Světový potravinový fond je podfinancovaný…je nutná přeměna humanitárního systému?

Co se to s tímto světem děje? Humanismus se vytrácí a nadvládu přebírá bezohlednost, kvůli které nejchudší a nejpotřebnější ve společnost zůstávají bez jakékoli pomoci. Státy světa vědí o budoucím hladomoru, válkách i dalších porušováních lidských práv, jen zůstávají zticha do doby, než si toho všimnou média.  Ta pro změnu vyhledávají mezi hladovějícími případy jedince, jež by mohli vzbudit u relativně bohatého diváka ze Západu litost. Pokud Evropan v bezpečí domova uvidí v hladovějícím dítěti to svoje vlastní, poté je ochoten pustit nějakou kačku, dokonce je ochoten s kapesníčem v ruce sledovat několikahodinovou relaci o tom, jak mezinárodní agentury díky postojům vlád a společnosti nemohou poskytnout pomoc všem. 

Ve valné většině případů by situace nemusela skončit tak drastickými výsledky, kdyby politici dali na varování představitelů mezinárodních organizací a kdyby přestali kvůli byznysu přihlížet kolapsu místních ekonomik, vyvolaného třeba klimatickými změnami, korupcí, válkami, terorismem, zájmem světových velmocí…….. mezinárodní lidskoprávní sektor se nachází díky několika souběžně běžícími nouzovými situacemi ve velmi vážných potížích. Ve stejném okamžiku potřebují pomoc lidé v jižním Súdánu, Středoafrické republice, Sýrii, Iráku…..v západní Africe bují Ebola, dále tu jsou problémy s hladomorem….spoustu lidí je bez domova a potřebují pomoc od nejrůznějších organizací. V těchto případech nepomáhají hry na city vyvolávané západními médii, protože zásah si žádá miliardy, které “civilisté” nemohou poskytnout.

Není divu, že například odborníci ze Světového potravinového programu stále hlasitěji říkají, že je třeba změnit princip poskytování pomoci těm nejpotřebnějším. Mediálně nejznámějším případem jsou uprchlíci ze Sýrie. Světový potravinový fond spustil 4. prosince 2014 kampaň(na Twitteru běžící pod hash tagem #ADollarALifeline), během níž chtěl od dárců do 72 hodin získat 64 milionů amerických dolarů. Peníze byly určeny na úhradu potravin  pro více než 1,8 milionů syrských uprchlíků. Světový potravinový fon jednoduše neměl prostředky, s nimiž by nakrmil tolik lidí, a tak se pokusil oslovit veřejnost třeba na sociálních sítích.  Díky štědré odezvy dárců, zejména Saudské Arábie, jež poskytla dar ve výši 52 milionů dolarů, byla na okamžik zažehnána velmi vážná humanitární krize.

Je správné považovat případ se syrskými uprchlíky za typický příklad nefunkčnosti globálně pojatého lidskoprávního systému?

Řešením pro pomoc nepotřebnější nemohou být vyhlašované prosby s uvedeným časovým rámcem, do kdy by mělo být pomoženo. Do jaké míry je vyhlášení dárcovské kampaně závislé na mediálním populismu? Nejsou tímto postupem upřednostňováni ti mediálně známí před těm méně viditelnými?

Světový potravinový fond poskytuje podle statistik pomoc 80 milionům lidem v 75 zemích světa. 870 milionů lidí podle údajů Světového potravinového programu nemá dostatek potravin. Světový potravinový fond rozhodně není v rámci OSN jedinou organizací, jež celosvětově poskytuje pomoc. Ale Světový potravinový fond se nejvíce potýká s nedostatkem finančních prostředků.

Evropská unie se často místo podpory nejhladovějších stará o biopaliva….ničí kvůli nim zemědělskou půdu v afrických státech, zatímco by lidé na zničených polích mohli pěstovat něco k snědku. Západ , ale i asijské vyspělé státy, využívají rozvojové země na úkor jejich rozvoje.

Hon za alternativním pohonem zdražuje v globálním měřítku cenu obilnin, řepky, dokonce i rýže, na které je závislá téměř celá Asie.

Humanitární pomoc se tak stále více zdražuje. Humanitární organizace ze získaných potravin připravují speciální směsice s různými přídatnými dávkami vitamínů  a dalších stopových prvků, dochází tak k předcházení dalších nemocí vyvolaných nedostatkem vitamínů a výživných látek v těle.  Podvýživa přispívá každý rok k úmrtí 2,6 milionu dětí ve věku do pěti let. Jedno z šesti dětí, tedy přibližně 100 milionů dětí na celém světě trpí v rozvojových zemích podváhou. Děti nemají dostatek potravin, jsou velmi hubení a s tím přichází řada dalších onemocnění. Podváha se nejvíce podle OSN vyskytuje v oblastech jižní části centrální Asie (30%), následuje západní, východní a střední Afrika (22%, 19% a 17%) a jihovýchodní Asie (17%). Děti v nejchudších domácnostech rozvojových zemích mají dvojnásobnou šanci, že budou trpět podváhou a následnou podvýživou. Ta je příčnou spolu s nedostatkem stopových prvků k úmrtí až 35 % dětí do pěti let jejich věku.  

Světový potravinový fond  vytvořil v rozvojových oblastech světa projekt poskytování školních obědů a svačin. Jak již bylo řečeno, často je školní jídlo jedinou stravou, kterou za celý den dostane. Dokonce v některých částech planety hladové děti nedojí je proto, aby mohly tuto stravu přinést svým sourozencům nebo rodičům.  Do projektu je zapojeno 7 zemí v jižní Americe(4,8 milionu dětí), 32 zemí  v Africe(10,9 milionu dětí), 9 zemí v Asii(1,4 milionu dětí) a 13 zemí jižní a jihovýchodní Asie(8,8 milionu dětí). K nakrmení všech 66 milionů dětí navštěvujících školy v rozvojových oblastech je podle odhadu Světového potravinového fondu potřeba zhruba 3,3 miliardy amerických dolarů ročně. 

Světový potravinový fond se potýká s velkým nedostatkem prostředků v Keni, Etiopii, Afghanistánu…..Světový potravinový fond i skrze rostoucí počet  mimořádných událostí  není financován dostatečně a financování Fondu nereaguje na globální ceny potravin.

Zatímco se pomohlo Syřanům, méně známí lidé z Keni mohou umírat hlady, protože o nich v Timesech není ani čárka. Nadcházející Světový humanitární sumit, jež se bude konat v roce 2016 má před sebou velmi složitou debatu o tom, jak přeměnit systém humanitární pomoci v rámci mnoha kontinuálně běžících humanitárních krizí ve světě.

Systém pomoci neodpovídá potřebám dlouhodobého pružnějšího financování, s pomocí něhož by se humanitární pomoc dostala  potřebným mnohem rychleji

Bude ovšem politická vůle k takovým změnám? Především by světové velmoci měly okamžitě přestat s přehlížením hrozeb, varování. Humanitární sektor by měl své projekty plánovat dopředu s předpokladem vývoje v té či oné oblasti….ovšem, pokud tak humanitární sektor učiní, dostane finanční prostředky v dostatečném počtu a v dostatečném časovém horizontu? Proč by předseda vlády té či oné země inicioval poskytnutí finančního aru do případu, kde umírají tisíce a nikoli miliony lidí? Proč by se věnoval něčemu, o čem veřejnost na Západě či v rozvinutých zemích neví? Kdo politika donutí, když se poskytnutím pomoci hladovějící nemůže ten samý politik pochlubit před voliči? Možná by nebylo marné systém humanitární pomoci změnit ta, aby politici velmocí nemohli z důvodů populismu “couvat”.