Wahhábista v Česku něco řekne a Matějka po tom skočí jako slepice po flusu

Wahhábista něco “plácne” do médií a český extrémista se toho chytne jako slepice flusu. Samozřejmě, slova o ukamenování padnou na všechny muslimy, protože autor, František Matějka, podobně jako ostatní islamofobové nerozlišují mezi islámem a nepravý odklon z 18. století pokládají za ten ukázkový standardní islám, podle něhož by nevěřící měl posuzovat ostatní. 

Generalizace pokračují, daří se jim přímo skvěle, protože šéf Muslimské unie, Mohamed Abbas, hájil podle práva šária ukamenování. Každý neznalý čtenář se musí doslova zhrozit z takových slov, protože démonizace šárii v Česku pokračuje doslova raketovou rychlostí a téměř nikdo se nezdržuje tím, aby lidem vysvětlil co to ta šária je a jaký má reálný dopad v muslimských zemích. Tam, kde nejsou relevantní informace, tam vzniká prostor k předsudkům, islamofobii a rasismu.

Vy tedy hájíte šaríu. Myslíte si, že kamenování nebo sekání rukou za krádež jsou přiměřené tresty?
To napsal Bůh. Otázka, jak je trest přísný, je věc názoru. Některé tresty jsou i v Bibli. Píše se tam “kdo z vás je bez viny, ať hodí kamenem”. To je přece ono.

Zdroj: iDnes.cz, dotaz redaktora s odpovědí Mohameda Abbase

Pokud se nad tím bez špetky islamofobie a citu pro extrémismus zamyslíte, potom dospějete k názoru, že slova Mohameda Abbase nejsou vůbec zarážející.

Wahhábismus patří k radikální větvi islámu a ostatními muslimy, newahhábisty, není ani za islám považován a jeho stoupenci jsou taktéž považováni za bezvěrce. A naopak wahhábisté považují za bezvěrce a méněcenné newahhábisty.

Zakladatelem uměle vytvořené větve islámu je  Muhammad ibn Abd al-Wahhab , který se narodil ve střední části dnešní Saudské Arábii v provincii Nadžd, ve městečku, nebo spíše pouštní oáze Al-Uyayna. Po smrti svého otce, v roce 1740 začal rozšiřovat wahhábismus, kvůli kterému byl odmítaný ostatními muslimy, dokonce Wahhábův bratr i s otcem odmítali nový, násilný a zbytečně přísný odklon od islámu, jež považoval za muslimy jen stoupence wahhábismu, kdežto všichni ostatní byli pokládáni za méněcenné a bezvěrce. Wahhábismus je dodnes muslimy odmítán a v samotné Saudské Arábii dochází k jeho štěpení na nejrůznější “frakce”…..Jeden z prvních činů Wahhába bylo, že velel ukamenování ženy za cizoložství, když se k němu třikrát za sebou doznala…..tudíž kamenování s dalšími brutálními tresty(utínáním hlavy, sekání rukou, pohřbení za živa) není cizí…….

Začátky wahhábismu se obecně kladou do dob studií Wahhába, který v irácké Basře napsal “Knihu božího sjednocení” o 67 kapitolách, v níž sepsal základ svého učení, ve kterém tvrdil, že se skutečný muslim(myšleno wahhábista) musí řídit striktně Wahhábem upraveným Koránem i jeho dalším i upravenými dogmaty, jež s původním učením Proroka nemají nic společného. Za podpory vládnoucích rodů a od roku 1744 také za podpory Saudů násilnou cestou přesvědčoval ostatní muslimy k přechodu na wahhábismus.

Mohamed Abbas tedy v rozhovoru pro iDnes neřekl nic jiného, než to, co mu říká jako stoupenci wahhábismu wahhábismus, tedy že je třeba striktně se držet šárie. To ovšem neznamená, že wahhábisté v Česku začnou někoho podřezávat, kamenovat, nebo zaživa pohřbívat.
Zároveň to neznamená, že by se podřezávání, kamenování nebo pohřbívání dělo v samotné Saudské Arábii.

František Matějka ve svém článku hovoří o obyvatelích arabského světa jako o méněcenných, o ženách jako o bytostech, jež v této části světa nemají žádnou cenu…….ale to není pravda, stejně tak se autor pokouší ve svém veledíle vyjevit každého muslima jako šílence s bombou u pasu. Plete si zvyklosti s náboženskými povinnostmi…..Zkusme se proto na chvilku podívat na Saudskou Arábii, odkud pochází wahhábismus, jemuž věří šéf Muslimské unie, Mohamed Abbas.…….

původní wahhábismus v podobě prosazované Wahhábem a jeho striktní doktríny dodržování šárie i cháridžovský výklad veršů Koránu bývají jedním ze základních stavebních kamenů teroristických, nemuslimských organizací jako je Al-Šabáb, Al-Kájda a další….

Pojďme se tedy v krátké exkurzi podívat na současný stav práv žen v Saudské Arábii, rasismus i xenofobii v tomto ropném království, včetně mediálně známého saudského práva “oko za oko, zub za zub” v arabském světě známém jako Qisas.

Ženy v Saudské Arábii studují univerzity, ženy mohou na školách využívat stipendijních programů studia na zahraničních univerzitách. Přes 130 000 Saudů, tedy i žen,  studuje v zahraničí. Ženy se zapojují do běžného života, využívají sociálních sítí, Twitteru, Facebooku, doma poslouchají stejnou hudbu, jakou poslouchá každá druhá náctiletá dívčina z tisíce kilometrů vzdálené Prahy……..doma chodí odhalené, na ulicích nosí nikáb, burku…..často nejsou k tomu vůbec nuceny, nepovažují to za pokoru ženskosti. Naopak mnoho studentek na univerzitách vidí v zahalení výhody zosobňující se v hrdosti na to být ženou. Ženy pracují na velmi významných postech v nejrůznějších mezinárodních, ale také národních společnostech. Pracují jako vědecké pracovnice, lékařky, v bankovnictví, obchodu….. Také není není pravda, že lidé v Saudské Arábii nevidí v médiích odhalenou ženu. Většina Saudů vlastní satelit a přijímají zahraniční televizní kanály, kde jsou odhalené ženy.

Jak již bylo řečeno, Saudská Arábie podporuje ženy ve vzdělání, umožňuje jim kariéru ve zdravotnictví, vědě, bankovnictví i vedení firem, ale na druhou stranu je také pravda, že ženy se v Saudské Arábii ve výběrových řízeních utkávají s jinými ženami, a nikoli s muži, kteří na dané pozici nepracují nebo nesmějí kvůli společenským požadavkům na takovém místě pracovat. Díky předsudkům některých lidí,  jsou stále v nejrůznějších částech Saudské Arábie ženy v pracovní poměru znevýhodňovány. V Saudské Arábii, ale přiznejme si to, i v Evropě, převládá názor, že ženy jsou slabá, bezmocná stvoření, nad kterými by měl muž držet svou ochranitelskou ruku.

V ropném království je velký tlak na změny pocházející zevnitř. Je stále více organizací bojujících za práva žen. Jednou z nejaktivnějších je “Ženská hospodářská komora Saudské Arábie”. Ženy se podílí v království Saudů stále větší měrou ve zdravotnictví, vzdělávací sféře na pozici učitelek, v managementu některých firem, kde se stávají díky vysokému ekonomickému postavení velmi významnou složkou saudské společnosti. Forbes ve své statistice pouze zobrazil svědectví o rostoucí moci žen – manažerek majících vliv na změnu celospolečenského uspořádání v zemi.

Od roku 2015 budou moci ženy volit a být voleny do poradního orgánu šúra. V roce 2009 král otevřel Univerzitu pro vědu a výzkum krále Abdalláha ve městě Thuwalu. Na této univerzitě studují muži i ženy dohromady. Král jmenoval ženu, Noor Al-Fayez, do Rady ministrů, kde bude sloužit jako náměstkyně ministra pro vzdělávání žen. Přes veškerou snahu “demokratizovat” postavení žen, existuje mnoho zvyků a nepsaných pravidel omezujících saudskou ženu v jejím životě. Oficiálně neexistuje žádný zákon, který by zakazoval ženám řídit auta, ale přesto všechno ženy musejí získat o úřadů speciální povolení, aby auto mohly řídit. 

Změna v postoji k ženám a v právu je možná pouze proto, že přestávají platit striktně a neústupně daná pravidla wahhábismu…..dosud ovšem platí, že pokud žena v Rijádu půjde na ulici nezahalená a nebude bohatá, nebo mít vlivné postavení, stihne jí trest od “náboženské policie”
Negativní postoj wahhábistů k ženám mezinárodně velmi vážně poškodil Rijád. Poskytuje příležitost islamofobům k útokům vůči islámu, protože v zemi Saudů je Mekka, symbol islámu, který ovšem s wahhábismem a královským rodem Saudů nemá pranic společného.

V Saudské Arábii vládne otevřený rasismus a nacionalismus namířený hlavně vůči přistěhovalcům, ale také muslimům, jež nevěří ve wahhábismus.

Dochází k veřejnému hanobení přistěhovalců. Ti často žijí na pokraji saudské společnosti ve velmi nelidských podmínkách. Často se takovým přistěhovalcům nedostane ani lékařské péče. Média začínají hovořit o přistěhovalcích jako o kobylkách, veřejně jsou dělníci označováni jako aktéři nelegálních aktivit v království. Dokonce se v saudských médiích čtenář může dočíst o migrantech jako o čarodějích ničících všechno saudské. Množí se útoky na migranty, proti migrantům jsou v Saudské Arábii používané segregační praktiky, ze kterých by měl Petr Mach ze Strany svobodných občanů nekonečnou radost.  Saudská Arábie se zmítá v obrovské vlně nacionalismu, čímž roste diskriminace, nenávist a útoky na zahraniční dělníky. Saudská vláda chce řešit vysokou nezaměstnanost, přitom porušuje lidská práva jako kdyby zahraniční dělník nebyl také člověkem a lidskou bytostí.

Svůj ekonomický boom si Saudové mohli kromě ropy dovolit díky přistěhovalcům, kteří byli najímáni na práci, jež obyčejní Saudové dělat nechtěli. 32 % saudské populace představují cizinci a vykonávají většinou podřadnou práci. Osudy přistěhovalců  a jejich budoucnost v království Abdulláha nejsou jisté. Saudská Arábie zažila jednu z nejrychlejších proměn na světě. Z řídce osídlené, naprosto neplodné pouštní země se takřka přes noc stala jedna z nejvyspělejších zemi Blízkého východu. Najednou je místo pouště letiště, komunikační síť, kvalitní silnice………..Arabský zázrak potřeboval mnoho cizinců z celého arabského světa, Afriky, Asie. I proto Saudská Arábie trpí velmi vysokou nezaměstnanosti, kdy je 600 000 Saudů bez zaměstnání. 80 % z nich jsou lidé ve věku do 30 let. V nevládním, soukromém sektoru nejvíc pracují cizinci. Proto byl saudským ministerstvem práce v roce 2011 zaveden vládní program Nitaqat, který sleduje kolik Saudů která firma zaměstnává a stanovuje kvóty minimálního počtu zaměstnaců z řad Saudů.

Pradávné právo msty, oko za oko, arabsky Qisas není o utínání rukou, hlav, končetin, kamenování nebo pohřbívání. Je především o privilegování bohatých, kdy máte možnost vykoupit se za své skutky,nebo vás formálně stihne stejný osud, jaký jste připravil v případě fyzické újmy oběť vámi spáchaného trestného činu. Dostanete zasloužený trest v žaláři a po několika letech v kriminálu přichází na řadu Qisas. Pokud jste bohatí, zaplatíte a pokud ne, tak shnijete ve vězení na neomezeně dlouhou dobu. K fyzickým výkonům práva “Oko za oko” dochází velmi ojediněle. Soudy v Saudské Arábii většinou nenařizují fyzické poškození delikventa. A pokud k takovému rozsudku dojde, nikdo jej nechce vykonat a úřady trest přehodnotí na trest peněžitý.

V roce 2010 soud v severozápadním městě Tabuk rozhodl, že odsouzenému muži bude přerušena mícha jako trest za incident, ve kterém  odsouzený násilník bodl sekáčkem na maso do páteře jiného muže. Soud ve výsledku nemohl vykonat rozsudek, protože lékaři odmítali rozsudek vykonat. Nakonec musel být rozsudek přeměněn na jinou formu trestu. V dalším případě v roce 2005 soud ve městě Dammam odsoudil indického občana k vypíchnutí pravého oka kvůli potyčce v níž byl zraněn občan Saudské Arábie. I zde se nakonec fyzický trest nekonal, protože oběť nakonec opustila od fyzického poškození útočníka.

Pokud se oběť či pozůstalí oběti slitují a odvolají fyzický trest, poté se tento trest nekoná. Stejně tak není trest prováděný z důsledku nesoučinnosti zdravotnické obce, kdy lékaři odmítají mrzačit lidi. Stále častěji místní ministerstvo spravedlnosti upřednostňuje nefyzická potrestání. Hovoří o tom například zpráva Human Right Watch.

Striktními dodržovateli wahhábismu a pokračovateli Cháridžovců(20 let po smrti Proroka se odchýlili od původního učení islámu, který si upravili, aby mohli krást, znásilňovat a vraždit, jsou považováni za bezvěrce – odpadlíky) jsou skutečně páchány ty nejhorší činy na světě bez jakéhokoli slitování.

Ale tito lidé nemají s islámem nic společného a jsou to bezvěrci, kteří se za muslimy jen vydávají, aby ideologicky ospravedlnili kruté zločiny, kterých se dopouští.

Jsou to teroristé a vrazi a pocházejí například z Al-Kájda, Boko Haram, Al- Šabáb a další. Takových je pouze několik desítek tisíc oproti skutečným muslimům, kterých je více jak 1,5 miliardy po celém světě. Islámský stát je například velmi blízký českým husitům, což byli také náboženští fanatici a teroristé.

Článek Františka Matějky je jenom výkřikem extrémismu, islamofobní blbosti a nevzdělanosti, kde je čtenáři podstrkáváno prase a islám bez rozdílu na jeho dělení je balen do jednolité formy.

Vraťme se po krátkém povídání o situaci v Saudské Arábii k tomu, co řekl šéf Muslimské unie. Uvedl, že šária je dána muslimovi přímo od Boha. V tom měl skutečně pravdu.

Šária je právní systém přicházející od Boha. To, co je v něm obsaženo, je vůlí Boha a jeho přáním. Svoji platnost a legitimitu šária odvozuje od svého božského původu –je manifestací vůle Všemohoucího, nezávisí na autoritě jakéhokoliv pozemského zákonodárce či jednotlivce.

V teoretické rovině je šária právem neměnitelným, i když v praxi je to trošku jinak. Boží právo bylo dle islámské věrouky dáno člověku jednou a provždy. Samotné slovo šária představuje v překladu cestu za zdrojem vody. Islámské právo narozdíl od toho západního popisuje všechny aspekty života. Předepisuje, jak se chovat při modlitbě i například, jak se chovat při vykonávání osobních potřeb. Mnoho norem šariy postrádá efektivní sankci nebo je sankcí pouze neplatnost toho kterého úkonu, případně je sankce přenechána Bohu v posmrtném životě provinilce. Některé činy jsou jen “doporučené” nebo „”zavrženíhodné” bez trestů…v islámském, právu se , bez podstatných právních důsledků. Sankci za porušení “kodexu” šárie za některé činy může být jen metafyzické uvržení do pekla.

Z náboženského hlediska jsou lidské činy v šárii rozděleny do pěti tříd:

  • a) farḍ, wāğib – činy povinné dle Koránu, ať už individuálně (např. modlitba, půst)
  • b) sunna, mustaḥabb, mandūb – činy doporučené na základě Prorokových výroků ajeho praxe
  • c) mubāḥ – činy indiferentní – nepřikázané ani nezakázané
  • d) makrūh – činy zavrženíhodné, kterých je třeba se vystříhat, byť nejsou explicitně zakázané nebo trestné
  • e) ḥarām – činy zakázané, tedy hříšné a trestné

Už rozdělení činů je jasné, že šária není o krutosti, ale, že je to daleko složitější kodex. Šária není striktně rozdělena na právo dědické, majetkové, trestní, dědické……ale je možné jednotlivé celky šárie takto umělohmotně sestavit na základě znění  jednotlivých zákonů. Šária se vztahuje pouze na muslimy a je teritoriálně omezeno na muslimské území. Nelze trestně stíhat muslima za trestný čin spáchaný mimo území islámského státu. Pokud muslim spáchá trestný čin na islámském území, poté jej opustí a po delší době se opět vrátí, stíhán být může. Podobně nemuslim, který se dopustí trestního deliktu na území islámského státu, je podřízen místní jurisdikci(světskému soudu, který nesoudí podle šárie), nelze jej stíhat v zahraničí.

Neexistuje obecné islámské právo, které by bylo stejné pro všechny muslimy. Výklad šárie se může lišit podle toho, zda se jedná o právo šiítské, sunnitské a také o to jakou právní školu se šária opírá….

Výklad šárie se může proto lišit a to velmi významně. Proto je úsměvné, když islamofobové, ale také média hovoří o šárie jako o jednom obecně daném kodexu, který je sepsán a pro všechny bez rozdílu závazný. Islámské právo je souhrnem mnoha pohledů a řešení, které zároveň vycházejí ze společných kořenů a společného či podobného pohledu na svět i roli práva ve společnosti.

Islámské právo v sunně tvoří tyto právní školy: ḥanafíjská, málikovská, šáfiovská a ḥanbalovská. Rozebírat hlouběji šáriu v tomto článku nemá smysl. Zbývá snad jen dodat, že ze šárie jsou nejvíce používány v šáriatských soudech právo rodinné, majetkové, dědické……

v mnoha zemích, dokonce i v Saudské Arábii, vedle šáriatských soudů existují soudy světské soudící podle  nešariatského práva, ty se často řídí nešáriatským trestním právem a zákoníkem, nebo je šáriatské trestní právo oficiálně v platnosti, ale kvůli jeho neproveditelnosti jsou k nápravě trestních i násilných trestných činů používány alternativní nešáriatské tresty, případně se po odsezení části trestu může viník vykoupit za “odškodné” pozůstalým, nebo přepadenému, pokud na to má dostatek financí. 

V zemi Wahhába platí islámské právo šáría, které dává soudci volnost v jeho rozhodování učiněného na základě vlastních interpretací Koránu. Navíc není Korán jako Korán. Wahhábisté mají síť ideologických táborů, které šíří i za podpory amerického kapitálu svou verzi koránu, která je posléze islamisty a islamofoby pokládána za jedinou a pravou verzi svatých slov. Záměrně jsou například pozměňovány různé pasáže, takže ve výsledku wahhábismem masivně šířený Korán není Korán pravé víry.

 V mnoha zemích je drženo ještě navíc zvykové právo nemající nic společného se šáriou. Kmeny, vesnička, rodinné klany si vyřeší problém v tichosti po svém bez účasti úřadů třeba i násilnou cestou useknutím ruky, ukamenováním, useknutím hlavy atd………islamofob takové vzetí práva do vlastních rukou považuje zcela nesprávně za projev islámu a šárie. Takové vzetí spravedlnosti do vlastních rukou je obvykle trestné, viz. v Pákistánu a dalších zemích.

Nakonec článku zbývá to ukamenování, o kterém  hovořil ………šéf Muslimské unie, Mohamed Abbas. Ano i v tom měl pravdu. O ukamenování je zmínka jak v židovské Tóře, tak Bibli. Starý zákon obsahuje mnoho kruťáren a výzev k zabíjení. Křesťanští Jezídové například pod hrozbou ukamenování zabraňují sňatkům svých žen  s někým mimo jezídskou komunitu, nebo dokonce stejný trest hrozí, kdyby se jezídská žena z vysoké kasty provdala za muže z nižší kasty. Talmud popisuje čtyři způsoby provedení popravy  ukamenování, lití olova do krku odsouzeného, stínání hlav a uškrcení. Mišna( sbírka pouček židovských učenců) dokonce uvádí jmenný seznam, kdo by měl být ukamenován.

Žijeme v moderní společnosti, ve které by měla vládnout lidská práva, důstojnost, porozumění a především lidskost, ve které bez ohledu na náboženství, krutost nemá mít dostatek prostoru. Ukamenování, ať už v muslimské, nebo v jakékoli společnosti  do tohoto světa nepatří.

Ukamenování, či jiný krutý trest je používán extrémisty, jež často nemají s islámem nic společného a jako Wahháb si upravují víru podle svého, aby si upevnili mocenskou nebo vojenskou pozici.

Wahhábismus ve své původní formě je velmi krutý, proto je dobře, že se i za přispění ekonomicko-společenských obtíží v zemi Saudů přeměňuje na něco méně škodlivého.