Pád Kobani je více politickým mýtem posilujícím kurdský separatismus, než porážkou Islámského státu

Zatímco jsou kurdské separatistické organizace ve statistikách Europolu pokládány za jedny z hlavních vyvolávačů teroristických útoků v Evropě, Kurdové samotní jsou zcela nesmyslně heroizovaní a vzniká tzv. kurdský mýtus, ve kterém udatné kurdské ženy často ztvárňované na nejrůznějších islamofobně orientovaných facebookových skupinách hrdinně po sto třiceti čtyřech dnech dobyly všem známé městečko Kobani nedaleko tureckých hranic.

Novodobí křižáci šikující se do nejrůznějších internetových pseudohnutí nalezli v kurdských lidových jednotkách svůj vzor.Dokonce zapomněli ve víru vášní na to, že ta holka v khaki uniformě nemá kratičkou sukýnku a neukazuje bujnost svého poprsí. Kvér v rukou nemuslimky v nich vyvolal stejné pocity, jako když podáte oloupaný banán opičákovi. Vrhne se na něj a začne si jej pěkně po svém užívat. Inu, proč ne. Stejně pobočníci Martina Konvičky necestují dál než na nejbližší úřad práce nebo do stánku s mekáčem. Typický čecháček známý z dob Protektorátu Čechy a Morava mile rád rozšíří mýtus o Kobani, v němž žlutá vlajka Kurdů znamená záruku demokracie, možné zřízení Kurdistánu ke vzteku tolik nenáviděného Erdoganova Turecka.

Islámský stát se stal fetišem islamofoba, nástrojem k uspokojení vlastních frustrací, příležitostí veřejně hejtovat vůči něčemu, čemu vůbec nerozumí. O obyvatele uzurpovaného území nikomu z těch vyzývačů ke křížovým výpravám nejde. Těžké boje dotované ze Západu společně s dodávkou českých kulek dávají dobrou příležitost obchodu se smrtí, ve které během přestřelek zemřelo kolem tisíce bojovníků Islámského státu. Kurdové společně s arabskými rebely vytvořili společnou radu, která dokázala zhatit zcela správně mediálně oznamovaný příchod chalifátu Islámského státu. Američané zpočátku vůbec nepovažovali Kobani za strategický cíl. Stejně tak turecký prezident odmítal vojenské řešení v oblasti. Všichni ještě v srpnu 2014 věřili, že město padne. Mediální masáž z politicky bezvýznamného místa vytvořila vlajkovou loď západního boje vůči Islámskému státu.

Nikdo se nechtěl hnát do pomoci Kurdům. Turecko se mnohokrát pokoušelo o genocidu na tomto etniku. Jak již bylo řečeno, Kurdové přispívají v Evropě k páchání terorismem motivovaných trestných činů a navíc Ankara je jedním z hlavních spojenců USA. Erdogan byl od samého začátku velmi silným odpůrcem západní podpory kurdských rebelů v Kobani, protože ve hře bylo bleskurychlé posilnění pozice Kurdské strany pracujících, která se po více než třicet let podílí na nejrůznějších legitimních i teroristických činech v Turecku. Kurdské lidové obranné jednotky jsou stejně jako Kurdská strana pracujících pro zemi mezi Bosporem považováni za nebezpečné teroristy, s nimiž by si nikdo neměl začínat.

Nicméně, politický tlak donutil Turecko k trošku schizofrennímu chování, kdy je přijato na 150 iráckých Kurdů ze zemí mimo Sýrii kvůli posílení syrských Kurdů v Kobani. Američané nehledí na odpor svého spojence a dodávají zbraně Kurdům. Dochází ke zvláštní situaci, kdy bezpečnostní organizace Evropské unie spolu s dalšími organizacemi evropských států poukazují na budoucí nebezpečí vycházející z ozbrojení Kurdů, zatímco Kurdové dostávají přesztojeni za spojence Západu podporu. Z mainstreamových médií se z prvních řádků ztrácí info o terorismu Kurdů, je nahrazeno zprávami z bojiště doprovázenými fotografiemi odhodlaných žen jako důkazu o krajnosti situace. Mýtus o spojencích i zastáncích demokracie byl vytvořen, i kdy se kurdské nacionalistické organizace nechovaly v souladu se zásadami západní politiky.

Válka vůči Islámskému státu není u konce. Ba přímo naopak. Rozhodující boje leží někde jinde, než v Kobani. Až bude dobytý Mosul, al-Raqqa, tak poté teprve je možné hovořit o poražení Islámského státu. To ovšem nic nemění na tom, že podporou Kurdů ve strategicky bezvýznamném městě došlo k vytvoření dalších problémů. Úsilí a statečnost Lidových obranných jednotek se velmi jednoduše může změnit v podlost a neúsilí dožadující se Kurdistánu na úkor západních požadavků. Islámský stát potřeboval Kobani k vytvoření mýtu o vojenské expanzi a Západ Kobani nakonec použil jako politicky odůvodnění toho, že se Evropané nemusejí obávat islamizace z náručí Islámského státu a bojové operace tak mohou v nejrůznějších podobách na Blízkém východě pokračovat.

V Kobani zvítězila západoevropská propaganda. Islamofobní propaganda, která by se nemusela vyplatit jak Turecku, tak zbytku světa. Duchovní Islámského státu se v médiích prohlásili za vůdce muslimů, nabádají je k porušování Koránu, i když podle některých statistik se přímo na činnosti Islámského státu podle některých údajů podílí jen 0,0008 % muslimů. Nevědomí čecháčkové s prezidentem Zemanem na vrchu poté hovoří o nebezpečí superholocaustu, i když vychází jeden bojovník Islámského státu na 80 000 muslimů. Kobani se díky podobným hláškám stává také ideovým nástrojem islamofobů, kteří nyní poukazují na hrdinství Kurdů, i když je odpůrci multikulturalismu a islámu považovali za kulturně i společensky méněcenné a nedůležité.