Jiří Hrebenar: Nejsem Charlie Hebdo

V posledních několika hodinách se strhla po teroristickém útoku debata o tom, kdo je a není Charlie Hebdo. Satirický magazín vytvářel karikatury, z nichž velkou část tvořily malůvky na téma islámu a Mohameda, s pomocí kterých byla také živena nenávist wahhábistů, jež posléze také na redakci zaútočili. Byl to čin barbarství, nechutné vraždy, kdy někdo byl zavražděn jenom proto, že něco nakreslil. Takové chování skutečně do Evropy nepatří, jako stejně tak do Evropy nepatří násilný wahhábismus mající kořeny v Saudské Arábii. Přes to všechno špatné co se v několika málo hodinách ve Francii stalo, nemůžu souhlasit s karikaturami a už v žádném případě s počínáním celosvětově známých vrahů. 

Nestačím se divit reakci médií, které zahájily “válku” vůči islámu a nechutnými prupovídkami živí islamofobii, jež se snaží prorůstat Evropou jako nějaký nový druh rakoviny. Celostátní média informují, že znovuzaložení Charlie Hebdo je třeba proto, aby lidé byli informováni o nebezpečí islámu……….ptám se sám sebe kde to jsme. Je tohle ještě Evropa, nebo se celý kontinent vlivem tří pomatenců zahalil do černého sukna antimohamedánství, v němž se naši předci koupali po stovky let? Většina lidí, co kritizují islám se s muslimem setkala leda tak z rychlíku a veškeré informace čerpá z veřejně dostupných zdrojů, jako je televize, tištěné noviny, rádio nebo internet. To, co se stalo po pařížském masakru ohrozilo muslimy a rozšířilo nenávist s generalizacemi mnohem víc, než samotné karikatury Mohameda.

Nejsem Charlie Hebdo, protože nemohu souhlasit s Davidem Harsanyi , že islám “není dostatečně zesměšněn a odpovědí je zesměšňovat ho ještě víc“.

Nejsem Charlie Hebdo, protože to není dobré jméno. Není to jméno člověka, je to název časopisu a ti, kdo byli zabiti se jmenují úplně jinak. Postoj jednoho z mediálních hrdinů, šéfredaktora Stephane Charbonniera k tomu, co dělal je totálně hloupý a dosvědčuje, že věděl, co dělá,  médiím kdysi řekl: “možná to bude znít trochu pompézně, ale raději bych zemřel ve stoje, než žil na kolenou“…….sám se projevoval jako radikál a těžký islamofob

Nejsem Charlie Hebdo, protože si nemyslím, že redakce byla hrdinská a jednotlivci byli hrdinové.

Nejsem Charlie Hebdo, protože si myslím, že tento magazín rozšiřoval nesnášenlivost, prosazoval generalizace a vytvářel svými karikaturami pověstné náboje extrémistům a ultranacionalistům

Nejsem Charlie Hebdo, protože si nemyslím, že je správné urážet něčí víru třeba tím, že začnu tvrdit: “Domnívám se, že prorok Mohammed je falešný prorok

Nejsem Charlie Hebdo, protože neuznávám společenství vzniklé na základě hysterie.

Nejsem Charlie Hebdo, protože nesnáším generalizace a znám rozdíl mezi wahhábismem a islámem.

Nejsem Charlie Hebdo, protože si myslím, že svoboda tisku nemůže být bezbřehá a má mít omezení, s nimiž nesmí docházet k rozšiřování rasismu, útoků na minority.

Nejsem Charlie Hebdo, protože si myslím, že proti terorismu a extrémismu je třeba bojovat bez generalizací

Karikatura je velmi důležitý prvek demokracie a nesmí chybět v médiích jako projev humoristického pohledu a nadhledu na politiku, politické dění. Ale karikatura také musí mít vytyčené hranice, jež by nikdy neměla překročit. Karikatura by neměla útočit na lidská práva, minority, neměla by si dělat legraci za každou cenu ze všech věcí. Karikatury za nacistického Německa, ale také v beranovském Československu vedla k zesměšňování Žida, zatímco dnes je karikatura účelově směřována na předem dané téma, kterým bývá islám, muslimský svět. Muslim je vždy zobrazován tak, aby odpovídal xenofobním představám většiny lidí vycházejících z večerních zpráv. Terorista podřezává člověka, Mohamed má na hlavě výbušninu……….ve stejném duchu jsou obrázky doplňovány nápisy, které mají dychtivého zvědavce usvědčit, že to, co dělá radikál na obrázku, to dělá islám a islám vytvořil radikála.

Stejně nechutné je, když je Žid zobrazován na karikatuře jako harpagon, lakota, ten, kdo pije krev, vraždí nožem……opět to není nic jiného než rasismus, útok na všechny Židy, který je jako jakýkoli útok na kohokoli jiného naprosto nepřípustný.

Nejsem Charlie Hebdo proto, protože nesouhlasím s karikaturami, jež tato redakce vytvářela. Myslím si, že tímto svým počínáním vybízela k radikálním reakcím, vyvolávala vášně, kterými přiživovala nenávist teroristů, kteří přemýšleli jak nezákonnou a radikální cestou zastavit takové jednání. Na výstupech z posledních dnů mi vadí účelovost, populismus, s nímž se například novinář Tabery zastavuje nad tím, že nezobrazit Mohamedovy karikatury by bylo novinářské selhání, zatímco se mezi řádky ukrývá populismus, v němž by stejný novinář nepovažoval za novinářské selhání zobrazení karikatury s protisionistickou nebo protiizraelskou tématikou. Pokud by kreslíř nebo novinář nakreslil karikaturu s antisionistickou nebo protiizraelskou tématikou, karikatura by nebyla vytištěna a karikaturista by s největší pravděpodobností přišel o práci, nebo by dostal nálepku radikála, antisemity, i když antisemitou není a nikdy nebyl.

Propagace islamofobie brána jako hrdinství, zatímco propagace antisemitismu nebo antisionistického postoje hrdinské není? Antisemitismus stejně jako islamofobie do slušné společnosti nepatří, proč tedy dochází pod záštitou hysterie k legalizaci islamofobie jako projevu evropské svobody? Je snad islamofobie kulturním dědictvím euroatlantského prostoru? Pokud někdo v Česku zobrazí karikatury Romů, na nichž bude zobrazovat Romy jako hloupá stvoření co kradou, bude takový postoj také vnímán jako svoboda tisku? Ano, Charlie Hebdo vytvářel karikatury také na téma křesťanství i judaismus, ale nejznámějšími se magazín stal hlavně díky karikaturám Mohameda, islámu a slávu tomuto magazínu vytvářeli extrémisté, teroristé a média, jež se chtěla na vlně islamofobie přiživit také. Je to podobné, jako když česká média píší s antiromským nádechem a televize se na tzv. novém rasismu jen veze ve vlně popularity.

Islamofobní popularita Charlie Hebdo zmasakrovala redakci a zároveň útok tří vrahů z tohoto plátku vlivem mediální hysterie vytvořil mučedníky projevu svobody slova a Charlie Hebdo je nejznámějším produktem Francie s budoucím více než milionovým nákladem……ostatně, proč nevydělat na tak lukrativním zboží jako je zbožštění zla.

Veřejná reakce na útok v Paříži ukázala, že existuje spousta lidí, kteří jsou připraveni obdivovat ty, kteří urážejí názory islamistických teroristů ve Francii, ale zároveň těch, kteří jsou mnohem méně tolerantní k těm, jež jsou proti jejich urážkám. …….. v Charlie Hebdo rádi uráželi kde koho, zároveň nesnesli kritiku na svou práci…….je takový přístup o svobodě slova? Nestaví se obhájci svobody slova k problematice jednostranně, aníž by uviděli druhou minci problému? Z vysokých škol jsou profesoři vyhazováni za to, že učí žáky o škodlivosti homosexuality, nabádají k rasové segregaci a propagují neonacismus nebo různé druhy násilí, ukazují obrázky, fotky s xenofobní tématikou, zatímco Charlie Hebdo je oslavován jako mučednická oběť terorismu……není v tom nepoměr?

Evropané, ale také Američané mohou chválit Charlie Hebdo za to, že dost odvahy, aby publikoval karikatury zesměšňující proroka Mohameda, zároveň mohou špinit ty, kteří budou vytvářet karikatury na sionisty, Izrael. Naprostá většina lidí, kteří si na Facebooku dali ikonku, obrázky “je suis Charlie Hebdo” nemá ani ponětí o tom, do jak urážlivého humoru a populismu se zapojili. Ptám se, kam jsme to klesli, že urážíme náboženské cítění jiných lidí? Kdo nám dal právo zjednodušovat a nespravedlivě směšovat terorismus s vírou? Kam se poděla pověstná svoboda a lidská práva? Vytratila se ve víru teroristického útoku?Zatímco Charlie Hebdo uráží institucionalizaci katolické církve v osobě papeže, proti islámu je použitý neférový úder pod pás na Mohameda…..je to správné?

Urážet něčí víru pravidelně v určitý čas je dětinské a nedospělé. Chceme svět plný respektu, nebo svět, kde skupina reportérů bude sloužit teroristům? Neměli bychom raději poslouchat, než urážet? Většina lidí raději volí cestu míru, porozumění, přesto je pobavena provokatéry i jejich jednotlivými kousky a dokonce někteří z nás jsou hrdí z toho, co opět ve středu vyšlo. Fundamentalista nechápe satiru, bere všechno vážně a doslova. Nejsou schopni se smát, protože vidí svět jednobarevně.

Rasisté, antisemité, levicoví i pravicoví extrémisté, islamofobové, oživovatelé fašismu a neonacismu vnímají svět také v jednobarevném hábitu, proto jsou častými poživateli karikatur útočících na víru, rasu, společenské zřízení……vnímají kresby taktéž doslovně a berou si nich posilnění radikálních postojů. Zdravá společnost tyto postoje dokáže nenásilnou formou potlačit, existují moudří lidé, kteří ukážou zrcadlo a poví o nebezpečí, do kterého společnost míří, obyvatelstvo je samovychované extrémní formy chování ignorovat a postavit se proti nim. Situace s Charlie Hebdo ukazuje, že společnost je nezdravá a nemocná, protože není schopna odsoudit teroristický akt, konstatovat, že Charlie Hebdo přestřelil, když živil svými karikaturami extrémisty a jejich následování povede do země zla, ve které budou bomby ničit domy a kulky létat evropským ovzduším.

Kresba na islámské, křesťanské i jiné  náboženské nebo etnické téma je hloupá a dává prostor extrémismu. Je třeba kritizovat terorismus, nikoli víru. Já osobně kritizuji sionismus, protože je ultranacionalistický, odmítá dodržování lidských práv a prosazuje xenofobii a nikoli za to, že jsou to Řidé nebo lidé věřící judaismu. U  římskokatolické církve kritizuji mamon a zaprodanost, nikoli Krista a jednotlivé knihy náboženství. Kdyby Charlie Hebdo kritizoval pouze wahhábismus, byl by neznámým, protože lidé mají zafixovanou mantru terorista = muslim…..a to je to s čím nesouhlasím……ta účelovost s tím, že kvůli úspěchu nevadí házení ostatních do stejného pytle, čímž dojde k poškození opravdových muslimů, co s wahhábismem nemají co dočinění.

Ve skutečnosti podle údajů FBI stáli za největším počtem útoků v letech 1980 až 2005 Hispánci. Statistika FBI říká, že na hispánský terorismus připadá až 42 procent všech útoků. Na druhém místě jsou teroristé levicoví (24 procent), pak židovští (7 procent) a teprve potom “muslimští” (6 procent). Podle Europolu měli v roce 2010 radikální “muslimové” v Evropě na svědomí jen tři útoky, zatímco separatisté 160.

Karikatury Charlie Hebdo také narážejí na šáriu. Opět bez jakékoli znalosti této problematiky nevynechají Mohameda. Útočit na šáriu jako na celek je hloupé a nemístné. “Trestní právo šárie” je nepřijatelné pro Evropu a moderní svět, protože odporuje lidským právůmProč jsou s šáriou spojováni muslimové, když k praktikování trestního práva šárie sahají v 99 % wahhábisté, kteří nejsou muslimy? Zřejmě, proto, protože wahhábismus obyčejnému nevzdělanému, zaměstnanému čtenáři nic neřekne a satirický obrázek by ztrácel smysl popularity. Pokud bychom pokládali wahhábisty za muslimy, pak wahhábisté představují jen malou část z více než 2 miliard muslimů. Karikatura pouze zevšeobecňuje a očerňuje ty 2 miliardy lidí.

Události po teroristickém útoku na Charlie Hebdo pouze dokazují, že ani společnost ve 21. století není na regionální, ale také na globální úrovni proti populismu a davové hysterii.  To je velmi nebezpečné, protože davová hysterie může klidně sklouznout k pogromům a útokům vůči domnělému nepříteli, kterým příště může být třeba Žid, Rom, Ukrajinec, hinduista……pokud by média více přidala na síle, mohlo by k tomu dojít.

Češi by se mohli zamyslet, jak by se zachovali, kdyby Rom zaútočil na redakci za to, že vydává karikatury o Romech. Obávám se, že by se mnoho lidí přiklonilo na stranu extrémních řešeních a prestiž extrémních spolků, stran a sdružení by dosáhla na vyšší aktivitě a došlo k by těžko zvládnutelným konsekvencím ve společnosti, kdyby všichni Romové byli pokládáni za vyvrhele společnosti a neonacizující spolky by zastávaly role zachránců. Lidé by demonstrovali, konaly by se protiromské pochody i s útoky. Také by zastřelení redaktoři byli heroizovaní, náckoidové by z nich udělali své mučedníky a Romové by byli ostrakizovaní mnohonásobně víc, než je tomu dnes. Říkali by lidé, že svoboda tisku má přednost před lidmi a lidskými právy a přidali by se na stranu redakce bez obrany nevinných?

Ano, případ s Romy je dosti přehnaný, protože oni by nikdy takový čin neudělali a nejsou populisticky strkáni do ranku s teroristy……ale reakce společnosti ve Francii je velmi podobná. Náckoidové, islamofobové a sionistické spolky dělají ze zastřelených redaktorů své mučedníky, spolu s nimi tak činí celostátní i regionální média společně s politiky. Islamofobní rétorika se stává součástí akceptovatelného smýšlení i slovníků.…….

Co jsme to za společenství, když dovolíme zesměšňování jinověrců, minorit a následně se aktivně i pasivně podílíme na jejich dehonestaci a obviňování? Vlivem mediálního i celospolečenského tlaku roste tolerance k islamofobním názorům. S tím jsem se setkal také já, když mi lidé psali, že jsem měl článek napsat jinak, protože lidé jsou naštvaní na muslimy a postaví se proti myšlence článku…..jenže jsou to lidskoprávní aktivisté, kdo by měl říct: “ne, takový postoj tolerance je špatný…..

V tento okamžik bychom všichni měli pořádně uvažovat, co děláme a jaký svět chceme. Já osobně nechci svět válek, rasových rozdílů, kde je někdo špatný jenom proto, že vyznává jiného boha, nebo, že se jinak obléká. Proč svět směřuje ke stále většímu nepochopení? Není to tím, že se nesprávní nechají a lidé se nezajímají co dělají až do určitého okamžiku, když dojde k nějakému problému?