Antimajdan odhaluje svou pravou tvář

Antimajdanisté ze Čtvrtého odboje, NWO, Ulvrova Akornu, Vyvadilova klubu Přátel Ruska, nebo Národních listů Jana Valenty  nejsou ničím jiným, než komunistickými národovci usilujícími o vyvolání nové revoluce, v níž by dva krajní směry levicového a pravicového světa mohly vládnout společně nad “neposlušnými spoluobčany”, jež je třeba následně “umravňovat” ke spokojenosti nově nastolené diktatury. 

Malé, navzájem personálně propojené komunsticko-národovecké organizace představují spojnici mezi ultralevicí a ultrapravicí. Lebedí si v myšlenkách patriotismu, zatímco beze studu sní vlhké sny o slovanském národě, slovanských sjezdech a neomylné nadvládě lidu reprezentované předem vybranými jedinci. Vyhraňují se proti pangermanismu, amerikanismu a sionismu, zatímco pomocí několika klíčových osobností vykreslují nový obraz národního bolševismu. Zlá Amerika, odpor vůči požadavkům Sudetoněmeckého krajanského sdružení, odpor k Evropské unii (jež vnímají komunističtí národovci jako projekt německé imperiální politiky) , odpor k NATO představují hlavní stabilní témata antimajdanistického jádra ultralevicových extrémistů, kvůli kterým se “holky i kluci ze Staromáku spojili”  s ultranacionálním křídlem Adama B. Bartoše.

Hlavním nepřítelem ideových vůdců zůstává vládní politik, jež v očích nedávno propuštěného neplatiče alimentů, Zdeňka Ponerta, představuje esenci fašisty,  proti kterému je třeba  bojovat například i po boku s fašistou Pavlem Matějným. Komunisticko – národní hnutí připomíná zvláštní slepenec, kdy na jedné straně jsou fašisté, anticiganisté, rasisté, komunisté, sionisté i milovníci konspiračních teorií. Není divu, že to občas mezi takovými “aktivisty” vře. Tábor protibanderovců omlouvající český fašismus působí na nestranného pozorovatele jako tragikomický cirkus, kdy tři názorové proudy si jedou svoje vlastní petice, zatímco se zástupci každého z táborů navzájem navštěvují, aby následně mohli společnými silami pořádat happeningy proruských, protimajdanovských nebo protivládních setkání.

Nervy jednotlivých představitelů tečou, nálada klesá a doposud nonšalantně zabalené názory se odhalují jako opruzená prdýlka batolete. Michal Ulvr se možná díky svému židovskému původu pohádal, a proto v jednom ze svých článků odhaluje anticikánské, antisemitské, doslova xenofobní názory některých svých spoludemonstrantů. Doposud Michal Ulvr jako tvůrce obskurních komunisticko – národoveckých organizací využíval svého židovského původu spíše jako omluvenku pro svůj nerasismus, nemožnost spolčovat se s neonacisty, zatímco dnes stejné židovství, respektive hluboký sionismus, představuje překážku, možné jablko sváru.

Například po akci proti sankcím vůči Ruské federaci na Václavském náměstí z minulého měsíce se sešli někteří vyholení svalnatci s Českými prapory a mikinami Thor Steinar před petičními stánky. V podstatě přímo od tvůrců petice proti Pražskému Majdanu zaznělo, že to jsou dobří Češi a vlastenci, že je totiž potkali na hoře Říp, kde byli na vlastenecké sešlosti jako podporovatelé Dělnické strany sociální spravedlnosti. 

……….

 Je známé o protagonistech petice Proti Pražskému Majdanu, že se pokládají za vlastence a za národovce, nevím přesně jak je to s nacionalismem, nicméně nejstarší účastník petičního stánku a protagonista petice sám hlásá, že je třeba přijmout zákony na omezení židů ve vysoké politice, kultuře a že on je osobně „proti cikánům“. Také stejně tak, jako jiné nacionalistické skupiny i on vidí všude ve světě plno svobodných zednářů, kteří se spikli proti ostatním lidem právě se židy.

Například když jsem tam přímo do megafonu četl o Romském pogromu na Ukrajině způsobeném Národní gardou, bylo mi jasně řečeno, že je proti Cikánům a že si tedy nepřeje, aby se tam něco takového za ně hlásalo.

Těžko tedy říci, jak se záležitosti nacionalistů v protimajdanovském hnutí mohou vyvíjet dále. Například je zajímavé, že někteří protagonisté petice proti Pražskému Majdanu uvádějí, že jim hlavně na celé věci vadí, že na Českém náměstí se nemluví Česky, tedy, že Ukrajinci tam protestující, si dělají akci v cizím státě.

Zdroj: Akorn.cz

Ve virtuálním prostoru nul a jedniček Michal Ulvr vystupuje už od roku 2006, kdy na nejrůznějších chatech avizoval vznik Československé národní komuny–Socialistické nacionály Československa – Národní fronty Socialistické Vlasti/Rudé Vatry Socialistické Varty – Československé Anarchistické Kominterny. Postupně se z jeho iniciativy objevily i další organizace, jako jsou Československá revoluční fronta pro osvobození (oslobodenie), Socialistické odborové hnutí (SOH), Česká a slovenská sekce za obnovu třetí internacionály či romská skupina Rumungero Communismo – Partai o Róma Upi Čechoslovaki , Asociace za sociální a kulturní reformy nyní (ACORN Czech) a další. Ještě před zákazem Dělnické strany v roce 2009 avizoval vznik Dělnické strany – Mar – Leninské(DSČ/ML). Ke skutečné registraci této strany však nikdy nedošlo.

Rudokošiláč Ulvr přináší mezi antimajdanisty a proruské demonstranty přináší leninsko – marxistické hodnoty střižené národním bolševismem. Mimochodem, mezi facebookovými přáteli měl Ulvr bývalého bezpartajního kandidáta za Národní stranu Norberta Naxeru, kterého kdysi zaměstnával Ulvr v Akornu jako právníka

akorn
před rokem, když Naxera měl účet na Facebooku, si Ulvr s Naxerou dopisoval a měl ho jako facebookového přítele

Dělnickou stranu – Marx -Leninskou (DSČ/ML), a to v souvislosti s hrozícím zákazem neonacistické Dělnické strany v roce 2009, což však předsedovi DS přišlo jen jako důvod k pobavení (Pořízek, 2010: 11). Reálně po zákazu DS tato marx-leninská strana zaregistrována nebyla. Ulvr často velmi rád využívá ve svých projektech etosu quatterských kolektivů a kibuců. Volá po vojenské neutralitě, zatímco překročuje zákon, když znevažuje vlajku České republiky  nejrůznějšími nápisy.

Komunisticko-národovecké organizace jsou velmi nebezpečné, protože se skrze nejrůznější projekty pokoušejí propagovat třeba i eugenické poučky, jako to dělal Pochod Bohemia, kolem něhož se točili taktéž lidé pochybující se kolem antimajdanských a rusofilních aktivit.