Islám v České republice nechceme má s Islámským státem stejný ideál nenávisti

Achillovou patou Islámu v České republice nechceme, je především Konvička samotný. Rozhodl se vytvořit cirkus na kolečkách založený na společné nenávisti vůči islámu i multikulturalismu, jež akademik z Jihočeské univerzity, ač je sám napůl Řekem, pokládá za nejhorší zlo na zemi. Obdiv k romským děvčatům, nalezených kdesi v lůně internetových seznamek, docentík doplňuje rasismem.

Zvukový záznam článku:

[soundcloud]http://soundcloud.com/hrebenareu/26-02-2015-ivcrn-a-islamsky-stat[/soundcloud]

———————————————————————-

Autoři opozičních článků nazývající Konvičkovy snahy pravými jmény jsou nálepkováni dehonestačními tituly, kdy se z obyčejného blogera stává v nejlepším případě slunéčko sedmitečné a v tom nejhorším vlastizrádce, nebo černý kluk jako bota. Selfhaterský syndrom stydící se za vlastní původ dovoluje vrchnímu deislamizátorovi tolerovat neonacistickou mluvu tvrdého jednotřetinového jádra, jež se pravidelně objevuje na připravovaných demonstracích. Šéf odmítačů islámu postává na rohu, zatímco na pódiu před vykřikujícími čecháčky útočí na přítomného reportéra jeden z pozvaných hostů. Nic se neděje, dav dostal potravu a kápo si spokojeně mumlá pod rtíky jak moc udatným bojovníkem a politickým čekatelem je.

V Islámu v České republice nechceme se tísní vedle holých lebek s kanadami na nohách obstarožní čecháčkové, předluženci a v neposlední řadě také sionisté s ultrakatolíky. Je to výbušná směska nejrůznějších názorů, která by v případě střetů dokázala Konvičkův podnik rozložit do atomů. Dokud se hovoří o islámu a multikulturalismu, všichni si rozumí a lajkují si navzájem trefné příspěvky vystupující vůči společnému nepříteli. Ale jakmile přestane být hlavním tématem islám s multikulturalismem, nastávají problémy.

Jednoužitkovému projektu dochází dech a nestačí ani šarm Martina Konvičky k tomu, aby přivedl do prohnědlých vod xenofobie zase pověstný klid před bouří. Radikálním náckům, třetině členů a fanoušků IVČRN, vadí hájení Izraele, a tak opouštějí znechuceni tábor sádlomazačů. Pro takového agroskinheada není účast v projektu antiislámských tažení ničím reprezentativním. Musejí skousnout osudové ponížení, když před nimi řeční Žid a nazývá se jejich přítelem, i když ta holohlavá omladina by nejradši hodila dlažební kostkou po naparujícím se rodákovi z Tel Avivu. Zakrývají si před fotoaparáty obličeje, aby je některý z neonacistických přátel nezahlédl, protože by nastala salva soukromých zpráv o tom, proč on, stoprocentní milovník hákového kříže navštěvuje akce, na kterých řeční Židé.

Se stupňující se frustrací a voláním po ateismu opouštějí Konvičkovu loď extrémismu dokonce i křesťanští radikálové, jež do týmu odpíračů náboženských svobod vstoupili především proto, že doufali v absolutní podporu všech zásad ultrakatolicismu, ke kterým patří odmítání homosexuálů, jinověrců a dokonce i přistěhovalců, jež nejsou ochotni respektovat víru v kříž jako novou náplň životů. S množícími se urážkami vůči katolíkům odcházejí houfně také oni. V neposlední řadě se nabízejí sionisté, kteří sice tolerují neonacismus, vyznávají spolčování se s kýmkoli za účelem boje vůči společnému nepříteli, ale nesnesou stále více se objevující příspěvky vystupující proti judaismu. Ty bývají sice občas mazány, ale stejně jsou zvláště v diskusích ponechávány. Utíkají tedy méně odolní sionisté, jež nesnesou přítomnost neonacizujících výrazů členů Generace identity, Národního odporu,  nebo Českých lvů.

Je to právě rozkol mezi kindernáckovskou scénou, kdy se Konvička sám oslabuje, když veřejně na Facebooku vystupuje vůči neonacisty organizovaným protiislámským demonstracím. Holohlaví mužíci jsou najednou na vážkách. Ztrácejí jistotu v kroku a nevědí, co si myslet. V soukromých rozhovorech jsou tolerováni a chválení. Někteří z vedení IVČRN dokonce mají stejné názory, kdežto navenek jsou přátelé z holohlavých spolků hajlovačů nazýváni za potížisty a ty, s nimiž se nikdy motýlkář spojovat nebude. Debata na uzavřených fórech a skupinách je opravdu zajímavá a místy až tragikomická. Zrazení náckové se cítí podvedenými. Nemají přátele ani mezi svými, protože se účastnili akcí s Židovskými mluvčími, zatímco na srazech vystupují výrazně protižidovsky.

Uchovat jednolitý kolorit v rámci protiislámského tažení je velmi složité. Není proto divu, že se spolek internetových žvanilů rozpadá a nakonec zůstávají jen frustráti s nenaplněnými tužbami společně s obstarožními čecháčky, jež klidně sadomasochisticky zatleskají komukoli, pokud budou moci očerňovat společného nepřítele. Podrobí se dynamicky situaci a klidně  podpoří muslima, pokud tento člověk bude v přímém přátelství s Martinem Konvičkou, protože šéfovi chráněnci mohou cokoli. Dokonce i vytvářet demonstrace banderovcům, pokud je to potřeba.

Islám v České republice nechceme monotónně kritizuje Islámský stát, ale ve své podstatě se samotní deislamizátoři nechovají jinak, než ti náboženští fanatici kdesi na Blízkém východě. Oba dva, Islámský stát i Konvičkův tým se snaží iracionálně a za každou cenu špinit islám. Oba dva radí, jakým způsobem nejlépe zlikvidovat muslima. Oba dva nechtějí, aby se ženy emancipovaly, nebo nějak vzdělávaly. Za tím účelem IVČRN odmítá zahalování, protože nechtějí sebejisté a muže nepotřebující něžné pokolení. Okamžitě by rychlostí blesku valná většina fanatiků z českých luhů a hájů ztratila i tu nejmenší šanci na jakékoli spáření. Islamističtí radikálové společně s čecháčkovskými odmítači islámu milují násilí. Své znalosti o islámu mají opřené o naprostou neznalost často doplňovanou o lhaní a upravování skutečností. Činnost Islámského státu i antimešitářského snažení je založena na nenávisti a vyvolávání strachu v druhých lidech, kdy jsou všichni tlačeni do radikálních postojů, jinak hrozí celosvětová apokalypsa rovnající se zániku lidstva. Mírumilovní muslimové jsou pokládáni jak Islámským státem, tak IVČRN za naprosté nepřátele, protože se ve výkladu deislamizátorského smýšlení jedná o tiché fanatiky, jež čekají na to, až se budou moci projevit. Islámský stát společně s Konvičkáři miluje média a využívá jich ke své propagaci. Ve své podstatě IVČRN stejně jako Islámský stát nemají rádi jakékoli náboženství a raději věří zlu, jež vydávají za nutnost k ochraně vlastních zájmů. Islámský stát, stejně jako Martin Konvička se svými lidmi chtějí řídit svět a utlačovat jakékoli odpůrce, jež by mohli zcela správně poukázat na zrádnost stádovitě laděného extrémismu.

Islámský stát má s Islámem v České republice nechceme mnohem víc společného, než bychom očekávali. Tedy alespoň v ideové rovině věci, protože v obou případech se jedná o náboženský fanatismus, který se ve svém základu projevuje stejně. Účelová uskupení jako je německá Pegida, nebo česká IVČRN jsou stavěny na halo efektu. Potřebují výtečný impulz a posléze rychlé řešení, jež by dopomohlo k vyšším místům i budoucím zítřkům. V Česku, tak jako v Německu bylo tím impulsem neštěstí v Charlie Hebdo. Díky němu Konvička s popularitou stoupal výš, zatímco za doprovodu snah mediálně denacifikovat IVČRN dochází k vnitřním rozporům, jež ve výsledku oddělují jednotlivé protiislámské spolky a oslabují docentův subjekt jako takový. Pokud se hádky rozšíří, je zde vysoká naděje, že halo efekt dohlodá to, co ještě zbylo. Lidé přestanou mít takový zájem a opět facebookovým tlachalům zbydou jen sociální sítě pro pláč.

Do jisté míry halo efekt pracuje už teď. Je to vidět na stále se zmenšující účasti demonstrantů zaviněný také odlivem části nejradikálnějších neonacistů s ultrakatolickými pomýlenci v popředí. Nezbývá nic jiného, než doufat, že započatý rozklad bude brzy dokončen a chátrající mrtvolka Islámu v ČR nechceme skončí v propadlišti dějin jako trapný pokus Czech Defence League zvýši svůj vliv v české společnosti.