OSN by měla v rozvojových zemích dohlédnout na snížení chudoby osob se zdravotním postižením

Život osob se zdravotním postižením je v rozvojových zemích velmi obtížný. Děti jsou bez šance na vzdělání, dospělí se ocitají na prahu přežití, nemají práci, nejsou majoritní společností vnímáni jako plnohodnotné lidské bytosti. Bez jakýchkoli finančních prostředků jsou handicapovaní lidé v rozvojových zemích nuceni k nedůstojné žebrotě. V některých státech černého kontinentu jsou dokonce lidé s tělesnými defekty či psychickými potížemi pokládáni za posedlé satanem a stávají se oběťmi násilných trestných činů. Pouze 15 % osob se zdravotním postižením vlastní v rozvojových zemích vozík. Handicapovaní lidé jsou v rozvojovém světě zcela bezdůvodně pokládáni za outsidery. Nemohou si najít partnera, jsou sociálně vyloučeni ze života, mladí lidé s nejrůznějšími tělesnými, či psychickými vadami se velmi často nedožijí své plnoletosti.

Přesto všechno Organizace spojených národů ve svém rozvojovém cíli tisíciletí se zdravotně postiženými nepočítá. Jako kdyby nebylo v mezinárodním zájmu snížit míru katastrofální chudoby, kterou jsou osoby s handicapem dennodenně sužováni.

Jak se zdá, cokoli je snazší, než skutečně pomáhat osobám se zdravotním postižením. Teprve 23. září 2013 se na zasedání OSN sešli vysocí představitelé jednotlivých organizací osob se zdravotním postižením, aby se společně s OSN domluvili jak zahrnout osoby s handicapem do rozvojových cílů po roce 2015. Svět by měl usilovat o odstranění překážek. Místo toho je vytváří. Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením vytvořená v roce 2006 připomíná všechno možné, jen ne závazný dokument, kterým by se měly členské státy OSN řídit.

Jednotlivé státy ji ratifikují, i když vědí, že Úmluvu nebudou naplňovat. Hodí do mezinárodního prostoru jakési paragrafy, ale realita je o něčem jiném. Pozice České republiky není odlišná. Politici a vládní zmocněnci již dopředu věděli, že nový předpis z Organizace národů bude pouze pro okrasu, nikoli pro zlepšení stavu osob se zdravotním postižením. O to víc byla oslava tehdejšího premiéra Fischera na zahradě premiérské vily tragikomickou. Za přímáku na České televizi si pan Krása s Fischerem cinkli, zapili ratifikaci dokumentu, aby o několik měsíců později bylo jasné, že nový dokument je díky liknavosti politiků k ničemu.

disability

Cílem zářijovém jednání bylo pokusit se usnadnit život hlavně lidem z rozvojových zemích . Doposud nikdo neví, jaký je reálný počet osob se zdravotním postižením v rozvojovém světě. Všechno jsou jen dohady, kdy jednotlivé vlády mlží, zdráhají se přiznat skutečný stav, nebo jej zkrátka samy nevědí. Právnická fakulta Pretorijské univerzity ve spolupráci s Centrem pro lidská práva se poprvé v historii pokusila popsat ve své ročence dostupnost vzdělání osob se zdravotním postižením v Africe. O podobné snahy usiluje také Světová zdravotnická organizace, která společně se Světovou bankou vytvořila v červnu 2011 Světovou zprávu o postižení.

15 % celosvětové populace je ovlivněno zdravotním postižením. Přesto všechno média s politiky odmítají řešit důstojnost skoro miliardy lidí.

Zdravotní postižení je především zdravotnickým i sociálním “problémem”. Pokud máte nějaká zdravotní omezení, nemůžete pracovat, případně potřebujete pro výkon povolání speciální podmínky. Osoby se zdravotním postižením potřebují k plnohodnotnému životu speciální pomůcky, bez nichž jsou odsouzeni k sociální izolaci.

K odstranění izolace musí přijít stát se svým nástrojem sociální a zdravotní péče. Je to také stát, který musí nastavit takové podmínky, aby nedocházelo k diskriminaci kvůli zdravotnímu postižení. Humanismus je pokládán za zastaralý, a tak se společnost navrací zpět ke kořenům bezohledného kapitalismu, kdy se zapomíná na soucit, lidskost, empatii a ochotu pomoci těm, jež si sami pomoci nemohou. Osoby se zdravotním postižením jsou vystavováni všem formám diskriminace. V rozvojových krajinách je tato diskriminace ještě mnohonásobně vyšší.

V Africe podle odhadů žije 60 – 80 milionů osob se zdravotním postižením.

Jak již bylo řečeno, drtivá zdravotně postižených Afričanů je vyloučena z jakéhokoli vzdělávání. Toto vyloučení ze vzdělávacího procesu s sebou přináší další problémy a potíže ve své podstatě se projevující chudobou. Osoby se zdravotním postižením nemají zpravidla na černém kontinentě přístup ke zdravotní péči. Školu navštěvuje pouze 5 – 10 % dětí se zdravotním postižením. Například takové Malawi. Před rokem tento velmi chudý stát vydal nové zákony, v nichž je předem garantováno právo na vzdělání, a to za rovných podmínek. Nahradil stařičký zákon z roku 1971, definoval co je to zdravotní postižení……Malawijští aktivisté se zoufale snaží o nápravu ve své zemi. Zákony v Malawi existují, ale ke vzdělání se v této zemi díky neexistenci inkluzivního vzdělávání dostane pouze na 2 % zdravotně postižených dětí. V africkém Kamerunu se na zdravotně postižené skoro zapomnělo. Stav handicapovaných v této frankofonní zemí je doslova katastrofický. Podobné je to také v Pobřeží slonoviny a v dalších zemích pro Evropany exotického kontinentu.

disability

Zatímco si například taková Indie vysílá na Mars, či na Měsíc, 40 – 90 milionů zdravotně postižených Indů se potácí v absolutní chudobě. Uttar Pradesh, Západní Bengálsko, Bihar, Arunachal Pradesh……to všechno jsou podle statistik indické státy s největším počtem zdravotně postižených. Lidé v těchto oblastech jsou v opravdu nelidských podmínkách, kdy handicapované dítě, handicapovaný muž či žena musí na ulici žebrat, aby nezemřeli hlady. Zákony na ochranu práv osob se zdravotním postižením existují, ale v reálu nejsou vůbec dodržovány.

Například v nejlidnatějším státě Indie, v Uttar Pradeshi přes 80 % osob se zdravotním postižením nemá udělený statut osob se zdravotním postižením. Lidé jsou nemocní, ale fakticky jsou pro stát zdraví

Většina zdravotně postižených proto také v Indii nedostává žádnou pomoc a umírají velmi často na nedostatek potravin a nedostatek zdravotní péče.

Podobná situace je v ostatních rozvojových  zemích. Ozbrojené konflikty rostou a spolu s nimi roste také počet zdravotně postižených. Lidé s utrženýma nohama, s přerušenou míchou, bez rukou, slepí, hluší, lidé s psychickými nemocemi vyvolanými válečnými konflikty…….ti všichni jsou v rozvojových státech světa otroky politické lenosti,

kdy jednotlivé státy světa vytvářejí takové podmínky, aby do oficiální kategorie zdravotně postiženého spadalo co nejméně lidí. To je ale také problém bohatých států, které se legislativně snaží snižovat výši vyplácených sociálních dávek na úkor zdravotně postižených.

Viz. například případ České republiky, kdy stát zázračně uzdravuje postižené, nebo ostrovní Spojené království, kde Komise pro práva zdravotně postižených šetřením zjistila, že díky chybné klasifikaci zdravotního postižení je polovina handicapovaných chybně označována za zdravé.

Velmi složitá je také situace osob se zdravotním postižením v arabsky hovořících zemích. Podle informací z mezinárodní organizace UNESCO má v arabské společnosti přístup ke vzdělání jen 10 % postižených dětí. Zhruba 90 % zdravotně postižených dospělých osob je bez práce.

Zkrátka tradiční společnost nevěří postiženým, že mohou pracovat. Ve zdejších lidech je stále zakořeněno, že postižený musí jenom být doma a žít z povinných darů rodiny. Snad se i zde změní mínění lidí. Velkou naději pro všechny zdravotně postižené žijící v arabském světě je postoj Saudské Arábie. Tato země má v srdcích Arabů své zvláštní místo, a tak snad po vzoru tohoto státu se uchytne stále více států a vlád. Rijád zahájil osvětovou akci, kterou chce zdravotně postiženým pomoci. Chce zbortit staré chápání lidí a ukazuje, že i handicapovaní mají právo na normální život.

disability

Paradoxně právě války a válečné střety donutily některé státy arabského okruhu vytvořit i pro handicapované jakési zákonné a ochranné normy podobné těm evropským. Podívejme se třeba na Libanon. Zde díky konfliktům a narůstajícím počtu zdravotně postižených došlo k vytvoření Libanonské rady zdravotně postižených osob, díky které došlo v roce 2000 k vyhlášení komplexního zákoníku zaručujícího zdravotně postiženým práva podobná právům například zde v České republice. Tento libanonský zákon zahrnuje plnou dostupnost v oblasti vzdělávání, zaměstnanosti, zdravotnictví, dopravy a daňových úlev pro zdravotně postižené. Libanonský zákon například nařizuje firmám s 60 zaměstnanci aby 3 % těchto zaměstnanců byli zdravotně postižení , handicapovaní získali 100% zdravotní pojištění, dostali státní podporu při koupi auta….

Několik vůdců z prominentních rodin arabského světa má v rodině někoho postiženého,  a tak také prosazují a pomáhají šíření pomoci zdravotně postiženým. Současný stav je tedy takový, že státy se většinou snaží a prosazují podporu postiženým. Často bohužel chybí právě uznání společnosti na identitu. Společnost vidí stále handicapovaného jako nepotřebného a tak ho sociálně diskriminuje. Ale i zde se to pomaličku zlepšuje. Další příčinou možnou diskriminací handicapovaných v arabském světě je chudoba. A proti ní se velmi těžce bojuje. Více o životě zdravotně postižených v arabském světě se dočtete zde.

disability

Velmi složité to mají také díky Izraeli zdravotně postižení Palestinci. Jsou typickými oběťmi války. Gaza patří mezi válkou nejvíce zdevastovaná území na světě. Izraelská armáda prakticky neustále bombarduje nějaké cíle v této oblasti, a tak se mezinárodní organizace ani tak moc nediví nad neustále se zvyšujícím počtem zdravotně postižených Palestinců v Gaze.

Podle posledních statistik Palestinského ústředního statistického úřadu žije v Gaze přibližně na 40 000 zdravotně postižených obyvatel. Z toho přibližně 47 procent Palestinců trpí vadami pohybového ústrojí. Lidé bez rukou, nohou…..lidé s vadami páteře a dalšími zdravotními komplikacemi nejsou v Gaze žádnou vzácností. Izraelská politika hromadné viny za spáchané činy ostatních Palestinců působí doslova destruktivně. 

Rasová segregace, kterou nedávno tak trefně pojmenovala zpráva OSN, společně s válečným běsněním vytváří z Gazy továrnu zdravotně postižených.

Existuje mnoho nevládních organizací, které se snaží v Gaze podporovat osoby se zdravotním postižením. Tyto organizace nejvíce nabízejí psychosociální podporu a vytvářejí v rámci možností příležitosti k jejich uplatnění. Statistiky hovoří neradostně.

Během osmi měsíců průměrně v Gaze přibude na 2500 nových zdravotně postižených osob. 

Mezinárodní humanitární pomoc je pro zdravotně postižené Palestince otázkou skutečné existence. Nebýt zahraničních dárců, nedostali by zdravotně postižení ani ty nejnutnější kompenzační pomůcky. Mnoho zdravotně postižených osob v pásmu Gazy tak díky zahraniční pomoci dostalo elektrické vozíky. Finance na pořízení těchto vozíků byly sehnány především z darů propalestinských aktivistů a nevládních zahraničních humanitárních organizací. Izraelské embargo bohužel ztěžuje takové darování elektrického vozíku. Co kdyby se snad jednalo pro Izrael o válečnou zbraň, a tak předání jednoho vozíku zahraniční charitou představuje boj s izraelskými úřady po dobu několika měsíců a někdy i let……(více informací o životě zdravotně postižených v Gaze si můžete přečíst v tomto článku.)

disability

Války jsou živnou půdou, doslova továrnou na zdravotně postižené. Velký nárůst osob se zdravotním postižením je také v Demokratické republice Kongo, kde v polostínu veřejnosti jsou handicapovaní lidé oběťmi vražd, sexuálního a domácího násilí. Mezinárodní společenství by mělo dohlédnout na pomoc lidem ve válkami ohrožených oblastech. Díky protiemigrantským náladám tak často dochází k porušování lidských práv také ze strany vyspělých zemí světa…. viz. provolání britského premiéra Camerona o omezení počtu migrantů ve Spojeném království. Mezinárodní společenství by také mělo konečně zavést mezinárodní klasifikaci zdravotního postižení a jeho stanovení. Zcela zbytečně tak dochází k vyjímání zdravotně postižených osob z náležité péče.