Miroslav Simchich by mohl českým majdanistům říct, co dělali banderovci

Nácek slíbil v rámci plánu Barbarossa ukrajinským kolaborantům, že pokud SS jednotkám pomohou bojem proti partizánům, Židům, komunistům a představitelům Rudé armády, poté se Hitlerova říše zasadí o vytvoření samostatné Ukrajiny. Masové vraždy, zakládání hromadných hrobů, nelítostné chování třeba i ke kojencům po boku speciálních SD jednotek esesáků, kteří oblasti “vyčišťovali” od přeživších……to všechno mělo přispět v očích ukrajinských ultranacionalistů jako legální prostředek k vyšší hrdosti národa, ve jménu které 1. ledna 2015 pohrobci a pamětníci banderovců pochodovali ulicemi Kyjeva. 

Neonacismus, dokonce i sentiment na kolaboranty jsou jako švábi. Ani jaderný výbuch by je nedokázal vymazat z povrchu zemského. Podobné je to s rasismem a s ultranacionalismem, jež ve své podstatě vychází z pocitu národních frustrací, nedocenění a touze stát se většími a silnějšími.

Banderovci, s nimiž se běžný našinec může setkat v nejrůznějších proukrajinských spolcích v Česku, žijí v nekonečném sentimentu na jednotky ozbrojenců z UPY. Druhá nejvýše postavená osoba neonacistické a ultrapravicové strany Svoboda nejednou v Praze postávala v uniformě UPY na proukrajinských demonstracích, dokonce i v proluce, kde vedle Schwarzenberga uctíval mrtvé z Nebeské sotni.

Ukrajinský neonacismus není vůbec mrtvým. Ožívá v Jarošově Pravém sektoru i parlamentní straně Svoboda. Ukrajinský neonacismus a sentiment k němu přežívá také v sympatiích na Štěpána Banderu například na Pražském majdanu, kdy jednotliví jeho představitelé považují vůdce masových vrahů za novodobého Žižku, nebo jako senátor Štětina o Banderovi smýšlí jako o ukrajinském bratru Mašínovi.  Na ulicích evropských měst se ukrajinský neonacismus prezentuje méně známým i znaky jako je černočervený prapor, vlčí hák nebo banderovské hlášky, jež svého času vylétaly z úst jak Štětiny i občanského aktivisty a bývalého politika Martina Uhlíře.

Doboví pamětníci banderovského řádění ještě žijí. A to nejen oběti, jež přežili terorismus kolaborantů, ale také samotní vysoce postavení představitelé UPY. Jedním z nich je Miroslav Simchich.

simich
Miroslav Simchich vlevo v uniformě UPY, vpravo jako 90letý dnes…..i takto vypadají staří kolaboranti

Nacionalismu i nenávisti se naučil od své matky, která cit pro Ukrajinu nadřadila nad všechno ostatní. Od ní se poslední žijící vůdce vrahů z UPY učil národním písním, básničkám Tarase Ševčenka i Ivana Franka. Od ní se naučil ultranacionalismu i tomu, kdo je nepřítelem Ukrajinců na život i na smrt. Simchichova matka za první světové války i se svým bratrem sloužila v jednotkách Hutzulů. Matka i strýc, matčin bratr, byli členy ukrajinských ultranacionalistických uskupení ještě před tím, než došlo k vytvoření UPY. Simchich jako dítě navštěvoval soukromou školu na Ukrajině, na které se skrze svého učitele připojil k ilegální mládežnické organizaci UON(Organizace ukrajinských nacionalistů). Poté pokračoval ve studiích i ultrapravicových aktivitách na Rakušany zřízeném ukrajinském gymnáziu v Kolomee. K UPĚ se připojil v roce 1943. Mezi první činnost mladého kolaboranta ve službách nácka patřil boj proti partizánům, čímž pomáhal k průniku esesáků na území Ukrajiny a poté také na území Sovětského svazu. V lesích i ve městech přepadal partizány, kteří bránili Wehrmachtu k vraždění Ukrajinců.

V létě roku 1943 v zakarpatských horách byly založeny tři výcvikové tábory kolaborantů, ve kterých vznikaly jednotlivé bataliony, jež později plnily rozkazy esesáků i německých tajných služeb. Na západě Ukrajiny v Haliči vznikl Konovaletsův první batalion, všeobecně známý jako Chorni Chorty Battalion(Batalion černých ďáblů), Velel mu poručík “Lypey” a mladý Simchich v něm také v letech 1943 – 1944 působil. Poté prodělával z rukou gruzínských kolaborantů v Kosmachu důstojnický výcvik.

Druhý v řadě doposud žijící vysoký představitel UPY je Ivan Fediuk, velitel UPY pro region v Hoverle. Jeho rodiče byli také silní ultranacionalisté a Fediukův tatínek  také sloužil v armádě za první světové války. Ivan Fediuk mluvil plynně německy. Byl známý také tím, že na zdech v místnostech, v nichž pobýval míval portrét Štěpána Bandery společně s portrétem Adolfa Hitlera. Svou banderovskou kariéru zahájil na rumunském území v Bukovině, později zajišťoval přesun materiálů pro banderovce skrze maďarskou hranici.

Fediuk i Simchich se dopouštěli, tak jako všichni banderovci, válečných zločinů. Jako svůj slogan používali, že automat, myšleno tím automatická zbraň, je jejich jediným dimplomatem, s pomocí něhož jednají. Podíleli se na likvidacích polských vesnic a když se těchto dvou vůdců UPY někdo zeptal, jestli svého činu litují. Odpoví masoví vrazi tím, že ničeho nelitují, protože očišťovali území od zrádců. Fediuk a Simchich dokonce své činy omlouvají odkazem na vlastní desatero, na které musel každý banderovec přísahat.

Mezi toto desatero patřilo:

  1. Dosáhnout ukrajinského státu, nebo za něj v  boji zemřít
  2. Nedovolit, aby někdo očerňoval slávu nebo čest národa
  3. Vzpomenout si na velkou epochu svého úsilí
  4. Být hrdý na to, že každý bojovník je dědicem boje za slávu
  5. Pomstít smrt Velkých rytířů
  6. Nemluvit o příčině s kýmkoli je to možné, ale pouze s kýmkoli je to nezbytné
  7. Neváhat spáchat největší zločin, pokud si to dobro příčiny vyžaduje
  8. Považovat nepřítele svého národa za zrádce a uvazovat o něm s nenávistí
  9. Ani žádost, ani hrozby,ani mučení , ani smrt nemůže vás donutit ke zradě našeho tajemství
  10. Pociťujte touhu rozšířit sílu, bohatství a velikost ukrajinského státu a to dokonce pokud si to bude vyžadovat použití prostředků zotročujících cizinců
Banderovci nenáviděli Sověty a komunisty a také se kvůli tomu spojili s nacisty, jejichž ideologii převzali. Provolávaná sláva Ukrajině a ukrajinským hrdinům byla ekvivalentem německého, kdy to samé nacisté dělali také, když provolávali slávu Německu a německým hrdinům, zatímco ukrajinské a německé ve skutečnosti v této podobě představovalo banderovské a nacistické. Například v ukrajinském městě Ivano-Frankivsk, do roku 1962 se jmenovalo Stanislaviv, všichni mladí vstoupili pod vlivem UPY do ukrajinských jednotek SS, které byly k dispozici Němcům. Bojovníci UPY, jak dokládají historické prameny, nebyli pečlivě vybráni ani prověřováni. UPA ukazuje, že soudržnost jejích jednotek, nebyla závislé na osobních vazbách, ale na
neosobní vazbách mezi cizími lidmi díky fanatické nenávisti k Sovětům, komunistům a cizincům. Jednotliví představitelé UPY nepoužívali uvnitř jednotek svá reálná jména, ale pseudonymy, aby nemuseli své jméno vláčet vraždami, jichž se po boku esesáků dopouštěli
Banderovci skutečně nejsou  Žižkovi bojovníci a už vůbec ne Mašínovci, i když oba dva byli vrazi nevinných. Byli to zaprodanci Hitlera a ti, jež s banderovci souhlasí, dávají prostor neonacistům ze zahraničí.