Martin Konvička by rád jako poslanec zahájil křížovou výpravu proti islámu

Martin Konvička je ve své podstatě extrémistou na jedno použití. Rád by byl českou Pegidou chudých, ale marně se snaží přilákat na prohnilé základy své spoluobčany, jež o boj proti islámu nemají vůbec zájem. Jediní, kdo jsou ochotni postávat v mrazu zimy před mlčícím Okamurou s nácky z Národního odporu za zády jsou nic netušící čecháčkové známí například z období Druhé republiky. 

Někteří z nich zakládají neoficiální organizace, pokládají sami sebe za čtvrtý a snad i pátý odboj, aby následně, klidně pod rukou ultrapravičáků mohli přispět k pádu vlády a přeměně státní politiky, v níž  rasismus, nenávist vůči jinověrcům, nebo pořádání násilných odsunů cizinců je pokládána za nutné zlo k naplnění svých perverzních snů. Jenže, opírat svou existenci a “tah na branku” skrze takovou společenskou vrstvu je věc velmi ošemetná.

Tito lidé nechtějí čekat. Požadují rychlé a pokud možno protisystémové řešení, kvůli němuž tleskají jak Konvičkovi, tak poslancům Úsvitu. Jakmile věkem a často dluhy omšelí demonstranti pochopí, že Konvičkovi ani těm neoficiálně přítomným neonacistům nejde o změnu systému, ale prosazení jednoho druhu nesnášení, obrátí se zády a islamofobům zůstává jen salonní klub skalních příznivců. jež bez hnutí brvou papouškují pravdy tesané do pamětního kamene Czech Defence League. Kulturní šovinismus, vyvolávání nadřazenosti čecháčkovi sice vyhovuje, ale prořídlá omáčka potřebuje sytý knedlíček, jímž by mohli nevzdělaní milovníci extrémizování naplnit své poloprázdné žaludky.

Islamofobie čeká na svou příležitost. Testuje hranice povoleného, aby následně i za přispění xenofobních partají či hnutí mohla v jednotlivých vstupech tvrdit, proč je špatné věřit v nepovolené náboženství, které by mělo být podle nápadů Konvičkářů vypráskáno pryč ze země praotce Čecha. Prominentní islamofob by se velmi rád stal českou Le Penovou, ale vůbec mu to nevychází. S Ottovým slovníkem naučným začal, aby následně po 11. září doplnil své chabé znalosti z knih po dědečkovi sedmi, možná osmi blogísky na téma islámu. Tak málo stačí, aby se z neznámého motýlkáře z jihu Čech stal jeden z nejpřednějších islamofobů v zemi, za něhož se klidně postaví úsvitáři Tomia Okamury.

I když neprocestoval žádnou muslimskou zemi, dokáže své osobní zkušenosti ze stopování do Turecka využít k báchorkám o tom, jak to chodí v Saudské Arábii, Afghanistánu, Iráku, Súdánu, či jakékoli jiné, islámem “políbené” zemi. Islám jako islám, koho to zajímá. Je mnoho lidí v republice co o problematice nemají ani šajn a tam, kde nejsou znalosti, je prostor k extrémismu i zastírání nacismu, jež využívá islamofobii k zastínění hákových křížů před díváky z řad čecháčků, kteří sice tolerují nácka projevujícího se kousek opodál, ale jsou neradi, pokud jsou sami konfrontováni v médiích se symbolikou minulosti, jež bez obtíží akceptují jako nutné zlo. Islamofobie Czech Defence League, stejně tak facebookové skupiny Islám v ČR nechceme, je založený na tom, “přijmi kohokoli, kdo je proti islámu, bez ohledu na to, jakou ideologii vyznává, hlavně, že rostou řady spolubojovníků proti islámu“(je to patrné z jednotlivých výstupů z konverzací na uzavřených skupinách na Facebooku).

Jednotlivé články na iDnesu docent z jihu Čech plní “důkazy” o tom, jak moc po čertech je Mohamed nebezpečným pro evropskou kulturu. Docent Konvička je sice ateistou a nejednou na uzavřených diskusích v sociálních sítích hovořil s žertem o vagínách muslimek, křesťanek i nezkrotných Židovek, nicméně podle svých vlastních slov na iDnes.cz prodělal mystickou zkušenost, podle níž tvrdí, že islám je úchylárna srovnatelná se Sudetoněmeckou stranou. Jsou to vskutku zvláštní příměry. Zoufalý milovník nesnášení se pokouší přiblížit islamofobii běžnému uživateli s pomocí toho, čeho se zákonitě obává.

Se znalostmi z Wikipedie a přístupem islamisty ke Koránu nehodlá Martin Konvička stát mimo politické dění. Pokud jej společnost nebude brát po boku Úsvitu přímé demokracie nebo Suverenity prostorově výraznější Volfové vážně, bude klidně kandidovat na poslance nebo prezidenta a sehraje tak další podivnou roli v české politice. Tentokrát nebude řečnit se slzou v oku před pěti stovkou přítomných demonstrantů, ale bude jako protiislámský kandidát kandidovat na prezidenta republiky. Pod vlivem současné vlny zbabělosti, xenofobie a alibismu v české politice vidí sexisticky se vyjadřující Konvička svou pravou příležitost k uplatnění svých osobnostních kvalit.

Bohužel, doba je taková, jaká je a lidem, jako je Martin Konvička, tak trochu nahrává. Mnoho velkých parlamentních stran se uchyluje k populismu a tím ruku v ruce také k extrémismu. Pro své politické ambice může udatný rytíř v boji zahájit svou křížovou výpravu klidně v trikotu ODS, TOP09, a pokud ještě něco Okamura “podělá” v pozici předsedy hnutí devíti, může Konvička počítat také se speciální pozicí vedle nezdolného Černocha.