Erdogan se pokouší o resuscitaci osmanského Turecka

Turecko rozhodně Islámský stát v Iráku a Sýrii nevymyslelo, ale rozhodně dělá všechno pro to, aby podpořila co nejvíce islamistické radikály, jež svou činností napomáhají k plnění cílů Erdoğanovy politiky. Padne Assad, nenávidění Kurdové prohrají s bojůvkami teroristů, zatímco diktátor z Ankary může snít své doposud nenaplněné sny o nové otomanské říši, v jejímž středu stojí hrdý a Západem proklínaný spojenec pokládající sám sebe za obnovenou verzi zachránce národa. Američtí spojenci v regionu Blízkého východu jsou zároveň největším problémem v Sýrii, protože maličké státy mocensky zastíněné velikánem z NATA vytvářejí v rozporu se zájmy Spojených států amerických svou vlastní mocenskou politiku.

Turecko, Saúdská Arábie i Spojené arabské emiráty byly extrémně odhodlané v odstranění Assada z postu prezidenta Sýrie. Střet mezi sunnity a šííty představoval růst zbrojního průmyslu, kdy se do regionu začaly pumpovat stovky milionů dolarů, desítky tisíc tun zbraní a dokonce ani Spojené státy Americké nebyly schopné takovému počínání zamezit. Válka představuje ohromný byznys. Příležitost po dlouhé době přeskládat mocenskou mapu na Blízkém východě podle svého přání. Jednou dané hranice ve válečné vřavě neznamenají vůbec nic a pokud se národní vlády amerických spojenců budou snažit, mohou z celého konfliktu jenom získat.

Sýrie představovala pro Turecko, Saúdskou Arábii a Spojené arabské emiráty velký problém. Spojenec Íránu, potížista pro získání dostatečně velkého prostoru na zahraničním trhu najednou mizí jako pára nad hrncem. Lidská práva a osudy civilistů prakticky nikoho nezajímají. Nebýt Kobani, svět by se tolik nezajímal o území bývalé Levanty, na němž parta černých hrdlořezů nemajících s islámem nic společného, vraždí nejen místní Kurdy. Turecko, i když má vrahy takřka na zápraží, odmítá se zapojit do dění v sousední zemi. Ankara je pod silnou rukou prezidenta Erdoğana nakloněna k radikalismu. Dávno předtím podporovala Muslimské bratrstvo v Sýrii, jež se následně připojilo do předních linií Islámského státu Iráku a Levanty(ISIL).

Turecko dneška směřuje na východ. Dávno zapomnělo na účelové tanečky, kdy Evropská unie s Bruselem představovala zemi zaslíbenou. Přeměna legislativy, nutnost dodržovat lidská práva…….to všechno by sloužilo k omezení prezidentské expanzivní politiky , a proto se Ankara sbližuje s východem, s podporou hrdlořezů, protože chaos svědčí tyranii. Ostatně, po nedávném Erdoganovu proslovu za pultíkem OSN egyptský prezident Abdel Fattah al-Sisi kritizoval Erdogana z podpory terorismu. Novinář Seymour Hersh  v London Books ve svém článku “Červená linie a Krysí linie” uvádí, že Turecko mělo ruce v sarinovém útoku v syrské Ghoutě. Důvodem ke spáchání takového zvěrstva měl být pokus o zatažení USA do války v Sýrii. Samotná existence Osvobozenecké syrské armády měla být taktéž v režii Turecka, viz článek Arona Lunda.

Je opravdu dění v Sýrii Erdoganovým výtvorem? Prezident Turecka je známý touhami po imperiální říši a zcela instinktivně pracuje na demontáži Mustafy Kemala Atatürka pomocí přetváření politických a institucionálních aparátů státu k obrazu svému. Kulturní ikona Otce Turků byla proti impériu, rozdělovala náboženské a nenáboženské zvlášť, přetvářela zákony do podobenství evropských paragrafů, zatímco se stejnou měrou vraždila odpůrce i Makedonce s Kurdy najednou. Turecká demokracie nikdy nebyla demokracií bez krutovlády, ale současný prezident dělá všechno pro to, aby přeměnil tureckou společnost do podobenství starého řádu osmanského impéria.  Snaží se obnovit Turecko jako centrum sunnitského islámského světa,  a tím by zastínil význam Saúdská Arábie, Íránu z hlediska náboženského i politického vlivu v regionu……..a o to jde především.

Moc jednotlivce je stavěna nad potřeby civilistů. A to i za cenu velkých ztrát. Turecko má moc i armádu k uskutečnění mocenských plánů Erdogama. Je zajímavé, že média hovoří o ISILu, nyní pouze o IS, a nezajímají se o dění okolo. Amerika velmi dobře ví s kým má čest. Velmi dobře vnímá, že se jedná o hrátky o moc, jakousi resuscitaci starého řádu osmanského Turecka.