Zeman by chtěl segregovat jak zdravotně postižené, tak i romské děti

Miloš Zeman je vskutku multiplatformní hlavou státu. Dokáže v jednom kratičkém vyjádření napadnout nejen zdravotně postižené, ale také romské děti, které by podle zapšklého názoru starce z Hradu neměly navštěvovat školní zařízení s těmi zdravými, do majority patřícími potomky národa. Společnost se má podle snů čestného předsedy SPOZ rozdělit do navzájem rozdělených škatulek, ve kterých každý človíček bude překypovat štěstím, tak jako Bhútánci v chudobě zmítajícím se velehorském království. 

Smysl prezidenta republiky pro realitu je vskutku na míle vzdálený od reality všedních dnů, ve kterých právě vzpomínané děti musejí žít každý den. Proč bychom se nemohli jen tak po Bartošovsku zatáhnout za zpáteční brzdu a otočit se zády k celosvětovému trendu, kde nejsou rozdíly mezi dětmi jenom kvůli tomu, že jsou zdravotně postižené nebo romského původu. Na praktických školách budou mít zajisté radost z prezidentského manýru. Jak se zdá, hlava státu, familierně nazývaná jako prezident lidu, trpí nějakou obsesí vůči zdravotně postiženým. Nejdříve to začalo odmítáním na veřejnost vystoupit sedící na vozíku a nyní všechno volně pokračuje skrze názory na ikluzivní vzdělávání.

Bez jakýchkoli relevantních důkazů a hlubších znalostí začal prezident jako kouzelník tahající králíky z klobouku vytahovat jalové nápady, zatímco přítomní novináři rychlostí blesku cvakali spoště svých fotoaparátů. Česká republika selhává nejen ve vzdělávacím programu minorit, ale také ve vzdělávání osob se zdravotním postižením. Maminka s autistickým děckem musí každý den podniknout více jak 50 kilometrů cestu do školy, jež navštěvuje její dcera nebo syn. Nad mnoha zdravotně postiženými se často v rozporu se zákonem zlomí hůl a dítě se prohlásí za nevzdělavatelné, jenom proto, že potřebuje speciální přístup, který tato země neposkytuje.

Česká republika selhává a ministerstvo školství se nepřímo podílí na diskriminaci romských dětí, se kterými se už předem z xenofobního stylu uvažování počítá jako s těmi méně nadanými, pomalejšími, brzdícími ostatní vrstevníky ve třídě. Bez jakýchkoli důvodů jsou romské děti posílány na rodinnou školu a nadané děti z řad Romů ztrácejí naděje a šanci na jakoukoli přijatelnou startovní pozici do života. Miloš Zeman ukázal, že souhlasí s porušováním mezinárodních dohod a rozhodnutí. Již od roku 2007 je Česko povinno přijmout opatření proti segregaci romských dětí na školách. Protože tam kde je segregace je i doma rasismus.

Zřejmě si pan prezident Miloš Zeman myslí, že ve svém dosti pokročilém věku nemůže být zdravotně postiženým, a proto zahájil frontový útok nejen vůči multikulturnímu, ale také humánnímu chápání moderní společnosti, kde nikdo nesmí být znevýhodňován jenom proto, že je zdravotně postižený nebo jiného etnického původu. Zdravotně postižení, ani romské děti nejsou zpomalovači kolektivu. Pan prezident by měl konečně přestat posuzovat ostatní podle svých kvalit. Zatímco on zpomaluje vývoj společnosti a vytváří doma i v zahraničí ostudu, romské děti s těmi zdravotně postiženými chtějí žít bezstarostný život školáka. Snad si svou morálně pokleslou pravdu Milošek z Hradu uvědomí, až opět zaklopýtne a upadne nezachycen na korunovační klenoty.

Nepřipravenost českého školského systému poskytovat podporu dětem z odlišného sociálního a etnického prostředí není důvodem k jejich segregaci.  Romové a jejich děti jsou oběťmi zakořeněných předsudků. Stát není v současnosti schopen podporovat rodiny ze sociálně slabých oblastí. Učitelé předem od romských dětí očekávají nižší výsledky, automaticky je považují za hlupáky……Tohle všechno začíná již od raných předškolních let, kdy školky často odmítají přijímat romské děti. Pocit méněcennosti s pocitem nedůležitosti je tak zcela zbytečně vkládán do mysli malého děcka. Podobně se to děje u dětí se zdravotním postižením, kdy je dítě s handicapem automaticky pokládané za hloupé se čtyřkami a pětkami na vysvědčení.

Život romské rodiny se často potýká s velmi vážnými příznaky diskriminace, kdy majoritní prostředí odmítá jakkoli pomáhat předem stigmatizovaným romským rodičům. Ti často nedůvěřují školám, nedůvěřují ani předškolním institucím, protože škola jim také nepřinesla nic pozitivního. Kvůli tomuto přístupu dostávají často romské děti nižší podporu od rodičů. Mnoho Romů nevěří, že lepší vzdělání přinese nějaký prospěch, a tak doma dítě v učení nepodporují. Majoritní obyvatelstvo zcela zákonitě nerozumí pocitům a postojům Romů z ghett či sociálně vyloučených míst. Najednou vzniká pověst o neschopném asociálovi odmítajícím se přizpůsobit pravidlům většinové společnosti. Ale ve skutečnosti tomu tak není.

Společnost musí takovým rodinám pomoci, protože je to především chyba majority, která ve jménu jednostranné politiky nastrkala, třeba i za vidinou obchodování s příspěvky na bydlení,  Romy do ghett. V sociálně vyloučených oblastech je velmi důležitá činnost terénních pracovníků nevládních organizací. Ti mohou pomoci rodinám lépe zvládat situaci. Mohou dohlédnout na to, aby děti byly připravené na budoucí školní docházku. S předškolní docházkou je především problém s neexistencí školek v sociálně vyloučených oblastech. Jak již bylo řečeno, děti z ghett nejsou často kvůli předsudkům do školek ani přijímány.

Výchova ve školkách naučí děti hygienickým návykům, pětiletý špunt si zvykne na dětský kolektiv a vytváří si sociální sociální vazby nutné po budoucí život. V tomto úhlu pohledu je předškolní docházka velmi důležitá, a to jak pro romské i neromské děti. Vzdělávání zdravotně postiženého dítěte vůbec nezpomaluje kolektiv ve třídě, protože takový klučina, nebo holčička mají po svém boku asistenta…..tedy, pokud jej dostanou. Kraje na asistenty velmi rády škrtaly výdaje, a tak se na handicapované ani nedostalo. U romských dětí ze sociálně vyloučených oblastí postačí klidně jeden asistent na celou třídu.

Zdravotně postižení, stejně jako Romové byli a stále jsou ponižováni a diskriminováni. Vztah ke zdravotně postiženým byl v českých zemích vždy problematický. Bylo to téma, na které jakýkoli režim bez problémů zapomínal. Mladá Československá republika měla obecně problémy s menšinami a zdravotně postižení nebyli žádnou výjimkou.

Lidé s handicapem, zvláště děti, byly pokládány za odpad, o který se společnost musí starat. Úplně stejně se k Romům chovala majoritní společnost takéSpeciální pedagogika, jejíž základy sahají až ke konci devatenáctého století, byla v českých zemích chápána jako snaha o uzdravení “úchylného dítěte”. Hlavy pomazané tak vyráběly “úchyláky” jako na běžícím pásu. Zatímco v zahraničí se o vzdělávání handicapovaných hovořilo jako o “Léčebné pedagogice”, v českých luzích a hájích se hovořilo o “Nápravné pedagogice nebo “pedopatologii”, protože předmětem výuky byly “úchylné děti”. Možná ve stejném světle úchylného vnímání světa uvažoval také Miloš Zeman a nechtěl mluvou 19. století, aby “úchylné děti” spolu s těmi romskými obtěžovaly ty neúchylné, zaručeně zdravé a stoprocentně echt české.

Se zdravotně postiženými, stejně tak s Romy, se vždy jednalo  jako s méněcennými a prezident Miloš Zeman nyní ukázal, že nehodlá ze stylu přisprostlého burana ustoupit ani o píď. Romové se “strkali” do ghett, zatímco zdravotně postižení často nedobrovolně mizeli v ústavech státní péče, kde  mnohdy docházelo k sexuálnímu obtěžování, vyžadovalo se jediné, aby ten “kripl” neotravoval personál. Komunistická ústavní péče na vrchu vytvářela dojem péče, zatímco uvnitř vládl chaos, jež nebyl o životě ale o přežívání. Zřejmě o takovém světě pán Hradu sní a kvůli němu je ochoten dělat státu ostudu jako ten největší asociál, o nějž by si ani hazjlbabka z Horní Dolní neopřela kolo.

Politické strany, ať už levicové nebo pravicové, na zdravotně postižené, stejně jako na Romy, kašlou. Odebírají nemohoucím peníze, případně je zázračně uzdravují, vymýšlejí, jak novými zákony podpořit “nový” rasismus médií i zažitý rasismus. Otevřené, ale také ty méně viditelné diskriminace pokračují a s nástupem odlidštění společnosti dochází ke stále většímu a důraznějšímu porušování lidských práv osob se zdravotním postižením i Romů.

Společnost by se měla postavit prezidentským výpadům, protože toto testování, co všechno je možné, se vymstí všem.