Za čí svobodu pořádá Člověk v tísni konferenci?

Banderovská lobby zpronevěřila heslo: “ZA VAŠI A NAŠI SVOBODU” . Ve jménu intoxikace české společnosti kriminálními a xenofobními živly z Ukrajiny si pár jinak neviditelných existencí zahrálo na velikánské bojovníky za svobodu. Oprášila se nenávist k Rusům a komunistům, protože Dokoupil s Člověkem v tísni v rámci humanitární pomoci přepraví speciály do Prahy majdanisty s bebíčky na těle. V Kyjevě hajlovali, házeli molotovy do oken vládních budov, zapalovali příslušníky Berkutu, ale to bylo z ideologického důvodu v pořádku, protože tehdejší TOPka dostala šanci k laciné předvolební akci, kdy Kalousek se Štětinou podpoří ukrajinské nacionalisty, o nichž i vrabci na střeše věděli, že se jedná o probanderovsky naladěné existence. 

Čeští i ukrajinští obrozenci nacionalismu z Východu demonstrovali s holohlavými fašisty “ZA VAŠI A NAŠI SVOBODU”….ale o jakou svobodu se jednalo? Bylo účelem za asistence zástupců neonacistické Svobody dostat z revoluční Ukrajiny neonacisty a násilníky, kteří se v rozporu s principy demokracie pokoušeli převzít moc v zemi? Marod nemohl pořádně ani vstát z české káry, přesto částečně pozvedl ruku  banderovskému pozdravu, aby si v Praze svobodně zakřičel “Sláva Ukrajině”. Česko se rozhodlo v rámci unijní politiky poskytnout pomoc fašistům. Sváželo je k  léčbě, nadšenci nejen z TOPky organizovali sbírky na pořízení počítače pro toho, nebo onoho násilníka……..společnost se rozhodla za doprovodu slepých médií pošlapat české hrdiny z bojů s fašisty.

Neznámá symbolika následovníků Bandery dopomohla k přetvoření obrázku neškodnosti, kdy hrdlořezi cvičení v táborech Sokola nic neznamenají. Niemandi z Česka dostal šanci napomáhat dvaceti procentům Ukrajinců, jež ve skrytu duše vyhledávali ve spřátelené Praze morální, ale také hmotnou podporu pro akce Pravého sektoru Dmytro Jaroše. Nacionálové vytvářely občanské organizace, pořádali demonstrace, vyhledávali podporu v české tisku, vytvářeli PR, ve kterém by raubíři z Kyjeva na políčku v proluce vypadali jako padlí andělé, nad kterými bdí ruský antikrist.

“ZA VAŠI A NAŠI SVOBODU” tenkrát Dokoupil dojednával transporty zraněných majdanovců, ze kterých média udělala novodobé hrdiny dneška. Ve jménu nejsilnějších hesel se dělo pokaždé to největší svinstvo. Největší nácek v uniformě byl ukrajinskými krajany odstraněn, přesto je tady veliké nebezpečí ve 20 procentech Ukrajinců inklinujících k extrémismu. Těchto dvacet procent tvoří vedení ukrajinských spolků. I proto by se o jejich aktivity měla zajímat BIS, protože je tu logické nebezpečí, že by představitelé ukrajinských spolků mohli  zasahovat do dění na východě Ukrajiny třeba s pomocí zbrojního i materiálního zásobování bojůvek Pravého sektoru šikujícího se do nejrůznějších bojových oddílů.

Uplynulo několik týdnů od převratu v Kyjevě a Člověk v tísni pořádá 14. listopadu 2014 mezinárodní konferenci u příležitosti 25. výročí sametové revoluce. Akce se pyšní otřepanou frází “ZA VAŠI A NAŠI SVOBODU”. Disidenti a ochránci lidských práv si přijedou rokovat o tom, kam se problematika lidských práv posunula. O jaké svobodě se bude vykládat? O té, jak jedna česká nevládka díky stykům pomohla banderovcům do bezpečí Česka? Nejtragičtější je na celé věci hořká pachuť čpící do každého koutku pořádané sešlosti. Název konference napovídá, kam se uchýlila za celá ta léta česká lidskoprávní scéna. Plácá se na místě, dožaduje se populismu, neřešení, čerpání evropských dotací, kdy je důležitější demonstrovat na ulici, než skutečně pomoci lidem ve skutečné nouzi.

Důležitý není člověk, ale image, které se buduje pro lepší dojem na poskytovatele dotací. Přes české nevládní organizace operující v zahraničí se ventilují  vlivy komunity žijící v Česku, a to bez ohledu, zda-li se jedná o demokratické nebo nedemokratické představitele.  Pokud je to důležité pro součinnost s vlivnými uskupeními, klidně se podpoří extrémisté. Je to vidět na příkladu Ukrajiny.  Aktivisté jako Liška, Bursík klidně podrží v ruce tibetskou vlajku zatímco bez obtíží řeční na akcích organizovanými probanderovskými spolky. Je snad takový aktivismus tím správným? Je morálně únosné požadovat na jedné straně dodržování lidských práv, zatímco na jiné jejich porušování nevadí?

Je tak složité vymanit se z pout populismu? Stačí jako mantru použít slovo disident, protože se tím  po více a dvacet pěti letech vyvolává sentiment volně navazující na stigma šedesátého osmého, ve kterém je možné snadněji omlouvat poklesky morálky. Konečně bychom měli zapomenout na věci minulé, abychom mohl bez jakýchkoli omluv pokračovat v nápravě chyb současnosti. Měli bychom si pokládat otázku, proč ve jménu zahraniční politiky posilujeme ukrajinský nacismus v rasizujícím prostředí Česka, ve kterém se minority setkávají se stále větší diskriminací. Člověk v tísni by měl vysvětlit, proč dovezl do Prahy přespolní nácky….

Budeme se na konferencích plácat po ramenou, jak pěkně podporujeme disidenty v Číně, zatímco o minority v Zakarpatské Rusi nemáme zájem a je nám jedno, co s nimi Pravý sektor udělá? Když už Člověk v tísni pořádá “rokování” měl by přistupovat ke všem stejně bez rozdílů.