Navrací se Dan Landa k Bílé lize?

Daniel Landa se po letech vrací s Orlíkem na hudební pódium. Bývaly časy, kdy se snažil před médii oprostit od náckoidní minulosti. Vymýšlel nejrůznější kejkle, aby na sebe upoutal pozornost. S Žitem se chtěl zařadit do role blázna, protože cvok může všechno. 

Zvukový záznam článku:

[soundcloud]http://soundcloud.com/hrebenareu/25-02-2015-landa-bila-liga[/soundcloud]

———————————————————————-

Dokonce nechat si na oblečení vyšít hagal runu, na Slavíkovi řádit s kohoutem ruce…je pořád lepší, když ve společenských rubrikách o vás hovoří jako o bláznivém autorovi muzikálů, než o plešatci věčně dumajícím nad slávou náboženských fanatiků patnáctého století. Bílá liga dostane zelenou, protože doba hnědne a s ní také dochází ke změkčenému přístupu vůči ultranacionálním náladám. Repertoár agroskinheadských songů je možné přizpůsobit dnešku. K husitům a jejich vozové hradbě se přidá několik šlágrů o nebezpečném islámu, muslimech opásaných výbušninami a řady fanoušků se rozrostou nejen o špinavé neonacisty, ale také o islamofoby, jež si mile rádi zahajlují na některém z budoucích koncertů.

Landa chce 12. září 2015 oživit v Letňanech white power hudbu. Zazní tam hitovky z alba Žito, ale také nebudou chybět ty písně, u nichž Matásek s dalšími výtečníky hajlovali jako o život. Bude to určitě dynamický koncert s mnoha překvapeními, nad nimiž nejeden kindernácek zatlačí dojetím slzu v oku. Landův koncert doprovodí filharmonici a “Bílá liga s bílou sílou” se možná rozezní nad hlavami dychtivých fanoušků. Tvůrce Krysaře se od ní sice distancoval, ale kšeft je jenom kšeft…to dá rozum.

Z “Primáckého” umělce se stal pohan. Dan se v plápolajícím polínku a účelově vykládaném smyslu rudé runy navrací ke Slovanským kořenům, aby mohl beze studu před fanoušky z devadesátých let tvrdit, že věří ve stejné náboženství jako jeho věrní a skálopevní kindernáckové z nedávné minulosti. Kruh se opět po letech uzavírá, zatímco znovuzrozený pohan se svými přáteli postává mezi umělohmotně vytvořenými menhiry a čerpá z nich mystickou sílu, díky níž dospěje k novému, zcela jistě hmotnějšímu a koncentrovanešjímu duchovnímu rozpoložení. Kromě obnovení staré značky Orlíku, doplněné o několik nových tváří na pódiu chce idol českého nacionalizování za Prahou otevřít velké centrum, kde bude učit lidi duchovnímu růstu.

Nové koncerty Daniela Landy budou přeci jen trošku jiné. Z obyčejného, no name mužíka hololebců je nyní duchovní poeta, médii podporovaný a respektovaný mecenáš muzikálů využívající přímo i nepřímo toleranci vůči čecháčkovskému ultranacionalizování. Plavec mezi žraloky je kultem, na němž vyrostlo mnoho dnešních neonacistů. Jako kultovní zboží, bonus ke svému repertoáru využívá písničky Orlíku antimešitářsky naladění Ortel. Ostatně, Dan má totožný názor na svět jako orteláci, nebo jakýkoli ultranacionálně laděný čecháček. Svět mužíka kejklí je jednobarevným předobrazem, kde Romové s islámem představují hlavní problém, proti kterému je zpěvák ochotný připravovat nejrůznější projekty třeba v podobenství zpěvu.

Hlavním rysem budoucích xenofobně laděných projektů bude střet civilizací. Tu tam jsou časy, kdy se autor muzikálového dramatu Tajemství krčil jako chuligán v počinu režiséra Karla Smyczka. Dnes na svém facebookovém profilu doporučuje k četbě názory filozofa a geologa Václava Cílka. Střet civilizací s islámem je Landou neopomenutelná problematika současnosti. Pohan účelového Slovanství se obává střetu civilizací, zatímco do slovanského koloritu bez obtíží roubuje rádoby keltské, starogermánské runy a vytváří tím sexy míchanici starogermánství oblečeného do staroslovanství, protože téměř nikdo, natož neznalý agronácek se skinheadem, neví nic o této části historie.

Díky nejrůznějším, mediálně servírovaným projektům jsou lidé konfrontováni s frustracemi autora, kdy pavéza husity ničí malost národa, jež posléze v notách Landovy alegorie míří do slavné Valhaly. Je to tragikomický příběh podobající se hollywoodským trhákům, kdy jsou nejrůznější části historie vytrhávány a spojovány, aby následně došlo k zakrytí tolik citlivých bebíček účastníků protiromských pochodů. Západ boha nepotřebuje, a proto jej ke štěstí Landy často nahrazuje nacionalizováním, vytvářením novodobých kultů tolik příhodných pro byznys novodobého skinheada, nacionála, jež z obecného pohledu kohokoli odlišného šmahem prohlásí za nepřítele národa i vyvolené kultury.

Extrémismu se daří, když demokracie pokulhává. A ta česká, kulhá o sto šest. I proto lze očekávat, že Landova PR akce pronikající do téměř všech celostátních médií nalezne, i díky novodobému rasismu mainstreamu, velmi dobré uplatnění.