Otčina se navrací v jiné, přesto tak identické podobě

Otčina se navrací do Česka. Židy vyměnila za muslimy a strach z neznámého je devizou nového vyvolávání nacionálních nálad, jménem kterých jsou do veřejného dění zváni radikálové netající se s nenávistí vůči předem určenému nepříteli. Začíná to symboly, kdy se ve jménu mediálního vlivu a zastínění debat o skutečných potížích, zahájí frontální útok vůči oblékání, aby následně kousek za kouskem přicházely další úpravy občanských svobod a práv, k nímž lidstvo dospělo vývojem v průběhu desetiletí. 

Zažitá nenávist vůči Romům je doplňována tou vůči muslimům, protože se na základě ideově upravených statistik musí v národě pěstovat zdravý nacionalismus oddělující kmen od kmene, přesně tak, jak si to žádá politické směřování otčiny. Mezinárodní úmluvy, smlouvy jsou považovány za cár papíru zabraňující efektivnímu řešení, například na poli imigrantů, u kterých je více než jindy důležité, jakého jsou vyznání. Křesťané mají protekci, protože se zcela naivně očekává, že nebudou potížisty, zatímco vyznavač islámu je předem pokládán za potencionální hrozbu Evropy.

Mezi syrskými uprchlíky jsou dokonce i křesťané, a to je jasný důvod k tomu, aby se o nich začalo přemýšlet jako o někom, komu by mohl být udělen statut imigranta. Co na tom, že jsou to děti, a že se nacházejí v nesmírně těžkých podmínkách. Multikulturalismus je na obtíž pouze tehdy, pokud se jedná o nekatolické, nebilé jedince, protože závan otčiny má základ v náboženství i etnické jednolitosti zamlčující, že svět není o jedné, ale mnoha barvách nabízejících nejrůznější pohled na svět.

Přes veškerý technologický pokrok i všudypřítomný internet je veřejnost stále více nevzdělaná a tím pádem také stále více náchylnější k manipulacím dokazujícím, že bezpečnost Evropy je možná pouze tehdy, pokud se praví Češi, Němci, Poláci a další zaručeně praví a čistokrevní árijci nových věků spojí v boji proti jinověrcům, vyžírajícím imigrantům i projevům jiných kultur. Přitom samotní zaručeně čistokrevní Češi zapomínají, že vznikli ze dvou základních větví: západoevropské a východoevropské. Vedle těchto dvou linií ještě existují genetické stopy ze skandinávie a středomoří a čistokrevný Čech, o kterém přímo i nepřímo básnil Tomio Okamura neexistuje.

Neřízená imigrace, která probíhala a probíhá je zabíjející.. nelze neustále přibírat nové a nové uprchlíky“……..” násilně vytvářená je to nebezpečí pro celou civilizaci“; ……..”Evropa pod tváří humanismu je a byla vůči imigrantům nezodpovědná“……..objevuje se ve veřejně dostupných diskusích. Vycházejí titulky  v novinách  “Muslimský duchovní chce zakázat sněhuláky; Muslimům v Anglii se nelíbila písnička , kterou zpívala matka dceři v autobuse ; Muslimové chtějí zakázat vepřové ve škole ; Šéf Muslimské unie říká, že ukamenování je v pořádku“…..kousek po kousku je připravovaná cestička pro návrat otčiny, ve které dochází k nepřímé segregaci “správných” názorů, kdy všechno romské je považované za nepřizpůsobivé, podobně jako všechno muslimské je potenciálně nebezpečné a teroristické. Ve večerních zprávách se odehrává politický meeting s veřejným očerňováním nepřátel “správných” hodnot a našinec sedící v pohodlí obýváku jen absorbuje bezmyšlenkovitě informace, a protože je patřičně nevzdělaným, přikývne sem tam nad tím, jak Okamurovi muži dobře vystihují podstatu problému.

Politika otčiny nesměřuje ke vzdělaným, ale právě k těm druhým, jež třeba bezmyšlenkovitě křičí na policisty před Hradčanským náměstím ” ochraňuji Miloše Zemana a vy jste Kalouskova armáda”. Islamofobové a takzvaní vlastenci používají podobnou rétoriku jako nacisté, seskupují se v organizacích vydávajících se za ochránce kultury a zájmů, což je také podobné tomu, jak se chovali nacisté. Staré se objevuje v novém hábitu, jen v nové době s novými, přesto tak starými názory na společnost.

To, co sledujeme nyní, to je začátek něčeho, co by mělo být zničeno od samého začátku. Otčina není výhodná pro nikoho.