Indie zažívá krizi v oblasti péče o psychicky nemocné

Financial Times nazval Indii nevyspělou velmocí. Stal se tak výjimkou ve světě médií, v němž Dhilí představuje ekonomický zázrak s rostoucí střední třídou přijíždějící jako o život do evropských velkoměst. Přitom střední třídu podle nejaktuálnějších ekonomických studií tvoří pouze 300 milionů Indů.   Tito lidé většinou hovoří pouze anglicky a stávají se cílovou skupinou nejrůznějších zahraničních koncernů. Z kosmodromu Šríharikota jsou vysílány satelity na oběžnou dráhu, zatímco podle statistických údajů v zemi žije na 40 % negramotných obyvatel.

Rozvíjející se ekonomický tygr využívající sousední Bhútán ke svým zahraničně – politickým zájmům, má velmi vážné potíže. Kromě všudypřítomné chudoby (v osmi indických státech žije tolik chudých lidí, kolik jich žije ve 26 nejchudších zemích Afriky), je indická společnost sužována nedostatečným zdravotním systémem. V zemi Ašókovy říše žije zhruba na 70 – 90 milionů osob se zdravotním postižením.

Uttar Pradesh, Západní Bengálsko, Bihar, Arunachal Pradesh jsou podle statistik indické státy s největším počtem zdravotně postižených. Lidé v těchto oblastech jsou v opravdu nelidských podmínkách, kdy handicapované dítě, handicapovaný muž či žena musí na ulici žebrat, aby nezemřeli hlady. Zákony na ochranu práv osob se zdravotním postižením existují, ale v reálu nejsou vůbec dodržovány. Například v nejlidnatějším státě Indie, v Uttar Pradeshi, přes 80 % osob se zdravotním postižením nemá udělený statut osob se zdravotním postižením. Lidé jsou nemocní, ale fakticky jsou pro stát zdraví. Většina zdravotně postižených proto také v Indii nedostává žádnou pomoc a umírají velmi často na nedostatek potravin a nedostatek zdravotní péče.

Agentury sledující výskyt chudoby ve světě ukazují, že přibližně dalších 320 milionů lidí v Indii a Číně v následujících čtyřech letech spadne do kolébky extrémní chudoby. Soukolí bídy cestuje a nechce se zastavit.  Hladovění nejchudších Indů je na nejvyšší úrovni za posledních několika desetiletí. Vláda nutí místní zemědělce k pěstování tržních, nikoli tradičních zemědělských plodin. Což má za následek erozi a vyčerpání půdy. V Indii se stále více zemědělců odklánělo od tradičních způsobů hospodaření, používali chemická hnojiva, chemické postřiky. To všechno mělo za následek vyčerpání půdy, kvůli kterému ještě rychleji roste počet bezdomovců.

Indie sice patří mezi špičky v oborech výpočetní, strojní techniky, ale velmi významně zaostává v péči o psychické zdraví. Vláda uvažuje o testech smrti nad devianty útočícím na indické ženy, ale se stejnou vehemencí nevytváří podmínky k lepší péči v oblasti psychického zdraví. Podle statistik o jeden milion Indů pečují pouze 3 psychiatři. V oblasti psychologie je to pouze půl psychologa pečujícího o milion lidí. Sexuálním delikventům se nedostává náležité lékařské péče. Stejně tak se léčby nedostane schizofrenikům, či dalším vážně psychicky nemocným Indům. Na psychiatrickou a psychologickou péči každý rok směřuje pouze 0, 06 % výdajů ze státního rozpočtu. V celé zemi je státem provozováno pouze 43 psychiatrických léčeben, ve kterých je poskytována neodborná péče.

V psychiatrických léčebnách se pacienti nalézají často v nehygienických podmínkách. Nemocní často ze strany zdravotního personálu, ale také ostatních pacientů čelí fyzickému nebo sexuálnímu násilí, během kterého jsou ženy, nebo mladé dívky ošetřovateli znásilňovány, osahávány. V rozporu s léčebnými postupy běžnými na Západě, podstupují psychicky nemocní zbytečně trýznivou terapii, kdy dochází  léčbě elektrošoky, cílenému bití a nedůstojnému zacházení. Ženy a dívky jsou členy rodin, případně policií násilně umísťovány do několika desítek psychiatrických léčeben, a to dokonce i tehdy, pokud netrpí žádnou psychiatrickou nemocí. Stačí, aby byly zdravotně postižené. To je jediný důvod, proč jsou takové ženy v rozporu s mezinárodním právem do psychiatrických léčeben umísťovány.

Psychicky zdraví lidé zabírají místo v léčebnách těm, co by lékařskou péči naopak potřebovali. Psychicky nemocným se nedostává péče a naopak, pokud jsou tito lidé hospitalizováni, je psychický stav nemocných mnohonásobně zhoršen. Není proto divu, že se zhoršující se psychický stav přemění v kriminální povahu a indická média zcela nehorázně kriminalizují psychicky nemocného,  když ten kvůli nemoci za nic nemůže. 13 – 25 milionů Indů trpí podle statistik Světové zdravotnické organizace vážnými psychickými poruchami. Indická vláda v roce 1982 zahájila oficiálně Program duševního zdraví počítající s poskytováním komunitních služeb nemocným, ale reálně tento program představuje spoustu chyb bez možnosti kontrolních mechanismů. Program duševního zdraví je k dispozici pouze ve 123 okresech Inde z celkového počtu 650 okresů.

Psychicky postižení lidé jsou v Indii stigmatizováni, jsou terčem posměšků a z důvodu neznalosti také dochází  vytlačování takových lidí mimo společnost. Indie by místo do zbrojení měla financovat především do zdravotnictví podpory handicapovaných a mentálně nemocných obzvlášť.