Buddhisté jsou v Barmě i na Srí Lance iniciátory útoků na muslimy

Západní svět považuje buddhisty za mírumilovné, naprosto neškodné bytosti toužící pouze po konání dobra po celém světě. Média od New Yorku, po Tokio si vytvořila na základě jednostranného vidění exotického náboženství klamný, naprosto nereálný obrázek.  I sebemírumilovnější náboženství mohou být zkalena hnutími spojenými s etnickou nenávistí a politickou mocí, která posléze vedou k násilí. Pokud je násilí spatřeno jako cesta jak ochránit buddhismus, a pakliže je tento úmysl skutečně čistý, pak se násilí stává přijatelným. Buddhismus je náboženství a obsahuje mnoho sekt i radikálů, kteří jsou ochotni, tak jako ultraortodoxní Židé, muslimové, nebo křesťané, zabít kohokoli odlišného. Zvláště v průběhu posledních tří let dochází k eskalaci buddhistických radikálů zejména na Srí Lance a Barmě.

 

Zatímco se svět radoval z dojemných obrázků “osvobozené” barmské političky a lidskoprávní aktivistky Aung San Su Ťij, Myanmarem cloumal problém genocidy páchaný v na severozápadě země v Rakhinském státě. V buddhisticky většinové oblasti žije přibližně na 1,8 milionů muslimů – Rohingyů. Radikální sekty buddhistických mnichů dlouhou dobu hledaly záminku, jak poštvat spoluobčany proti menšinovým muslimům.

Vlivný mnich, vůdce antimuslimsky a neonacisticky zaměřeného Hnutí 969, Ashin Wirathu, nemluví o ničem jiném, než že je dobré muslimy vyhnat z celého Bengálska třeba do méně vyvinutých zemí. Jeho lidé rozšiřují lži o rohingyech, podněcují k násilí. Snem Wirathua je zřídit koncentrační tábory pro muslimy, kde by tito lidé měli být, tak jako Židé v nacistickém Německu, vražděni. Sektáři vyráběli falešné plakáty, rozšiřovaly nepravdivé příběhy o tom, že tam či onam muslim znásilnil nebo okradl stařenku….mniši si počínali stejně jako tým Martina Konvičky, který nejednou falšoval vyhrůžky Islámským státem, nebo zcela účelně rozšiřoval lživé zprávy o tom, že v nějaké evropské zemi muslim znásilnil evropské děvče.

Nevzdělaní lidé se začali bát a mnoho z nich uvěřilo lhářům buddhistického “kléru”. 3. června 2012 bylo v Rakhinském státě nalezeno tělo mrtvé buddhistické dívky, jež byla před smrtí znásilněna. Někdo roztrousil po území Rakhinského státu zvěst, že za vraždu mladistvé mohou místní muslimové, kteří ji měli taktéž znásilnit. Buddhističtí mniši slibovali odplatu. Nejprve na autobusové zastávce zavraždili 11 muslimů, řádění fanatiků pokračovalo dál a rozlévalo se po celém kraji.  Počty mrtvých muslimů se zvětšovaly doslova aritmetickou řadou. Rudě a oranžově odění klášterníci zahájili hru na jatka, ve kterých umírají děti, ženy, starci….Kdokoli, kdo je v blízkosti nenasytných radikálů, je bez milosti zabit. Nechutný hoax spustil lavinu násilí, při kterém zahynulo na více jak 70 000 muslimů.

Západní média o jatkách mlčela, případně incident pouze přešla se suchopárným tvrzením, že v Barmě došlo k etnickým čistkám. Téměř nikdo neodsoudil buddhisty za páchané zlo. Nikdo se neomlouval za buddhistickou obec, neprobíhaly akce “Ne mým jménem”. Západu stačilo, že se Barma otevřela světu. Diktátorská vojenská junta, která se stále drží u moci, umožnila příchod mládeže, dovolila vydávání zakázaných novin, hra na okleštěnou demokracii byla zahájena, a to bylo pro západní politiky velmi důležité. Co na tom, že desítky domů, desítky vesnic bylo srovnáno se zemí a oheň s plápolajícími plameny se postaral o zneškodnění veškerého majetku muslimů.

Do násilí se připojily barmské vojenské jednotky NASAKA, které bez jakéhokoli důvodu po boku mnichů pokračovaly v mordování muslimů. Muslimové byli stříleni v mešitách, případně byli mnichy zabíjeni mačetami a ti muslimové, co utekli ven z mešity, byli vojáky zastřeleni. Když si rabující skupina rudě oděných mnichů ukojila zlost na muslimském svatostánku, došlo také na ničení lidí, kteří nebyli armádou a policií odvezeni. Buddhisté se dotazovali, zda zbylí muslimové nemají peníze. Pokud tito lidé odpověděli, že žádné nemají, byli zmlácení. Opět všemu přihlíželi jak barmská policie, tak i vojáci z jednotek NASAKA. Dokonce byli 4 muslimové zbiti a ukopáni k smrti. Další mladý muslim byl v místní mešitě mučený vládními vojáky. byl nucen šlapat po Koránu, během nuceného jednání byl mladík bit a kopán. Posléze byla celá mešita zapálena spolu s celým vybavením.

Vojáci barmské armády zabraňovali muslimům modlení se v mešitách. Se zbraněmi v rukách nedovolili nikomu do nich vstoupit. Kdo přeci jen naléhá, je na místě zastřelený. Vládní vojáci rabovali muslimské vesnice, znásilňovali muslimské ženy. Veškeré muže na místě zabili. Neslitují se dokonce ani u dětí. Mladí chlapci jsou stříleni nebo podřezáváni stejně nemilosrdně jako jejich otcové, nebo jejich starší bratři. Vojáci dokonce kupčí se zadrženými osobami. Vydírají celou rodinu zadrženého. Takových 9000 amerických dolarů se vždy hodí. Někteří muslimové, kteří byli odkoupeni jejich rodinou zpět, byli opět znovu zatčeni, mučeni a tak stále dokola4.července 2012 dokonce buddhisté rozšířili další nepravdivou zprávu, ve které mělo několik muslimů zabít představitele vlády. To měl být další důvod k pokračování krevní msty. Stejně tak buddhisté unášejí muslimy, za které žádají rodinu uneseného muslima o výkupné. Pokud rodina nevyplatí 225 000 amerických dolarů, nikdy už neuvidí svého uneseného člena rodiny.

Stav barmských muslimů -Rohingyů se nezměnil ani dnes. Stali se z nich zapomenutí lidé, kterým Barma odmítá přidělit občanství. Organizace spojených národů se domnívá, že je to nejpronásledovanější minorita na světě. Barma i Srí Lanka si jsou v násilí buddhistických mnichů tak blízké, i když v Barmě je toto násilí mnohonásobně horší. Duchovenstvo má morální převahu v barmské společnosti, především se jedná o velmi silné sociální postavení, kterého klér holohlavých mužíků využívá k vyvolání společenských změn. V průběhu desetiletí vojenské diktatury, barmské duchovenstvo bojovalo s dalším, poměrně složitým problémem, a to vysokou mírou opotřebování škol teravadového buddhismu, kdy mniši radikalizovali ve snahách uchránit staré zvyky, kulturu…..stále se v myslích kléru objevovaly touhy na rychlejší a méně ohleduplná řešení, ve kterých nechybělo ani násilí. Když mohli mniši svůj vztek opřít o islamofobii, vyústilo to v genocidu. Politici mohli klidně z nového hlavního města Barmy zasáhnout, ale kvůli ekonomické náročnosti postarat se o více jak 140 000 vnitřně vysídlených lidí nebylo v zájmu centrální vlády.

Na Srí Lance útoky vůči náboženským menšinám začaly před více než čtyřiceti lety, kdy se vláda rozhodla přestat financovat mnišské buddhistické spolky v zemi. Oběťmi nebyli od začátku muslimové, ale od roku 2000 se buddhističtí mniši se svými útoky, mezi něž patří také vraždění, únosy i mučení, zaměřili hlavně na muslimy. Na Srí Lance žijí tři hlavní etnika: Sinhálci, Tamilové a muslimové, kteří mají většinou rodinné vazby na arabské obchodníky, Tamilce, nebo Malajce. Ve společnosti jsou považováni za další etnikum těch, co mají svou víru i jiné zvyky. Na Srí Lance téměř všechny politické strany mají buddhistické mnichy ve svých členských základnách. Mniši do politiky začali vstupovat po druhé světové válce. Není proto divu, že partaje se chovají k buddhismu, jeho projevům i činům radikálních sekt buddhistů jinak, než k projevům ostatních komunit.

Zásadním rozdílem mezi Barmou a Srí Lankou je v povaze souvislostí mezi buddhistickým duchovenstvem a politickou elitou. V Barmě, jak již bylo řečeno, má mnišský klér silné sociální a politické postavení a mniši proto nemohou být jen tak ignorováni. Na Srí Lance má duchovenstvo poměrně silné postavení, ale je navíc ovlivněno moderní sinhálskou nacionalistickou ideologií, ve jménu které jsou buddhističtí mniši používáni politickými vůdci při volebních kampaních. Skrze mnichy se srílanští politici snaží legitimizovat různá vládní rozhodnutí. Když s nápadem strany souhlasí v televizi co nejvíc buddhistických mnichů, mizí všeobecné obavy a opozičních hlasů ubývá. Rozhodnutí srílanské vlády učiněné před čtyřiceti lety, způsobilo mezi buddhisty rozkol. Bez přímé materiální podpory dodávané vládou se mniši snažili získávat finanční podporu od bohatých mecenášů. Je to především boj o dárce, který na Srí Lance radikalizuje buddhistické duchovenstvo.

Největší, nejznámější a zároveň nejvlivnější buddhistickou radikální organizací na Srí Lance je Bodu Bala Sena(BBS), která je vedena mnichem Galagodem Aththe Gnanasarym. Kromě fyzických útoků na muslimy, tato eskadra nenávistníků a totálních islamofobů ráda organizuje demonstrační shromáždění, jež velmi často končí v lynčovací pochody, při nichž je zmláceno nebo zabito několik muslimů. Chování BBS se ve své podstatě neliší od naturalizovaného stylu Vandasovy DSSS.

15. května 2014 BBS organizovalo v Aluthgamě islamofobní shromáždění. V tomto městě žije přibližně 10 % všech srílanských muslimů, a tak nenechala Gnanasarovi následovníky příležitost chladné a nacionálové si udělali v tropickém slunku pochod skrze tamní čtvrť muslimů. Lidé pořvávali svá oblíbená hesla a těšili se na setkání se s ideovými nepřáteli. Procházka islamofobů se přeměnila v celkem tři dny trvající násilí, jež vyústilo ve smrt čtyř muslimů a zranění víc než osmdesáti vyznavačů Koránu. Nepokoje se neobešly bez zapálených domů i postávajících dopravních prostředků na ulici. Oficiálně se BBS od pokusu o pogrom na místní muslimy distancovala, ale snad jen největší hlupák by věřil tvrzení, někoho, kdo se aktivně účastnil pochodu v předních řadách, nebránil násilnostem a nevybíravým slovníkem prohlásil, že “pokud se ještě někdy nějaký muslim nebo jiný cizinec opováží dotknout Sinhálce, bude to konec jich všech“.

Hned zpočátku své existence v roce 2012 si BBS na konto připsala útok na dům křesťanského pastora, čímž si Gnanasarova skupinka extrémistů vysloužila zasloužené opovržení snad ze všech stran. Hlavním cílem BBS je údajně ochrana buddhismu a homogenní Srí Lanka. Gnanasar smysl své organizace komentuje svými slovy takto: “Naši vládu vytvořili sinhálští buddhisté a sinhálská musí zůstat. Toto je sinhálská země, sinhálská vláda. Demokratické a pluralistické hodnoty jsou pro sinhálskou rasu smrt.

Postavení Bodu Bala Sena je skutečně velmi vlivné a podle některých komentátorů mají tito radikálové vazby na srílanskou vládu. V prohlášení uvádí David Griffiths z Amnesty International pro region Asie-Pacifik, že policie  naschvál vágně, nesprávně vyšetřuje provinění BBS.

Případů buddhistického násilí je celá řada a dvěma zeměmi výčet rozhodně nekončí (ačkoli je zvláštní, že zrovna Barmu i Srí Lanku pojí relativně nízká míra radikalizace tamních muslimských komunit). Bodu Bala Sena, stejně jako Hnutí 969 je produktem fundamentalismu páchajícího teroristické útoky i válečnou agresi. Fundamentalismus je odůvodněný útěkem k radikalismu. Je často spjatý s násilím, spolu s odmítavým postojem nechce vnímat realitu současného světa, kategoricky odmítá rozvíjet svobodu jednotlivce i společnosti a největším nepřítelem fundamentalismu je racionální myšlení zakládající se na vlastním úsudku.  Víra je jen nástrojem, se kterým různí jedinci mohou nakládat velice odlišně. Mohou číst svaté knihy po svém a kvůli radikalizaci si upravují základní hodnoty víry a přeměňují ji v neforemný paskvil. Tak jako islamističtí teroristé nemohou být muslimy, protože porušují základní principy své víry, nejsou ani radikální buddhisté buddhisty, protože jejich činy jsou v rozporu se základními hodnotami buddhismu.