Jiří Vyvadil chce založit národně bolševické hnutí

Ultralevicově národovečtí extrémisté dostávají díky Jiřímu Vyvadilovi šanci v politice. Holešovská výzva rozlézající se jako povodeň do malých organizací nyní v podobě chystaného Hnutí “Vzhůru Česko” dostává politické zastřešení. Husitství s Pražským jarem ožívají, aby každému pozornému divákovi ukázaly vyprahlost chystaných plánů založených na národní malosti, jež se mnozí ultrapravicoví extrémisté snaží zacelit Vozovými hradbami kohoutího krále šašků. Projekt dotýkající se ultralevicových i ultrapravicových hodnot v politologii známý jako národní bolševismus dostává druhou, po brněnském mámení, rusofilnější šanci. 

S Jiřím Vyvadilem a jeho novým uplatněním přichází nenávist ke všemu americkému, protože Spojené státy americké představují v národně bolševickém smýšlení novodobou mandelinku bramborovou, jež se zuby nehty snaží sežrat zdravou a zajisté budoucnosti prospěšnou patlaninu národní svrchovanosti odmítající jak Washington, tak mnohem bližší Berlín, protože neznalostí oplývající ultralevicoví extrémisté pořád věří v ohrožení Benešových dekretů, ve kterých Němec ze soused představuje nepřítele číslo jedna.

Nezávislost a svrchovanost v podání nového politického projektu obsahuje vlhké sny ultrapravicových kindernácků. Do popředí vystupují Slované a slovanské bratrství v reálném světě představující co nejbližší začlenění směrem k Rusku, nejlépe k Velkorusku, jež je v panslovanském cítění považováno za spásu lidstva. Nový stát by neměl spočívat na členství v západních strukturách, protože Vyvadil spatřuje podobně jako ultralevicově národovečtí extrémisté , všechno správné ve východním a nikoli západním provedení. S velkou pravděpodobností společně s geologickým přemístěním názorů směrem na Východ, přichází také změna pojmu Národ, kde národem je každý podle rasy, nikoli však podle statutu občanstvím, jak je tomu dnes ve 21. století.

Základním rysem nacionálního bolševismu je víra ve slovanství, slovanským sjezdům, slovanským hodnotám, jež samy o sobě směřují na východ. Druhotnou šanci v nacionálním bolševismu dostávají čeští fašisté, k jejichž obrození spějí nejrůznější uskupení, z nichž nejviditelnější je Bartošova anabáze všemixu, jejíž představitelé řečnili na proruských demonstracích Jiřího Vyvadila, viz. Ladislav Zemánek mající styky s ultrapravicovými subjekty jako je například Generace identity.

Oba dva, Bartoš i Vyvadil, pokládají sebe samotné za ochránce světa před světovým konfliktem. Bartoš si před ambasádou USA hraje na klon ukrajinského majdanu, zatímco Vyvadil neváhá a ve svých myšlenkách vytváří “vyšperkované” hnutí nabízející ideologicky nevyvážený vztah se všemi novými mocenskými centry, jež by mohly porazit strýčka Sama ze zámoří. Na své si přijdou také monarchisté.  V představách “přítele Ruska” vzniká utopie jménem Rakousko-Uhersko, v němž by se následně jako novodobý vazal spojila Prahu s Euroasijskou unií. Nejznámější rusofil v zemi jako jednu z vlajkových lodí připravuje islamofobii, s níž hraje do noty sionistům, Bartošovcům, českým fašistům i dalším příznivcům všeho slovanského a národně bolševického. Každý stát má mít stanoveny výjimky, koho ani omylem nebrat pod svá křídla. Česko by ve Vyvadilových představách mělo požadovat zákaz pohybů a přistěhovalectví muslimského obyvatelstva. Právně vzdělaný milovník Kremlu tímto krokem uvolňuje čestičky k další součásti národního bolševismu, kterou se stává katolická víra ve všech podobách.

Hlavním arciďáblem na domácím poli zůstává Kalousek,  kvůli kterému se jako škodná “odstřelí” parlamentní demokracie. Vyvadilova politika je stejně jako národní bolševismus založena na ikonickém nepříteli, vůči němuž je třeba se za každou cenu ohradit. Připomíná to hysterické vystupování Věry Řezníčkové, která před Hradčanským náměstím nazývala policisty Kalousovou armádou. Přesně pro takové spoluobčany je připravena Vyvadilem upečená politika. Systém politických stran, koalic i opozic je překážkou k vládě vyvolených, a proto se hovoří o odstraňování monopolů a na světlo světa přichází vláda národní shody tolikrát se podobající plkům Holešovské výzvy. Zatímco Jiří Vyvadil kritizuje oligarchy z Česka, ti ze svaté Rusi kritizováni nejsou. Jak by také mohli, když napomáhají Putnovi k jeho diktátorské nadvládě.

V politice zamýšleného Hnutí “Vzhůru Česko” je cítit sentiment na Orbánovu vládu, který nedávno prohlásil, že ”
Liberální demokracie nebyla schopna otevřeně deklarovat, nebo dokonce ochotna prohlásit vládu s ústavní mocí k tomu, že by měla sloužit národním zájmům. Kromě toho i zpochybnila existenci národních zájmů…….“…..podobně smýšlí Vyvadil, když píše, že je nutné “Překonat průvodní znaky kapitalismu, zejména trvale rostoucí rozdíl příjmu a kumulace bohatství ve stále menším rozsahu, země tak jako všude na světě se vyznačuje růstem rozdílu mezi bohatými a chudými“.

Jsou to velmi podobná slova a vedou ke stejným cílům. Nacionální bolševismus, podobně jako Orbánův režim nepotřebují kapitalismus a demokracii, protože hodnoty moderního světa, humanismu a lidských práv nedovolují extrémismu jeho plnohodnotnou nadvládu. I proto jsou v hledáčku novináři, kteří mají být z ideového hlediska odstraněni. Na pořad dnů přichází svoboda slova, jež v dikci ultralevicových hodnot znamená svobodu pro hlásání těch nejradikálnějších myšlenek bez hrozby trestu. Požaduje Jiří Vyvadil totéž?

Zakladatel facebookové skupiny Přátelé Ruska rozeslal mezi skupinu zájemců popisové archy nutné k registraci u ministerstva vnitra. Extrémismus se vyvíjí a Jiří Vyvadil je “obroditelem” národně bolševické myšlenky. Budou Národní demokraté Adama B. Bartoše klíčovými partnery nového hnutí?