají punc volitelnosti málo známému politickému projektu. Jedinečnost sousloví “strana iks ypsilon se stala jejím jediným oficiálním partnerem Le Penové v České republice” může v mikromozečcích ultranacionálů vykouzlit touhu zamilovanosti. A o to jde především. Je komické sledovat reakce Bartoše, jak se vehementně ošívá nad tím, že si Janečkova Strana občanských konzervativců po ročním dojednávání dovoluje přivlastňovat jedinečnost právě sobě.

Tím spíš, když samotný Bartoš Janečkovi nabízel spolupráci, byl však Občanskými konzervativci odmítnut. 6. října 2014 se v odpoledních hodinách schází Jiří Janeček na obědě s Le Penovou, a tak se nejspíš vedení účelového spolku nacionálů Adama B. Bartoše bude modlit za to, aby se ti dva nedomluvili, nebo, aby spolupráce byla o poznání menší než ta , na kterou by se Bartoš mohl případně dohodnout s Le Penovou. Daniel Solis při setkání s tajemníkem Le Penové, Ludovicem de Danne, využije zcela určitě svého umění manipulovat, vycítit, co protivník chce slyšet. Tímto stoupá úloha konspirátora v partaji raketovou rychlostí. Pokud se to podaří a Bartoš získá větší spolupráci s více výhodami, poté se stane pro ultranacionalisty mnohonásobně zajímavějším, než je jím dnes