Politici před volbami rádi ruší ubytovny, ale neřeknou co bude s obyvateli ubytoven

Téměř každý by chtěl v komunálních volbách rušit ubytovny. Ostravsko, Mostecko a řada dalších míst v republice je najednou jako kouzelným proutkem poseto nejrůznějšími billboardy s jednostrannou tématikou doplatku na bydlení, ubytoven i sociálně slabých, jež se stávají pro politickou honoraci obtížným hmyzem, s nímž je nutné co nejdříve zatočit. 

Všichni, dokonce i kojenci se starými, nepohyblivými lidmi, jsou pokládáni ve jménu mediálních zkratek za hlavní agresory, zloděje a opilce v okolí. Populismus, tak jako pokaždé v předvolebním zápolení, je servírován voliči jako hlavní chod. Na talíři voliči sice najdou líbeznou manu bourající nenáviděné ubytovny, zároveň však zvídavý volič neobjeví plán, který by prozradil, co bude s obyvateli ubytoven. Budou jako stádo ovcí vypuštěni na pastu, nebo se vypaří jako pára nad hrncem?

Některé politické strany tvrdí, že se obyvatelé ubytoven budou muset vrátit tam, odkud přišli, tedy do míst s trvalým pobytem a ti, co budou chtít zůstat, budou spolupracovat (veřejně prospěšné práce, úklidy v obci a podobně)……představy ve volbách zápolících politiků jsou opravdu směšné a vypovídají o absolutní neznalosti problematiky. Lidé žijící v ubytovnách se nemohou vrátit do místa s trvalým pobytem, protože se nemají kam vrátit, když se na místě trvalého pobytu nacházejí.

Podívejme se například na situaci v Moravskoslezském kraji, přesněji řečeno na ubytovnami “prošpikovanou” Ostravu. Každoročně zde dochází k nárůstu osob s trvalým bydlištěm na ohlašovnách úřadů městských obvodu o více než 1 000 osob. Jinými slovy, lidé se nemají kam vrátit, protože obrazně řečeno bydlí na městských úřadech a tam je jim také doručována pošta. Více než 75 % osob bydlících na ubytovnách má trvalé bydliště na území Ostravy.

Situace je podobná v řadě dalších městech Česka. Navíc, Ústavní soud nedávno prohlásil, že úřad práce nemůže nezaměstnaným nařizovat veřejně prospěšné práce, protože je to protiústavní. Stejné by to bylo také u obyvatel ubytoven. Politici tedy navrhují něco, co ve výsledku nemohou, nebo něco, co ve výsledku nepřinese žádný efekt.

Politik je v zásadě morálně promiskuitní děvkou. Nabídne svému zákazníkovi to, co v ten daný okamžik požaduje. Den co den ve večerních relacích probíhají nepřizpůsobiví s herákem v žilách. Den co den reportér se zápalem v hlase informuje, že ten či onen trestný čin spáchal nejspíš obyvatel ubytoven. Tak proč by v kravatě oděný služebník lidu nevyužil situace a nevhodil do ringu lačnou návnadu.

Krvácející zápach vzdechliny přivítá kdekoho, od tzv. “slušných” spoluobčanů(se smyslem pro rasismus a populismus) až po otevřené rasisty. Partaj na radnici odkoupí jednotlivé ubytovny a tím je zruší. To je zcela určitě každému jasné. Dokonce i tomu joudovi v zaplivané hospodě čtvrté kategorie. Politikovy plány musí být ušité přesně pro takové joudy s lahváčem nebo půllitrem v ruce. Napůl opilý jedinec si začne se spolustolovníky notovat jak ten či onen politik a jeho strana bojují za obyčejné spoluobčany, když se rozhodli jít proti nepřizpůsobivým, rozuměj těm “cigošům”. Zase jednou vyhrává kulturní šovinismus, tentokrát přikrytý péčí o přizpůsobivé, rozuměj bílé, obyvatelstvo.

Jednobarevnost v politických nápadech vychází napovrch, ale to vůbec nevadí, protože nový rasismus médií to klidně přikryje potřebou ochraňovat každého před nežádoucími vlivy nepřizpůsobivých. Každý politik, který hovoří o rušení ubytoven pouze nepřímo přiznává svou manipulátorskou povahu. Nestydí se zneužít městské peníze k odkupu ubytoven, zatímco se v jednom monotonním sousloví nestydí zvěstovat, že jediné řešení je v celostátně vytvořených pravidlech, jež by určovaly podmínky sociálního bydlení.

Dobrá, radnice, magistráty odkoupí ubytovny, ale co bude dál? To už se volič nedozví. A navíc, proč by majitel takovou ubytovnu prodával, když mu často nemorálním způsobem přináší velký zisk? Udělá to snad kvůli zlatým očím nově zvolených zastupitelů? Politici napíší hesla, vytvoří plakáty s chytlavými hesly, ale tak nějak mezi řádky sloganů zatají, že slibovaný plán není možné zrealizovat. A pokud by zrealizovat šel, by lo by to možné pouze za přemrštěnou sumu. Takové řešení s enormně vysokými náklady by si žádný politik, natož strana, nevzal na triko. A pokud ano, vystavoval by se riziku stíhání.

Jaké ubytovny by si noví radní vybírali? Ubytovnu si může založit každý a nemusí to nikde hlásit. Ostrava má například vytvořený tzv. pasport ubytoven, který je každých 14 dnů aktualizovaný. Je v něm vidět obsazenost a počet ubytoven ve městě. Pokud by si politici vybrali tu či onu ubytovnu, vytvořili by s tím nechutný byznys pro předem vybrané podnikatele. Zvýhodňovali by tím jedny majitele ubytovacího zařízení před jinými.

Problémem není institut ubytovny, problémem jsou pravidla a přístup politiků k ubytovnám. Asociální podnikavci pouze využívají to, co jim stát s městy dovolí.

Pro případ ubytoven je třeba:

  • zakotvit sociální bydlení v zákonech, především povinnost certifikace ubytoven a prostor určených k sociálnímu bydlení:  zřizovat ubytovny může kdokoli. Majitel ubytovny se nemusí v současnosti nikde hlásit, stačí, když má živnostenský list na poskytování ubytovacích služeb. V současné době kontrolu komerčních ubytoven provádí několik orgánů veřejné správy, přičemž každý kontroluje plnění podmínek v jiné oblasti. Oddělení stavební policie tak kontroluje technický stav ubytoven a plnění parametrů, na které byly příslušné objekty zkolaudovány, příslušné hygienické stanice kontrolují plnění legislativních požadavků na hygienu, živnostenský úřad kontroluje právní správnost ubytovacího podnikání apod. Vymezený kontrolní orgán pro udělování, případně odebírání certifikace ubytovacím zařízením musí mít možnost jednoduše a efektivně získat potřebné informace k provedení kontroly podmínek .
  • vymezit kompetence obcí, krajů a státu v rámci legislativy:  stát nemůže zasahovat do samosprávy tím, že určí kompetence obcím. Viz. nález Ústavního soudu, který de facto vymezil, že není přípustné zasahovat do pravomoci obcí nařizováním, za jakých podmínek a za jakou cenu má být pronajímán majetek obce. Dnešní stav připomíná Kocourkov, kdy pomocí legislativy vláda něco obcím nařizuje, deleguje na ně svou povinnost, obce však nejsou následně za neplnění nařízené povinnosti postižitelné. Obec by měla mít více pravomocí kontroly v oblasti ubytoven, aby mohla sledovat kdo a za jakých podmínek ubytování nabízí. Dnes obec často kontrolovat ubytovny nemůže, protože by kontrola znamenala porušení vlastnického práva. Kraje by měly mít přehled o bytových fondech obcí, což dnes často nemají. 
  • Sociální dávky by měly být motivující, nikoli demotivující: Počty a výše vyplacených dávek v posledních letech stále narůstají a mnohdy jsou majiteli a provozovateli komerčních ubytoven využívány k neúměrným ziskům
  • Obce by měly povinně vytvářet určitý podíl sociálního bydlení ze stávajícího bytového fonduSčítání lidu v roce 2011 odhalilo velmi zajímavá čísla o počtu prázdných bytů. Teoreticky je k dispozici podle statistik 461 007 neobydlených bytů v rodinných domech a 176 641 v bytových domech. Celkem je tedy neobydleno v České republice podle údajů ČSÚ  na 637 648 neobydlených bytů. Číslo je to vysoké, ale ve své podstatě to neznamená, že by více jak půl milionu bytů mohlo být použito k projektu sociálního bydlení. Celkem 384 911 neobydlených bytů je v neobydlených domech a 359 141 z nich je v neobydlených rodinných domech. Tyto volné byty nelze tedy z právního hlediska použít. Leží si ladem a prostě nemohou být jakkoli do projektu sociálního bydlení zapojeny. Zbývá tedy 252 737 volných bytů. Podle údajů Ministerstva pro místní rozvoj obcím patří z tohoto ranku 26 463 bytů a státu 2 241. Při sčítání lidí v roce 2011 spoluobčané uvedli o 169 468 bytech, že je využívají k rekreaci, takže také nikdo tyto byty nemůže používat k sociálnímu bydlení. K dispozici v obydlených domech je teoreticky na 83 269 bytů. 
  • Legislativní vymezení pojmu “Sociální ubytovna”: po zavedení pojmu co je to sociální ubytovna, je možné určit, jaké standardy má ubytovna splňovat. Dále je nutné určit, kdo by ubytovny mohl kontrolovat. 

Regionální politici by se měli zajímat o to, jak účelně zacházet s obecním majetkem a jakým způsobem zajistit řádný chod ubytoven a nikoli populisticky vyprávět o tom, jak co kde rušit. Politici by měli také popřemýšlet nad politikou měst a měli by se podílet nad uvažováním, jakým způsobem zvýšit počet městských bytů, případně jak efektivně využít kapacit soukromých subjektů pro účely sociálního bydlení. Mnoho kandidátů v komunálních volbách  háže zodpovědnost na vládu, aníž by se podívali na zodpovědnost místních zastupitelstev. Jeden z kandidátů Romské demokratické strany, pan Stojka, dokonce tvrdí, že ubytovny jsou koncentráky pro Romy, zároveň však odmítá sdělit recept na řešení, protože ta všechno háže na vládu. Proč tedy politici kandidují? Sociální ubytovny jsou obyčejnou součástí sociálního bydlení. Vytvářejí ghetta a s tím se vrství problémy, ale jaký bude nový zákon o sociálním bydlení?

Státu se nabízí přes osmdesát tisíc bytů……stačilo by na nich provést renovace. Tyto byty se navíc nenacházejí v okrajových částech města, sociálně slabí budou bydlet s ostatními spoluobčany, nebudou se vytvářet čtvrti pouze se sociálně slabými spoluobčany a nebude tak docházet ke komulaci případných nežádoucích jevů. Chce si tato vláda hrát na politikaření, nebo chce opravdu utvářet nexenofobní a nešovinistické řešení?

Nepřiznává vláda oznámením o stavbě nových sociálních bytů také svou neochotu jednat se starosty a politiky měst a obcí? Opět, pokud nahlédneme do statistik, zjistíme, že třetina neobydlených bytů je v malých obcích (s počtem obyvatel menším než jeden tisíc obyvatel), v obcích s počtem obyvatel menším než 200 přitom je neobydlená třetina ze všech bytů. Téměř polovina (46,6 %) ze všech neobydlených bytů je rozložena v obcích s méně než dvěma tisíci obyvatel, ve kterých je přitom pouhá necelá čtvrtina (24,1 %) ze všech obydlených bytů.

To by znamenalo, že v případě využití prázdných bytů by sociální bydlení  z poloviny záleželo na obcích s počtem obyvatel do 2000, ve kterých se nachází pouhá necelá čtvrtina (24,1 %) ze všech obydlených bytů v Česku

Sociální bydlení má politiky a médii vyraženo stigma zla, zastupitelstva malých měst často populistky omítají spolupráci s nízkoprahovými centry, odmítají řešit cokoli, co by představovalo větší úsilí, podléhají snadněji rasismu, protože vědí, že by příště nemuseli být zvoleni. V televizi říkali, že sociální byty a jejich obyvatelé jsou problém, a tak se politická honorace bude snažit dělat cokoli, aby nemusela do prázdných bytů umístit sociálně slabého spoluobčana.  Malé obce možná už teď bombardují vládu s tím, že nechtějí patřit do sociálního bydlení. Kulturní šovinismus s úsilím často rasizujícího politika udělá své. Vláda volí výstavbou nových sociálních bytů ústupek rasismu a sociálnímu šovinismu. Raději výstavbou nového, kdesi daleko od ostatních spoluobčanů, pokračuje v tom, co se tady dělo po celých skoro 24 let. Navíc u nového zákona o sociálním bydlení hrozí, že bude sloužit jako byznys nevládkám a nepomůže sociálně slabým.

SDÍLET