Trpí Adam B. Bartoš rozdvojenou osobností?

Být psychiatrem, tak po přečtení posledního literárního díla Adama B. Bartoše připravím samozvanému vůdci české ultranacionální scény světlý, čerstvě vybělený pokojík s výhledem do zahrady. Distingovaný elegán, nedávno povalující se s tuplákem v ruce po boku Matějného, odhalil pozornému čtenáři tajemství své ultranacionálně antisemitské mysli. 

Řádek po řádku soupeří se svým odhaleným alter egem Edvardem Steinským, s nímž svádí názorovou bitvu, ve které jeden Adam je méně antisemitský, zatímco ten druhý je zapřísáhlým odpůrcem Židů až na kost. Jaký byl účel napsání takového nesmyslu? Možná nad “parťákem” Srbské radikální strany visí nebezpečí stíhání, soudních sporů, a proto světlo světa spatřila prvotina omlouvající špatné duševní rozpoložení Adama B. Bartoše sužovaného rozdvojeností osobnosti, omlouvající veškeré předchozí, ale také budoucí činy motýlkáře národovců. Třeba zrovna inkriminovaný seznam Židů sepsalo antisemitské alter ego, zatímco to druhé v tichosti mediálního světa ostře nesouhlasí se sepisováním “prezenční listiny” stoupenců Davidovy hvězdy.

Pro vytvoření literárního braku není třeba brilantní češtiny, a proto možná Adam B. Bartoš v zápalu niterné rozdvojenosti zapomíná na své umění psát spisovně bez chyb. Vynechává písmenka, používá neumělé obraty, zřejmě se přiučil z kulturní osvěty DSSS nebo odcházejícího Pavla Matějného, s nímž se nedávno zlinkoval pod slovo boží. Nový Adam stránku po stránce zvyšuje virtuální hlas, jako kdyby se vžíval do role pracovnice call centra erotické linky, jež se s přibývajícím časem snaží co nejdéle prodloužit zákazníkovu extázi z telefonního samohoničství.

Není přece možné, aby existovaly vztahy a řetězce, kdy lidé židovského původu stojí v čele významných úřadů a institucí a dohazují si zakázky, dotace a projekty, ve kterých se uplatňují zase jen jejich soukmenovci a které oslavují židovský národ a jeho vlastnosti, bědují nad hrůzami, které prožil a žalují na český národ, v němž vytvářejí pocit viny. Takový stav musí skončit, máli český národ jako takový přežít. Potřebujeme nové národní obrození, kdy se český národ vymezí vůči své židovské minoritě, kterou je prostoupen, podobně jako tomu bylo v 19. století, kdy soutěžil s menšinou německou

Zdroj: Adama B. Bartoše “Zpověď. Jsem antisemita?”

Zpověď,  jež má dokazovat neantisemitskou povahu zakladatele Eurábie, v praxi slouží k něčemu jinému. Udělá dobře na dušičce kdejakého nacionála, jež si se slzou v oku posteskne nad prosakujícím židobijectvím, které se kousek po kousku line z vybělených stránek jako nějaká otrava z třicátých let minulého století. Knihu si pořídí neonacisté, národní bolševici a možná také stoupenci sionismu, jež budou jako anonymní psychologové studovat rozpoložení intelektuála z hospůdky na růžku. Bakala s dalšími českými miliardáři jsou Židé, a proto ohrožují podle slov autora průmysl bílých, zcela určitě hrdých Čechů, ke kterým se Adam B. Bartoš nepokrytě hlásí.

Nemá smysl vyjmenovávat představitele jednotlivých stran, které mám na mysli – každý přemýšlivější člověk si tohoto fenoménu všímá sám, je vpodstatě nepřhlédnutelný. Židovská fyziognomie tyto lidi dříve či později prozradí. Je fascinující, jak zvláště ke stáří začínají mít typické židovské rysy, takže když se podí-váte na nějaké bývalé politiky třeba Klausovy éry dnes, tak vám dojde to, čeho si třeba tehdy člověk nevšiml. Ti lidé si mohou počeštit jména, ale nakonec to stejně vyjde najevo – geny se nezapřou.

Zdroj: Adama B. Bartoše “Zpověď. Jsem antisemita?”

Do popředí se dostává eugenika a určování povahy lidí podle fyziognomických rysů, na základě kterých antisemita až na kost rozhoduje, kdo je a kdo není milovníkem chanuky. Před několika měsíci kvůli jmennému určování, kdo je Židem, Adam B. Bartoš spustil web Čechy Čechům, na kterém zveřejnil médii právem kritizovaný seznam Židů. Ne náhodou je tento web oblíbený ultranacionální pakáží, protože zde plešatci najdou obsah potřebný k uživení své nikdy nehynoucí nenávisti. Pisálek ze Zvědavce, kde vystupoval  také pod virtuální osobou Edvarda Steinského, věří v rituální vraždy prováděné ortodoxními Židy. Zapomněl se někde v osmnáctém století, kdy panstvo na základě rasismu obviňovalo židovské spoluobčany, obchodníky z provádění rituálních vražd, které samozřejmě neprováděli.

Copak věříte na rituální vraždy, které podle pověr Židé praktikují?

Určitě jsem přesvědčen, že se to dříve dělo. Bojím se, že se to děje i nyní. Ale pokud se to děje, asi se to už nedělá tím primitivním způsobem, jako dříve. Ale vezměte si, kolik zmizí každý rok dětí, které se už nikdy nenajdou. Věřím, že existují lidé, kteří si nechávají dělat transfúzi nové mladé krve, aby dosáhli co nejvyššího věku – jsou to ty zrůdy z oněch mocných rodů, které vládnou světu. Hodně dětí je zase obětováno při různých magických rituálech, satanistických obřadech a podobně.

Zdroj: Adama B. Bartoše “Zpověď. Jsem antisemita?”

Jak se zdá, třiceti čtyřletý bývalý novinář a mystifikátor o hradě Hardeg až přespříliš sleduje hollywoodské horory. Možná si zcela výjimečně o kasovních trhácích nemyslí, že jsou židovinou a po večerech sleduje nafouklé příběhy o sektách, upířích majitelích světových koncernů, kteří přežívají jenom proto, že chytají mladíky, z jejichž krve žijí po stovky let. V myšlenkách jednoho z nejznámějších extrémistů usilujícího o partnerství s Le Penovou se pohybují zvěsti o oživlých mrtvolkách a staletých kmetech pradávných rodů, proti nimž by běžný národovec měl vystoupit snad ještě včera. Možná se Národní demokracie posilněna o čtveřici ultranacionálních spolků přemění v amatérský spolek Van Helsingů udatně zápolících v otevřené rakvi s probuzeným nemrtvým.

Kultura v Česku je prý židovská, a tak obyčejného čtenáře nutkavě láká myšlenka, proč se Adámek nesebere a neodjede oblažovat svými moudry čtenářstvo v jiném, zcela jistě nežidovském státě. Bartoš má potřebu věnovat se tzv. židovské otázce. Nejraději by, aby tajné služby monitorovaly Židy, snad právě proto, aby později ve svých národoveckých snech mohl se seznamem v ruce přemítat nad tím, kam Židy odsunout. Po několika desetiletích se běžný čtenář setkává  s nápady tolik blízkými a oscilujícími s myšlením představitelů NSDAP. Muž s dýmkou si tak zahrává přímými  nepřímými vsuvkami ve větách s největšími zrůdnostmi minulosti.

Svět Adama B. Bartoše vyplňují agenti Mossadu se všudypřítomnými Židy, kteří své židovství podle amatérského pohádkáře buď přiznají nebo raději zapírají. Všichni úspěšní a možná i ti neúspěšní jsou podle zpátečníka s brzdou v ruce Židy. Jedinými, kdo nakonec Židy nebudou, je možná Bartošova manželka se třemi dětmi, jež s nacionalistou zplodila. Sepisovat fiktivní rozhovor po vzoru dvou rozdílných osobností, to zcela určitě není úplně normální.