Černé a bílé vlajky se šahádou nejsou vlajkami islámu ale výmysl teroristů

Černé vlajky s arabskou kaligrafií navrch nemají s islámem vůbec nic společného. Teroristé vrazi bez mozků, duševně choré bytosti s kriminálními sklony na černý kus látky dají arabskou formuli vyznání víry, tzv. šahádu, a média z takového kýčovitého “umění” udělají prapory nebo vlajky islámu, jimiž se masoví vrazi po celém světě propagují. Málokdo je tak bystrý, aby si uvědomil, že to, co vidí má začátek vzniku v moderních časech, a nikoli v sedmém století, kdy Mohamed žil.

Tradiční vlajky islám vypadají totálně jinak. Za života Mohameda se používaly jednolité, jednobarevné vlajky bez jakýchkoli ornamentů, nápisů, či jakýchkoli ozdob. Vojska i karavany používaly bílé, nebo černé prapory, čímž se odlišovaly na svých cestách od ostatních poutníků či cestovatelů v okolí.

islam_flag
Původní prapory islámu

To jsou tradiční vlajky islámu a o nich by se média také měla vyjadřovat jako o symbolice islámu. Později se vedle bílé a černé vlajky začal používat zelený, nebo červený prapor.

muslim_flag_stat

Islám nemá stanovený jako symbol nějakou specifickou barvu, nebo specifický znak, ale s historickým vývojem je zelená v islámu vnímána jako barva tohoto náboženství, i když striktně nikde tato barva jako čistě muslimská uvedena není.

Bílá byla také tradičně barvou Umajjovské dynastie.  Dynastie Abbásovců považovala za tradiční barvu černou. Fatímovci používali zelenou jako jejich tradiční barvu a Hašímovci “tíhli” k červené.  Prapory těchto vlajek byly celobarevné bez jakýchkoli motivů.

Prapor Kurajšovců

Černá vlajka používaná Mohamedem byla inspirována praporem Kurajšovců, což byl kmen který v době vzniku islámu ovládal Mekku, která již  v předislámské době byla důležitým náboženským místem. Z tohoto kmene pocházel Mohamed i jeho nástupci. Na černé kmenové vlajce byl uprostřed vyobrazen orel, který se stal o několik set let později symbolem na mnoha erbech nejrůznějších muslimských států světa.  Džihádistické vlajky, s nimiž se ve večerních zprávách producírují bojovníci Islámského státu nebo Al-Kájdy, nemají s dobou života Proroka Mohameda nic společného a nemají také nic společného s islámem. Novináři opět používají zkratky a považují netradiční za naprosto běžné a vlastní islámu. Společnost hloupne, a proto není divu, že pozadu nezůstávají ani novináři s politiky navrch.

afg_shahada
Talibanem vytvořená vlajka pro Afghánský chalifát

Džihádistické vlajky se objevují až koncem 90. let 20. století jako “vynález” fanatiků, masových vrahů z Talibanu, kteří v roce 1997 vyhlašují v Afghanistánu chalifát a čistě bílou vlajku islámu nahrazují bílou vlajkou se šahádou. Vrazi a kriminálníci nejrůznějšího ražení se na veřejnosti zaštiťují přehnanou zbožností, zatímco se bez jakýchkoli obtíží dopouští s pomocí nové vlajky svatokrádeže. V roce 2001 se ve večerních zprávách objevují zprávy o mudžahedinech, jež se před západoevropským novinářem rozlišovali černou vlajkou s bílou šahádou(al-Raya) a bílou vlajkou s černou šahádou(al-Liwa), kde je bílá vlajka nazývána vlajkou chalífátu a černá vlajkou džihádu.

cerny_vlajk

Opět tyto vlajky nemají nic společného s islámem. Snad jen tu šahádu. Vlajka Al-Šabábu s pečetí Mohameda( pravost pečeti Mohameda v současnost nacházející se v Istanbulu nebyla doposud přesvědčivě prokázána) spatřila světlo světa v roce 2006( bílý text na vlajce Islámského státu znázorňuje: “Vyznávám, že není boha kromě Alláha”; pod ním následuje Mohamedova pečeť jejíž význam je rozebrán níže ve článku)

Vlajka islámského státu

Pečeť Mohameda je podle příběhu pečetním prstenem, který zdědil první chalífa Abu Bakr po Mohammedovi a po něm chalífové Umar a Utman.  Uthman jej ale pravděpodobně ztratil ve studni v Medíně. Pečeť Mohameda měla údajně magické vlastnosti a ztráta tohoto artefaktu znamenala ztrát chalifátu a ztrátu jednoty mezi muslimy. Proto podle pověsti nechal Uthman udělat repliku pečeti a pečeť byla údajně nalezena při dobití Bagdádu v roce 1534 a následně byla přenesena do Istanbulu, kde je v paláci Topkapi uchovávána.  Pečetním prstenem Mohamed signoval dopisy posílané ostatním vládcům.

Na pečeti je napsáno: ”

ALAH
R-S-W-L
MHMD

Což v překladu znamená: “Mohamed posel Alláhův”.

Opis dopisu Proroka s jeho pečetí posílaný guvernérovi Bahrajnu

Půlměsíc a hvězda byly spjaty s islámem až s přičiněním Osmanské říše. Půlměsíc a hvězda byly používány jako prastaré nebeské symboly národů Střední Asie a Sibiře, kdy lidé pomocí těchto symbolů uctívali bohy Měsíce, Slunce a nebe. Půlměsíc s hvězdou byl používán dávno před zrodem islámu k reprezentaci kartáginské bohyně Tanit a řecké bohyně Diany. V Koránu není půlměsíc ani hvězda uvedena jako symbol islámu, ten žádnou takovou symboliku nemá. Město Byzantium, dnes známé jako Istanbul, přijalo srpek půlměsíce za svůj městský symbol. Podle některých zpráv tak město učinilo  úctě vůči bohyni Dianě. Půlměsíc byl na městské vlajce Istanbulu dávno před narozením Krista. Když Turci dobyli tehdejší Konstantinopol, dnešní Istanbul, v roce 1453, přijali neoficiálně vlajku a symbol města.

Legenda říká, že zakladatel osmanské dynastie , Sultán Osman měl sen, v němž půlměsíc se táhl z jednoho konce země na druhý. Vladař to pochopil jako dobré znamení a rozhodl se srpek měsíce ponechat jako symbol své dynastie.   Pěticípá hvězda, jež často doplňuje srpek měsíce, značí pět pilířů islámu.

Hvězda jako taková nebyla původně součástí vlajky s půlměsícem.  Osmanská armáda používala před oficiálním uvedením vlajky mnoho druhů vlajek. Především vojáci častěji než vlajky používali otomanský tugh, což není nic jiného, než tyč s koňskou nebo jačí oháňkou na vrcholu zdobená nějakým symbolem. V průběhu 16. a 17. století, osmanské válečné vlajky často na sobě měly vyobrazené dva rozvětvené meče nazývané jako Zulfiqar, které si často evropští vládci mylně vykládali za nůžky.

File:Türkei Seidenfahne makffm.jpg
Prapor používaný osmanskou armádou

Po Tanzimatově reformě v roce 1844 se červená vlajka s půlměsíce a hvězdou stala oficiální vlajkou Osmanské říše. Jak již bylo řečeno, půlměsíc s hvězdou má ale mnohem starší historický význam. Tunis už ve 14. století požíval srpek měsíce na své vlajce. Námořní muzeu ve Španělsku vystavuje dvě osmanské námořní vlajky s půlměsícem (bílý půlměsíc v zeleném poli a červený půlměsíc v bílém poli s červenými pruhy na horní a dolní okraji vlajky). Půlměsíc, v předkřesťanských dobách Istanbul převzal nejspíš z Byzance. Půlměsíc s hvězdou se nachází na mincích Byzance z 4. století před naším letopočtem. Jedná se tedy o symboliku předislámskou. Za Selima I.() se vlajka s půlměsícem rozdělila na červenou a zelenou, kdy červená vlajka s půlměsícem byla znakem světské moci, zelená s půlměsícem byla znakem náboženských institucí, později k tomuto typu vlajky byla přidána hvězda.

Vlajka islámu

A právě zelená vlajka s bílým půlměsícem a hvězdou se po 400 letech fungování Osmanské říše “vžila” do mysli lidí jako vlajka islámu, je v několika variantách používána na státních vlajkách mnoha muslimských zemí.

Koncem devatenáctého století rostla moc panarabismu usilujícího o jednotný arabský stát. Rostla také touha po vytvoření symboliky, jež by reprezentovala všechny Araby světa. V roce 1911 bylo na zasedání v Istanbulu rozhodnuto, že moderní vlajka reprezentující všechny Araby by měla obsahovat všechny čtyři druhy barev používaných významnými rody(černá, bílá, zelená a červená). První vlajka v barvách panarabismu byla používána arabskými nacionalisty během arabského povstání proti Osmanské říši během první světové války v roce 1916.

Vlajka arabské vzpoury(Aqaba) použitá během arabského povstání proti Osmanské říši

Vlajka používaná během arabské vzpoury vůči Osmanské říši byla vzorem pro ostatní vlaky arabských zemích, jež vznikly po první, případně druhé světové válce, či v nějakém dalším pozdějším období. Vlajka arabské vzpoury(Aqaba) byla navržena britským diplomatem Markem Syksem. Měla Arabům dodat větší pocit sounáležitost a britské zahraniční diplomacii měla pomoci k lepšímu “ovládnutí” arabských kmenů i politiků. Hlavními spojenci Britů byli Hašímovci. Horizontální barvy černá představovala Abbásovce, bílá Umajjovce a zelená Fatimovský chalifát. Červený trojúhelník zázorňuje Hašímovce.

Jak již bylo řečeno, džihádistické vlajky černé nebo bílé doplněné šahádou navrchu nemají s islámem nic společného a navíc vznikly koncem dvacátého století z úsilí fanatiků, jež zločiny kryjí islámem, který ve skutečnosti odsuzuje většinu toho, co členové Talibanu, Al-Kájdy, Al.Šabábu do světa vykřikují a konají. Základním předpokladem ke změně společnosti je rozlišovat mezi fanatiky a neškodným islámem, který má stejnou nebezpečnost jakou má křesťanství, budhismus, hinduismus nebo nějaké další jiné náboženství. Svět je o lidech a o tom, jestli budeme podporovat nenávist nebo lidská práva navracející svět zpět  hodnotám humanismu.