Proti barbarům není možné reagovat barbarsky

Krutost náboženského fundamentalismu je bezměrná, doslova nekonečná. Stačí se podívat pár století dozadu, kde se v historickém pološeru potuluje nebezpečí husitských hnutí, jež se chovala naprosto podobně jako hrdlořezi Islámského státu. 

Lili lidem do chřtánů tekuté železo, mazali je dehtem, uřezávali končetiny, topili v řece, znásilňovali, strhávali nehty na rukou, svlékali z kůže, lámali v kole, vypichovali oči, uřezávali jazyk a v neposlední řadě také upalovali nad ohýnkem, jako kdyby se jednalo o delikátní vepřovou pečeni, na níž se všichni předem těší v domnění chystaného hodokvasu.

Nábožensky motivované sektářské války téměř vždy vynikaly absolutní brutalitou, protože brutalita zaručovala poslušnost bojovníků i poslušnost těch, co byli přepadeni a zároveň přispívala k vytváření mýtu, jež jako první dorazil do tábora nepřítele a přispěl, aníž by kdokoli musel válčit, ke konečnému vítězství nebo přinejmenším jednání o podmínkách kapitulace.

Náboženský fundamentalismus je zdrojem krutosti, zla, násilí, smrti, neštěstí. Podobá se mytickému peklu, kde jedni přikládají do kotlů, zatímco druzí strhávají z obětí nehty, kůži, vlasy a nakonec i holou duši usilovně prosící o milost. Mýty opředený tyran si lebedí v nashromážděné fikci o sobě samotném, zatímco brutality bestiálních tvorů využívá k sebepropagaci křídlo extrémistů bojujících proti jakékoli zmínce o tom či onom náboženském přesvědčení.

Představitelé islámského státu nemají nic společného s islámem, protože vehementně každým dnem i nocí pravidla islámu porušují jako na běžícím pásu. Nedodržují téměř nic, co nařizoval Prorok, přesto všechno neznalost a islamofobně nakloněná společnost hovoří o těchto lidech s kalašnikovy a mačetami v ruce jako o šílených muslimech, kteří bez obtíží jordánského pilota umístí do klece a s pomocí ohně jej zabijí. Nikoho ani na vteřinu nenapadne, že islám smrt ohněm zakazuje a povoluje ji pouze jako trest pro nevěřící po smrti v pekle. Zajisté, fotky plápolajícího pilota jsou mediálně vděčné a prodávají dobře noviny, zvláště, pokud se tento čin spojí s muslimy.

Demagogie s obecnou obecnou degenerací společnosti a touhou generalizovat nenechá na sebe dlouho čekat. “Podívejte se, jak hrozní jsou ti muslimové hrozní, měli bychom jim za to něco provést. “…….co na tom, že v Islámském státě nejsou mezi bojovníky skuteční muslimové. Pokud by tam byli, nemohli by se dopouštět takového chování. Teroristé z Islámského státu napomáhají svým jednáním k rozšiřování islamofobie a očerňují v myslích nevědomých islám jako takový. Zkuste nevědomým, neschopným zjistit si informaci vysvětlovat, že ti z večerních novin nejsou muslimy, ale obyčejnými teroristy……to je téměř nemožné.

Proti barbarství je vymýšlený jenom jeden jediný recept být stejně barbarský. Co třeba vycestovat do Sýrie jako ten táta zabitého syna a postřílet co nejvíc tvorů z Islámského státu. Pak se stačí tvářit jako Rambo bez citu, bez svědomí, bez uvědomění, že jsem se choval stejně jako ta zvířata s pistolemi v ruce. Kde to násilí skončí? A co kdyby společnost začala stavět proti těm z Islámského státu koncentráky a zahájila jejich zplynování, protože oni zabili tisíce lid?. Kam daleko má sahat touha po pomstě?

Není možné chovat se stejně jako agresor, protože poté jsme stejní jako agresor. To, že se někdo chová hůř jako zvíře nám nedává právo, abychom se tak chovali také. Síla společnosti se pozná podle toho, jak se zachová ve zlomových okamžicích. Síla zažitých pravidel je patrná tehdy, pokud je nutné tato pravidla dodržovat v těžkých časech. Proti barbarství není možné bojovat barbarstvím. Členové Islámského státu jsou morální zvrhlíci, ničemové největšího kalibru schopni udělat cokoli pro to, aby zabili co nejvíc lidí. Nějaký islám je jim ukradený, i když vykřikují Alláhu Akbar, pravděpodobně tito šílenci ani Korán nečetli, nebo se mu nevěnovali natolik, aby věděli, co přesně obsahuje.

Ve válkách platí pravidlo zabij, nebo budeš zabit. Lidé se k sobě chovají jako nejhorší odpad a jedni vidí v druzích lidech nepřátele na život a na smrt. Krutost jedněch je následována krutostí druhých a oba dva tábory sporu organizující se do polovojenských jednotek jsou válečnými zločinci bez špetky slitování.válečné gerily Kurdů i dalších neoficiálních vojenských jednotek jsou zdrojem potíží, i když se brání proti agresorům z Islámského státu, protože tito lidé nebudou dodržovat žádné mezinárodní právo, natož konvence humanismu.

Proti islámskému státu je nutné reagovat formou pravidelných armád především arabských zemí, protože jakákoli intervence nemuslimských států může vést pouze k živení “islámského” fundamentalismu, jež vznikl také z důvodů odporu vůči “importu” světa západních hodnot odlišné kultury do kultury arabského světa.

I když se to může zdát málo účinné a možná i naivní, dodržování zásad humanismu, mezinárodního práva i lidských práv se lidstvu vyplatí, protože nedovolí návratu do temna, kdy člověk neznamenal vůbec nic.