Rom zazpíval Bílého jezdce, byl by stejně “slavný” kdyby recitoval z Mein Kampfu?

SM kabaret a Rasistický večírek ukázal, kam nejhlouběji dokáže sklouznout satira se smyslem pro humor. Absolutní extáze xenofobie v netradičním provedení vklouzla do obýváků latentně rasistické společnosti. Rom vytasil z rukávu šlágr Orlíku, aby velmi mladému obecenstvu v publiku ukázal kýčovitost pokleslého umění karikujícího ódu na nic než národ. Vnímavý divák si mohl během prvních tónů vzpomenout na slavnou scénu z jednoho filmu z období Druhé světové války, kde je zdravotně postižený umělec esesákem nucen za cenu piva k tomu, aby zahrál nacistickou odrhovačku. Ten odmítne, za což je následně esesmany odměněn kopanci a zlomenými prsty na obou rukou. 

V jeden čas, v jednu hodinu dostal divák zcela neplánovaně prostor k přemítání nad podobností dvou zdánlivě odlišných, přesto velmi blízkých situací. V té jedné si rasista s lebkou na klopě neuvědomoval absurditu svých požadavků, zatímco v té druhé situaci bylo hlavním cílem vyvolat absurdno eskalující v nenávist a xenofobní nálady třeba neonacistické scény, jež neváhala a po svém posílala ve facebookových statusech romské spoluobčany do plynových komor.

Česká republika je místem s vysokým procentem rasisticky naladěných spoluobčanů. Tzv. latentní rasismus, jež se nachází jak u majoritní, tak u romské společnosti, je hlavním viníkem celospolečenské atmosféry, jež se pozvolna navrací jako bumerang do neslavných devadesátých let, kdy se hydra neonacismu budila ke své největší aktivitě. Nový rasismus médií je tolerován, zatímco po jedenácté večer dochází k propagaci xenofobie, nenávisti zahajované útoky na homosexuální komunitu volně přecházející na dominantní téma soužití mezi Romy a neromy. Pokud existuje nějaký příklad dokazující, jak by se Romové neměli v médiích prezentovat, poté zdárným příkladem je Rasistický večírek, který z Romů vytvořil hračku médií.

Romská kapela zahraje hity Orlíku…ukáže diváctvu , ale také uměleckému světu, že je ochotna hrát podle přání celostátních médií, aníž by si sama uvědomila, že ponižuje zejména sama sebe. Tentokrát nešlo o nebezpečí zlomených prstů, dokonce ani požadavky nekladl esesák, ale zástupce rasismus tolerujícího média. Dnes Rom zpíval běloskvoucí písničku na frustraci z bělosti a historické slabosti. Mnohé lidskoprávní organizace s jednotlivými aktivisty popěvování Landova mámení považují za skvělou recesi. Šlo by o recesi, pokud by Rom začal citovat jednotlivé statě z Mein Kampfu, nebo vyvěšoval hákový kříž za zpěvu ultranacionálních textů?

K čemu pomáhá absurdní umění? Může být pomocníkem při ochraně lidských práv? Absurditu textů nepředstavuje interpret, ale text samotný. Absurdní umění si zahrává s rasismem a předsudky. Šermuje s nimi jako s míčky, snaží se dokazovat absurditu, jež ve skutečnosti neexistuje, protože rasistou opěvujícího bílou může být také Rom. Historie zná mnoho příkladů, kdy Rom hajloval s nácky, kdy Rom byl členem neonacistických stran a uskupení. Kdy Rom byl skinhead a vykřikoval stejná hesla a popěvoval stejné písně, jaké zpívala romská kapela Gipsy Hery Band. S rasismem se jakoby bojuje proti rasismu……předpokládá se, že i ti lidskoprávní aktivisté smýšlejí rasisticky, a proto přispějí v nejrůznějších debatách k rozšiřování videa s popěvujícím Romem a Bílým jezdcem navrch.

[embedplusvideo height=”311″ width=”500″ editlink=”http://bit.ly/1qE4rkm” standard=”http://www.youtube.com/v/qCYwjSZVjJY?fs=1″ vars=”ytid=qCYwjSZVjJY&width=500&height=311&start=&stop=&rs=w&hd=0&autoplay=0&react=1&chapters=&notes=” id=”ep6713″ /]

Rasismus není závislý na rase. Rasistou může být běloch Rom, Číňan, Vietnamec, Rus, Ukrajinec……….zkrátka, rasistou může být každý. Nabízí se další otázka……..a sice, jak dalece jsou Romové zpěváci, umělci poplatní mainstreamu a zažitému rasismu, kdy se Romové dělí na přizpůsobivé a nepřizpůsobivé? Nechtějí se romské kapely a známí romští umělci zavděčit latentnímu rasismu třeba tím, že zahrají rasistickou písničku? Co kdyby omítli, dostali by další příležitost ve světě showbyznysu?