Židovská obec v Praze nabádá k islamofobii. Není divu, je to spolek sionistů

Nedávno si politici napříč celým světem připomínali 70. výročí osvobození nacistického koncentračního tábora v Osvětimi. Tak jako každý rok, i tento týden mainstreamová média, stejně jako politická reprezentace zapomněli uctít všechny oběti holocaustu. Tradičně se zapomíná na zdravotně postižené, Romy, homosexuály, komunisty a řadu dalších odpůrců nacistického režimu, jež odpor k nenávisti k hákovému kříže zaplatili vlastním životem. V záři emocí, hořkosti i pocitu projevené neúcty k obětem trýznění někteří lidé sáhli ke generalizacím, kde za sionistu je považovaný každý Žid v zemi, i když ve skutečnosti například židovskou minoritu v Praze tvoří sionisté jen z deseti procent z celkového počtu židovské minority v hlavním městě Česka.

Takové generalizace jsou velmi nebezpečné a vytvářejí prostor k antisemitismu, netoleranci a útokům vůči všem, kdo vyznávají judaismus nebo etnicky patří k židovské menšině. Pisatel lidskoprávních článků by se měl vystříhat podobných zkratek, protože pokud dnes vystavuje rovnítko mezi sionistu a Žida, potom se nesmí divit, pokud totéž bude někdo dělat třeba v rámci porovnání romské menšiny, kdy může být pro změnu stejně zkratkovitě a nesmyslně použito rovnítko nepřizpůsobivý = Rom.

Zatímco rabíni v zemi Davidovy hvězdy nazývají tažení izraelských vojáků svatou válkou boží armády, rabíni žijící v diaspoře vytvářejí falešné Potěmkinovské vesnice, nebo z jejich vytváření viní Palestince. Nejvyšší pražský rabín  svým ortodoxním cítěním reprezentuje pouze 10 % Pražské židovské obce. I z toho lze usuzovat, že moc v Pražské židovské obci přejímají hlavně ortodoxní Židé, sionisté a ne každý Žid je ortodoxním, neboli sionistou. 

Nacionalismus sionismu zcela jistě neklade rovnocenné rovnítko mezi oběťmi holocaustu, nicméně to není důvod k tomu, aby se sahalo po antisemitismu, protože mnoho Židů v Izraeli odmítá apartheidní kurs izraelské vlády a v rozporu s tamějšími platnými zákony demonstruje na ulicích. Občanské organizace Židů požadují propuštění palestinských vězňů, požadují okamžité zastavení výstavby osad na okupovaném území.

Sionismus je založený na nacionální výjimečnosti, kulturním šovinismu, i proto sionisté povyšují židovské oběti holocaustu nad ostatní.

Kdyby totéž, co kdysi prohlásil nejvyšší rabín David Petera, nebo Židovská obec v Praze prohlásil třeba imám, byl by zcela správně považován za těžkého radikála, ale v případě rabína společnost na xenofobní výlevy pohlíží úplně jinak.

V sedmdesátých letech 20. století otevřela západní Evropa svůj pracovní trh dělníkům z Magdinu i Blízkého východu. Následné uplatňování pseudohumanistické politiky a multikulturalismu přineslo Evropě největší ohrožení od dob, kdy Turci stáli před Vídní (roku 1683). Smutné plody z tohoto stromu budou sklízet přicházející evropské generace bez rozdílu.

Zdroj: Obecní noviny, Židovská obec v Praze

“No a nyní muslimští představitelé, ale nevím vlastně jestli to s islámem má něco společného, umějí narafičit dobré záběry. Naranžují kečup, přivedou reportéry: „Jaká hrůza! Izraelská armáda zase zabila civilní obyvatelstvo!“ Pak se ti figuranti provětrají a už zase přichází nová skupina reportérů… Potom vycházejí články, jak izraelská armáda ničí a zabíjí ty chudáky. Nikdo se moc neptá, zda do toho domu, který vybouchl, volala předem izraelská armáda, ať jej vyklidí, že za hodinu bude bombardovaný. Ale pánové z Hamasu zamkli dveře a to už reportér nevidí, nebo nechce vidět. Pak svět volá: „Podívejte se na ty Židy, na ten apartheid!“ Už je nezajímá, odkud se bere humanitární pomoc, že izraelský daňový poplatník musí zaplatit palestinské výlohy. O tom se nemluví. Prodává se to, co lidé chtějí slyšet, Židé přece nejsou v pořádku, že ano?”

Zdroj: rozhovor s Nejvyšším pražským rabínem Davidem Peterem, Lidovky.cz

Tento dvojaký přístup je nejvíce viditelný právě v hraničních událostech, jakými může být uctění památky obětí holocaustu.

Rabíni, politika Státu Izrael, izraelská vláda to všechno nepředstavuje  obyčejné Židy. Tyto subjekty pouze papouškují názory radikálů, sionismu a tyto názory také rozšiřují, aby nikdo nemohl poukázat na skutečné dění ve Svaté zemi. 
Rabíni, izraelská vláda a její zákony poškozují obyčejné Židy a uměle svými hláškami vyvolávají vášně u mnoha lidí eskalující v následný antisemitismus odmítající všechny Židy, obviňující za neštěstí na Blízkém východě všechny Židy, i když za něj ani omylem nemohou.

Nejvyšší pražský rabín odmítá, podobně jako většina sionistů, reformní proudy judaismu a považuje je za vhodné pro ty, co “předtím nežili židovským způsobem života.” Židovská obec v Praze nabádá k islamofobii a zcela demagogicky vykládá historii přesně tak, jak by chtěla, nikoli tak, jak skutečně byla. Takový demagogický přístup je velmi nebezpečný a ve svém důsledku se vymstí nejen muslimům, ale také Židům i ultranacionálním sionistům, protože islamofobie je sestřičkou antisemitismu a sionisté z Židovské obce v Praze pouze islamofobními výkřiky dělají ve slovních projevech totéž, co dělali nacisté v období holocaustu, tedy poštvávali spoluobčany proti Židům, nyní Židovská obec v Praze chce poštvávat ostatní vůči muslimům.

Syndrom rasové nadřazenosti a vyvolenosti národa by neměl v moderní společnosti dostávat prostor, protože sionismus živí antisemitismus. Z tohoto úhlu pohledu je třeba proti sionismu bojovat stejně jako vůči nacismu, protože obě ideologie dokáží vyvolat smrt lidí.