Je na Romské občanské iniciativě skutečně něco ke slavení?

V sobotu 22. listopadu 2014 se v Divadle v Korunní setkali zakladatelé Romské občanské iniciativy(ROI). Opět se veřejně vytahovala ven veteš, jež po právu zahynula kdesi v minulosti. Rasismus, ať už ten latentní, nebo naprosto otevřený, dal z obecného hlediska možnosti a příležitosti nekompetentním vykukům, jež využili situace ke svému prospěchu, a nikoli ku prospěchu etnika, národa, za nějž vytvořili politickou propagaci. Česko je zvláštní prostředí, ve kterém se ledacos vyvíjelo svým, poněkud perverzním způsobem. Nebylo  by zvláště v těchto dnech mnohonásobně lepší, kdybychom zapomněli na staré a konečně stavěli nové?

Období, ve kterém Romská občanská iniciativa vznikala bylo velmi hektické a dosti nebezpečné. Jako oživlé mrtvolky z mělkých hrobů vstávali náckoidové živení Orlíkem, Franzem, Jiřím X. Dolejžalem, Landou, Fanánkem, jež tou dobou pro Landu napsal několik textů k písním přebělených jezdců z Bzence. Doba kanad doprovázená protiromskými pochody i poměrnou neschopností policie si žádala razantní odpověď a tou měla být v očích některých Romů Romská občanská iniciativa.

Jedinému, čemu by se dalo bez nadsázky s trochou nevědomosti zatleskat, je  odvaha založit něco minoritního na politickém nebi, jež se samo ztrácelo v minišarvátkách o to, který politický subjekt bude mít při utváření demokracie větší slovo. Není zdaleka pravda, že Ščukův politický projekt spoluvytvářený například Samkovou byl v roce 1989 jediným, kdo se za Romy chtěl ucházet v politice. V prosinci 1989 se objevil Demokratický svaz Romů (DSR) Ignáce Rácze…..ten však následně kvůli nefunkčnosti zanikl.

Romská občanská iniciativa je historickým fenoménem. Také na fenoménu a nikoli na faktických úspěších je tato partaj dnes hodnocena. Pomyslné hvězdičky kvality dodává nacionalismus, a nikoli faktické uvažování o skutečném celospolečenském významu. Vznik první životaschopné reprezentace Romů měl ukázat Romům, ale také majoritě, že Romové mohou být plnoprávní, respektovaní a respektující……Iniciativa chtěla přispět k emancipaci zamrzlého národa Čechů, do kterého z politického pohledu Romové také patří. ROI nabízela na papíru cestu kudy se vydat za přeměnou postkomunistické společnosti nerespektující práva jedinců i minorit, měla v černi písmen za cíl ukázat, že cesta do budoucnosti vede skrze rovnocenné partnerství Romů s majoritou……bohužel ROIka díky vlastním rozporům, amatérství některých členů, hádkám a egoismu doprovázeného odmítáním xenofobní společnosti selhala.

Romská politická reprezentace de facto neexistuje, i když formálně jsou zaregistrované Romská demokratická strana se Stranou rovných příležitostí. Ale i v těchto politických subjektech se to hemží neodborností, amatérstvím a touhou po vlastním prospěchu. Ani dnes, 25 let poté, se nic zásadního nezměnilo. Snad jen to, že se neonacistická scéna mění a šikuje do nejrůznějších méně nápadných a méně násilných subjektů, které se zuby nehty snaží o proniknutí do co nejvyšších pater kulhající demokracie.

Navíc jako nechtěný bonus roste nacionalismus také u Romů, jež si volí cestu prádelnických pravidel při posuzování lidí, před tím obyčejným selským rozumem. Romové jsou zvaní na Úřad vlady, udělají si pár fotografií, napíšou mnoho statusů na Facebook, ale ve výsledku jejich návštěvy jsou bez jakéhokoli vlivu na dění události. Sobotkova vláda vytvořila ministra pro lidská práva, ten ale složí jen jako etiketa na zahraniční vinetě Česka, aby si cizáci pošmákli nad tím, jak vysoce demokratickou a prolidskou ta Česká republika je.

Papaláši se v divadle sešli, aby si zavzpomínali nad tím, jak Romové ze Žižkova 19. listopadu 1989 podepsali prohlášení, jímž neoficiálně vznikla ona vzpomínaná ROIka, za níž později pod křídly Občanského fóra do Federálního shromáždění zasedlo 6 roikovských poslanců, zatímco v listopadových komunálních volbách v  roce 1990, už bez koaličního partnerství Občanského fóra, obdržela  strana v ČR jen 0,11 % hlasů, tedy jen 3 mandáty.

Zásadní chybou ROI v období poslancování ve Federálním shromáždění bylo, že po svém koaličním partnerovi, Občanském fóru, nepožadovala důsledné dodržení zřízení úřadu pro romské záležitosti, v jehož čele by stanul Rom….pokud by se to stalo, pokud by to bylo politicky prosaditelné, neměli bychom třeba za vládní zmocněnce zaobírající se minoritami neroma…..události by se poté mohly třeba posunout jiným směrem….kdo ví………

V roce 1992 ROIka prodělala odtučňovací kúru možná poté, co většina s desetitisíců pochopila, že podnik, jež podporovali nevede k ničemu. Straničtí poslanci byli největšími absentéry a dokonale naplňovali Gogolovy romány o líných požívačích státních apanáží a obyčejný Rom neměl ze stranického snažení žádný užitek. Ondřej Giňa skutečně s Deziderem Balogem prospali svoji poslaneckou kariéru.

Kam se ztratily sliby a odvaha těch Romů z Letné? V roce 1992 byl v parlamentu jediný Rom, komunista Ladislav Body, který kandidoval v koalici s KSČM v trikotu Levého bloku. V obecních volbách v roce 1994 získala ROIka jediného zastupitele. Do těch dalších parlamentních voleb Romská občanská iniciativa raději nenastoupila. Místo toho své štěstí zkusilo 18 romských politiků v jiných majoritních partajích. Ve volbách v roce 1998 se do parlamentu z členů ROI nedostal opět nikdo. V Romské občanské iniciativě rostl počet pasivních členů, jež nevykazovali žádnou činnost. Papírově tak partaj působila početněji, než tomu bylo v počtu aktivit.

Ščuka v červenci 2000 povýšil na pražském kongresu Mezinárodní romské unie a vedení strany na sjezdu následujícího roku přešlo do rukou Štefana Ličartovského, jež měl partaj zdárně “pohřbít”. Teprve před koncem ROI zrušilo členství pasivním členům a stranická základna se scvrkla na 150. Vše naznačovalo, že strana jako taková zanikne. Místo posilování strany a chuti konečně naplňovat prohlášení s programem vznikaly nové subjekty, jeden obviňoval druhého, jeden oslaboval “společensky” i “mocensky” toho druhého…….osobní zájmy s osobními spory vstupovaly do rozhodování a už v brzkém okamžiku od založení ROI bylo jasné, že sliby z prohlášení i programů půjdou k šípku.

Zastánci Romské občanské iniciativy říkají, že pomocí této strany začali Romové psát svou historii………opravdu je tomu tak? Došlo snad k přeměně ghettoizace společnosti, byl snad odstraněn rasismus z médií, došlo snad k odstranění rasismu při hledání bydlení nebo práce? Došlo k přeměně státní politiky vzdělávání, kdy byly a stále jsou romské děti posílány do speciálních škol? Strana měla využít své jedinečnosti k přeměně toho špatného. Ovšem, mohla Ščukova partaj tohle všechno změnit a prosadit všechny plány? Mohla se pokusit, kdyby jako její poslanci svou příležitost neprospala i neprohádala mezi sebou uvnitř partaje.

Má smysl zakládat ROI2? Pokud do vedení vstoupí dinosauři minulosti, tak rozhodně ne. V posuzování minulosti, ale také současnosti romské politické reprezentace vystupuje naivita nacionalismu, kdy by Romové měli být rádi za to, že je někdo před majoritou zastupuje. Jenže, nedegradují tímto postojem někteří Romové sami sebe a svůj národ? Rom by neměl souhlasit s dalším člověkem jen proto, že je to Rom. To je další rasismus, jehož by se měl soudný člověk vyvarovat. Romská demokratická strana se Stranou rovných příležitostí jsou stavěny právě na principu “jsme Romové, volte nás”….naivně si myslí, že program nepotřebují, když jim stačí romství.

Politická strana by neměla stavět na nacionalismu, navíc projevy na facebookové stránce Romské demokratické strany se hodně podobají tem výblitkům z Vandasovy DSSS.  Romové by se měli “odstřihnout” od starých neschopných a často názorově vyprahlých a zároveň v minulosti zastydlých reprezentantů. Politiku by měli vytvářet mladí lidé co nejsou zásluhově ani personálně spojeni s těmi starými garniturami……….jsou takoví lidé vůbec v Česku?

Určitě jsou, ale staré páky s těmi mladými napojenými na “stařešiny” ani takové lidi hledat nechtějí, protože by se možná ledacos změnilo.