Charlie Hebdo vyhodil karikaturistu kvůli antisemitismu, ale islamofobie mu nevadí

Celostátní média informují, že znovuzaložení Charlie Hebdo je třeba proto, aby lidé byli informováni o nebezpečí islámu. Zpravodajské relace jsou plné nových a snad ještě novějších videí z teroristického činu, zatímco někdo v pozadí díky řádění pomatenců na pěti milionech výtiscích neskutečně bohatne. Z braku, jež si udělal jméno na útocích vůči náboženství a jeho symbolice díky masakru redakce vznikl zbozštělý symbol xenofobie, nenávidění, útoků na člověka kvůli jeho víře, nejniternějších pocitů, jež jsou následně degradovány kvůli předsudkům do pozic extrémismu, s nímž nemají co dočinění. Charlie Hebdo je také důvod politického útoku na imigranty i pošlapání mezinárodních smluv zaručující práva lidem v nouzi. Stal se ikonou svobody slova, jakéhosi nového evropanství, jež si neváží ani úcty k druhým.

Většina lidí, co kritizují islám se s muslimem setkala leda tak z rychlíku a veškeré informace čerpá z veřejně dostupných zdrojů, jako je televize, tištěné noviny, rádio nebo internet. To, co se stalo po pařížském masakru ohrozilo muslimy a rozšířilo nenávist s generalizacemi mnohem víc, než samotné karikatury Mohameda. Propagace islamofobie je díky mediální masáží brána jako hrdinství, zatímco propagace antisemitismu nebo antisionistického postoje hrdinské není. Antisemitismus stejně jako islamofobie do slušné společnosti nepatří, proč tedy dochází pod záštitou hysterie k legalizaci islamofobie jako projevu evropské svobody? Je snad islamofobie novým kulturním dědictvím euroatlantského prostoru?

latuff2

Příznivci Charlie Hebdo obhajují satirický magazín tím, že si dělal legracie ze všeho a ze všech. Jenže, je to skutečně pravda? Většina lidí, jež si na sociálních sítích vyměnila ikonky svých účtů za “Je suis Charlie”, nejenže nezná minulost nejznámějšího plátku Francie, ale zároveň ani nechápe, na čem je všude promílaná evropská svoboda založena. Charlie Hebdo si nedělal legraci ze všeho a ze všech.

Důkazem je osmdesátiletý karikaturista Maurice Sinet, který pro Charlie Hebdo pracoval 20 let. Kreslil, kreslil a kreslil, až byl najednou v roce 2009 kvůli karikatuře syna tehdejšího francouzského prezidenta Sarkozyho ze satirického magazínu vyhozen. Jean Sarkozy byl na obrázku znázorněn s bohatou židovskou obchodnicí a karikatura naznačovala, že prezidentský potomek konvertoval k judaismu z finančních důvodů. Maurice Sinet byl ihned pranýřován za antisemitismus, dokonce musel čelit soudnímu líčení, v němž byl obviněn z “podněcování k rasové nenávisti”.

Zatímco dnes vychází v ohromném množství posmrtné vydání Charlie Hebdo s plačícím Mohamedem na obálce, ještě před několika lety byl politický komentátor stejného magazínu vyhozen za narážku na Židy. Vysoce postavený novinář, Claude Askolovitch obvinil Sineta z antisemitismu. Editor Charlie Hebdo, Philippe Val, jež v roce 2006 v dánských novinách Jyllands-Posten  “ve jménu svobody” zveřejnil notoricky známou karikaturu Mohameda, rozhodl, že Sinetovo dílo je urážlivé a požádal jej k omluvě.  Karikaturista odmítl, byl z magazínu vyhozen a postaven před soud. V prosinci roku 2010 Sinet vyhrál soudní při, bylo mu uznáno odškodné 40 000 eur za neoprávněné vyhození z práce.

Najednou magazín, coby symbol odvahy, ztratil svou bojovnost, zatímco dnes a v předešlých letech nešetřil útoky především na muslimy, díky kterým se stal slavným. Je toto skutečně svoboda slova?

Jedna malůvka byla špatná, protože obsahovala obecně zažité xenofobní předsudky vůči Židům a ty ostatní špatné nejsou, přestože obsahují obecně zažité xenofobní předsudky vůči muslimům? 

Nemělo by se ke všemu přistupovat bez rozdílů? Islamofobní karikatury by se neměly vytvářet stejně jako ty s antisemitských nádechem. Legrace by se neměla dělat vždy a za každou cenu a jsou věci, které by zesměšňovány být neměly. Svoboda projevu by neměla být řečí nenávisti.

Ke svobodě projevu se pro Daily Sabah vyjádřil celosvětově známý brazilský karikaturista Carlos Latuff:

Je to věčná diskuse, co je svoboda projevu a  co je řeč nenávisti? Proč jsou některé předměty chráněny svobodou projevu a jiné ne? Proč se můžeme vysmívat nějakým problémům a nemůžeme totéž udělat s těmi ostatními? Pokud bychom například popírali holocaust, bude to zahrnuto jako je svoboda projevu, nebo rasová nenávist? Viz, například s ohledem na zacházení ze strany západních mainstreamových médií s karikaturami Mohameda a karikaturami holocaustu

 

Latuff také dodal, že motiv nutkání zesměšňovat islám zůstává neznámý. Kdo ví? Nenávist vůči muslimům, testování hranice svobody projevu, zesměšňování muslimy jen tak pro zábavu, kdo ví?Nicméně faktem je, že oni zemřeli nikoli pro dobrou věc, co by mohlo být vnímáno jako ušlechtilé, ale provokovali muslimy a krmili nenávist vůči islámu.

Ostatně, podobný názor jako Latuff má také Tomáš Halík: “Když jsem viděl “karikatury” časopisu Charlie Hebdo, silně připomínající znevažující obrázky Židů v antisemitském tisku, vnímal jsem je nejen jako urážku posvátných symbolů tu islámu, tu křesťanství, nýbrž také jako porušení zásadní hodnoty naší kultury, kterou je úcta k druhým – hodnoty, která není nižší než svoboda tisku.

Do nebes vynášený Charlie Hebdo je důvodem pro to, abychom konečně jako společnost zapřemýšleli nad tím, kde leží svoboda slova. Rozhodně by svoboda vyjadřování neměla podněcovat k rasové, náboženské nebo sociální nesnášenlivosti. Neměla by dehonestovat sexuální orientaci lidí ani základní lidská práva. Zdá se, že se svět karikatury tak trochu vymkl z rukou a nyní je používán jako výborný pomocník k zastírání vážných problémů, vytváření nepřátel a krmení radikálních nálad extrémistů od islamofobů počínaje a wahhábisty konče.

Není třeba vydávat znovu Charlie Hebdo a ve velkém stylu pošlapávat něčí náboženství. Je třeba přestat s urážkami muslimů, Židů, černochů i jiných minorit.