Petr Mach využívá děti z Norska pro získání politických bodů

Petr Mach ze Strany svobodných občanů po zásnubách a vášnivé noci s UKIPem ukazuje, že mu není cizí účelový populismus. Ke kopnutí si do zlotřilé a nenáviděné Evropské unie poslouží dokonce smutný osud dvou dětí v Norsku. I když europoslanec není seznámen s dokumenty severské justice a neví vůbec nic o skutečných důvodech, proč byly děti odebrány, neváhá a jako potenciální taťka od rodiny využívá nabízeného prostoru k osobní a částečně také stranické propagaci  v nejsledovanějších časech večerních zpráv.

Sociální systém v Barnevernetu je barbarský, ale naštěstí je tu ultrapravicový politik ukrývající se za libertariánstvím, neváhající dnem i nocí ochraňovat zásady tradiční rodiny, ve které děti mají být za každých okolností s matkou po boku. Tomáš Zdechovský z KDU-ČSL se k populismu beránka přidává, protože mediální skandalizace vycházející z jednostranného pohledu na případ přináší zdání nadprůměrné aktivity doposud neviditelných poslanců z Bruselu. Dvě hodiny strávené s norskými zástupci přinášejí europapalášům mnohem víc, než všechny předvolební transparenty v ulicích.

Před očima nic netušícího diváka se přetřásá zájem dítěte, zatímco nikomu ve skutečnosti o žádný zájem Denise a Davida nejde. Zneužívá se těžké situace dvou dětí k získávání politických bodů. Dobře placení odmítači euroobčanství nestrpí jakékoli bezpráví, a proto raději navštíví kulturně blízký Barnevert než nějaké méně známé místo v neprostupných horách Pákistánu, ve kterém byly teroristy před více než rokem uneseny dvě české dívky, jímž na rozdíl od dvou chlapečků z blízkého severu, hrozí smrt nebo těžký osud obětí nemuslimských hrdlořezů. Norsko představuje nejen pro Petra Macha jistotu popularity a pokud se něco zvrtne, nemůže být předseda doposud tápající strany nařčen ze spoluviny na smrti dvou mladých slečen.

Norsko není členským státem Evropské unie, ale jeho sociální systém je inspirací pro mnoho unijních zemí. Proto Machovi kopnutí do Osla nabízí příležitost k zabití dvou much jednou ranou. Norsko je barbarské, Unie je barbarská a jako ochránce před barbaristánem je tady Petr Mach, který se obětoval a za víc než půl milionu měsíčně ochotně slouží v nenáviděném sboru europapalášů jako jeden z ultrapravicových extrémistů. S každou příležitostí odkývá Farageho hlášky směřované třeba i proti “východoevropanům”, aby následně bez mrknutí oka zahájil stejně hloupou debatu na téma škodlivosti multikulturní Evropy ohrožující staleté zvyky křesťansko-židovské společnosti. Kromě eurofobních komentářů nechybí v činu Petra Macha ani ochota “praktické pomoci”, během níž se vytvoří bankovní účet na právníky potřebné pro “boj” s barbarskými praktikami unijního státu. Příznivci teorií o juvenilní justici takové jednání pouze ocení.

Koho zajímají fakta a kdo by chtěl vidět originál rozsudku, který maminka dvou chlapců nikdy nezveřejnila. Mach a společně s ním média s příznivci eposu o juvenilní justici vaří z jednostranných tvrzení, která nemusejí být stoprocentně pravdivá.  Ve chvílích volna Petr Mach neváhá a kromě účasti na demonstraci za maminky sepisuje na iDnesu blog o tom  “Kolik vydělávají norské firmy na systému odebírání dětí.” Ultrapravičák s citem pro státem neorganizovaný rasismus i následnou segregaci se na malý okamžik přeměňuje v ochránce dětí i nebojácných maminek. Kdyby bylo před volbami, mohl by Petr Mach maminku chlapců z Norska použít jako bonus na vrch.