Když se mohli léčit fašisté z Ukrajiny, proč se nemohou léčit děti ze Sýrie?

Ministr Chovanec ukázal pravou tvář Sobotkova kabinetu. Odmítá syrské uprchlíky, zatímco ještě před pár měsíci nikdo z politiků neměl problém s “nastěhováním” ukrajinských fašistů do českých nemocnic i ubytoven pro azylanty. Využil se Dokoupil z Člověka v tísni a majdanisté se za onanování topkařů dostávali na proukrajinské demonstrace v pražských ulicích a nikoho, dokonce ani ministra Chovance, nezajímalo, že tímto postojem dochází k posilování moci banderovců v Česku.

Je tu vidět dvojtý přístup, kdy problémem nejspíš nebudou Syřané jako takoví, ale islamofobie prosvítající skrze lakmusový papírek politikaření. Dohody a smlouvy uzavřené před časem s představiteli mezinárodních institucí zůstávají ve jménu populismu nepotřebnou veteší, nad kterou by pseudomoderní socan neměl pohnout brvou. Možná se politici poučili z nedávného zasedání v Izraeli, kde je takový přístup na běžném pořádku. V novinách se na podporu vládních záměrů objevují štvavé články poukazující na domnělé nebezpečí až deseti tisíc cizáků, jež by mohli unisono narušit plán na vytváření jednobarevného světa tuposti.

Hlavně, že na vládě sedí ministr pro lidská práva a samotný premiér se v médiích kasal nad nehynoucí víru v lidská práva, která jeho kabinet bude bez výjimky dodržovat a hájit. Na stole se za zcela nepochopitelných důvodů objevují politické požadavky na uspořádání referenda, v němž by se za předražené náklady měli spoluobčané vyjádřit, zda poskytnout útočiště válkou sužovaným lidem. Vláda si cení názorů voličů, a proto se na kratičký okamžik jako mávnutím kouzelného proutku mění na detašované pracoviště Czech Defence League.

Martin Konvička, dosluhující docent Jihočeské univerzity, díky populismu zažívá další okamžik úspěchu, kdy jsou lidé v nouzi rozlišováni na základě etnické příslušnosti a náboženství, nikoli však podle zásad humanismu, ke kterým se Česká republika s dalšími dvanácti zeměmi na zasedání Úřadu vysokého komisaře OSN zavázala. Zafungovalo snad prastaré nadšení v panslovansví v případě Ukrajiny, zatímco v případě Sýrie ideály slovanské krve tolik blízké zásadám národního šovinismu politici aplikovat nemohou? V případě syrských uprchlíků se nejedná o desetitisíce lidí, ale pouze o desítky, či stovky, se kterými si český azylový systém hravě poradí.

V přístupu vlády je nebezpečný precedenc v rozhodování o udělování azylu. Začínají převládat politické zájmy nad zájmy pronásledovaných lidí. Nezáleží na tom, jestli žadatelé o azyl byli agresory zapalujícími pneumatiky uprostřed Kyjeva, nebo obyčejnými oběťmi válečného řádění, za něž vůbec nemohou. Důležitá je politická ochota, politické zájmy, a nikoli reálné ohrožení životů nevinných. Česká vláda dělá z lidí hlupáky. Syrští uprchlíci, představující hlavně malé děti, se v rámci programu MEDEVAC v Česku nejspíš léčit nebudou, protože pro socanského ministra vnitra znamenají bezpečnostní riziko.

Jaké riziko představují ukrajinští fašisté pochodující při nejrůznějších příležitostech Prahou? Díky vládním speciálům kvapně spěchajících do ještě rozburáceného Kyjeva za podpory Člověka v tísni jsme dobrovolně importovali bezpečnostní riziko přímo do prostředka Evropy se svědomím, že odpadní struska slovanských sousedů může pokračovat v podpoře neonacistické Svobody i Pravého sektoru. Mají kvůli tomu politici výčitky svědomí? Malý chlapec zcela určitě nebude hajlovat na demonstracích tak, jak do mnohokrát dělali majdanští marodi podporovaní Kalousovou politickou stranou. Od kdy jsou děti bezpečnostním rizikem? V programu MEDEVAC se v Česku léčilo v minulosti na 6 syrských dětí a 8 dospělých občanů Sýrie.

Česká republika by měla poskytnout pomoc dětem, které nemohou za to, co se v jejich domovině děje.