Proti fundamentalismu je třeba bojovat za použití šedé kůry mozkové

Fundamentalismus je velmi nebezpečný. Dokáže páchat teroristické útoky i válečnou agresi. Vyvolává nesnášenlivost a živí extrémismus se všemi svými negativními projevy, kdy je občanská společnost umělohmotně rozdělena na správné a ty nepřátele na život a smrt, jež je třeba tyranizovat, zesměšňovat nebo dokonce zabíjet. Dožaduje se doslovného znění pravidel, projevuje se netolerancí k odlišným názorům a odporu k jakýmkoli novátorským snahám. Zdaleka se nejedná pouze o fundamentalismus náboženský, i když právě ten je všeobecně nejznámější. 

Zvukový záznam článku:

[soundcloud]http://soundcloud.com/hrebenareu/03-02-2015-fundamentalismus[/soundcloud]

———————————————————————-

Radikalismus ohrožuje rozvoj společnosti a je nebezpečím naprosto pro každého, tedy i toho, kdo zásady fundamentalismu zastává a obhajuje. Fundamentalismus nemá základ v islámu a už vůbec ani omylem o islámu jako takovém není. Islám, stejně jako jakékoli jiné náboženství je mírumilovné a naprosto rovnocenné ke křesťanství, judaismu, budhismu a dalším věroukám. Stoupenci náboženského fundamentalismu bývají většinou představitelé sekt, jež vznikaly dávno před zrodem islámu nebo křesťanství.

Sektářství se názvoslovně přeměnilo na fundamentalismus ve Spojených státech amerických na začátku 20. století, kdy fundamentalisty byla nazývána hnutí, která v protestantských církvích navazovala na očekávání brzkého příchodu Kristovy tisícileté říše. Stoupence těchto hnutí spojoval odpor k modernizaci společnosti. Odmítali především vědeckou kritiku Bible a evoluční teorii. Svůj nesmlouvavý odpor k novátorství vyjádřili 12 brožurách, které nazvali The Fundamentals(v překladu Základy), odtud jsou následně podobní odmítači nového a odpůrci starého zároveň nazýváni jako fundamentalisté.

Jinými slovy, za zrodem fundamentalismu nebyl islám, ale protestanti, “sekta” vycházející z křesťanství, kteří sami sebe označovali za fundamentalisty a sdružovali se do organizací

Je zajímavé, že moderní společnost v západní Evropě považuje za hrozbu “islámský” fundamentalismus, zatímco ten křesťanský ani nevnímá. Každý večer zaznívají zprávy o tom, že “muslim se odpálil, muslimové z Islámského státu ohrožují Evropu, nebo že potenciálním nebezpečím jsou muslimští imigranti….” není proto divu, že nekriticky uvažující divák, neschopný ověřit si sdělované informace, dospěje k názoru, že “islámský” fundamentalismus je rozšířený, militantní, schopný ohrožovat západní společnost a představuje islám jako takový, a nikoli zcestnou ideologii fundamentalismu. Podobnými mediálními machinacemi dochází ke zužování zorného pole diváka, který  skrze předhazovaná témata jinověrnictví nevidí nebezpečí v katolickém fundamentalismu.

Nejzávažnějším nedostatkem fundamentalismu je jeho negativní zaměření odmítající jakýkoli dialog nebo jakoukoli diskusi nabízející porozumění. Stoupenci fundamentalismu se upínají na své pravdy, jež se v důsledku velmi často odlišují od původního učení, i když o dodržování čistoty původního vyznání rádi hovoří. 

Křesťanští fundamentalisté zapomínají na křesťanskou lásku k bližnímu svému a ti islámští fundamentalisté zapomínají například na pravidla islámského boje, dodržování lidských práv uvedených v Koránu, pravidla vycházející ze šárie…. Hlavním pojítkem fundamentalistů není existence v hnutích, sektách, ale mentalita lidí upřednostňující extrémní, rychlá řešení. Stoupenec fundamentalismu si extrémismem léčí své frustrace a nedostatky.

Fundamentalista se stává fundamentalistou hlavně proto, že chce naplnit následující potřeby:

  • potřeba bezpečí, odstranění všech dalších životních možností a nejistot o správnosti vlastní zvolené cesty
  • potřeba zakotvení čili pevného uchycení na spolehlivém základě – fundamentu, který má být stálou životní oporou;
  • potřeba autority, podřízení se obsahové předloze, která je obvykle dána jednou osobou, jejím spisem nebo jinou autoritou, kompetence autority jsou nepochybné a také nezpochybnitelné
  • potřeba identifikace čili úplného osobního souhlasu nebo splynutí se zastávanou ideou nebo společenstvím, které je nositelem této idey
  • potřeba dokonalosti jako výraz přání dokonalosti zastupovaného postoje, který nevyžaduje žádné doplnění, korekce nebo změny
  • potřeba jednoduchosti čili redukce komplexních, mnohoznačných souvislostí na několik základních – fundamentálních principů nebo pouček, které lze formulovat prostě a jednoznačně a které nejsou zpochybňovány.

Náboženský fundamentalismus má často politické ambice, pomocí kterých chtějí stoupenci tohoto názorového směru změnit svět k obrazu svému. V politice je slůvko fundamentalismus nahrazováno méně viditelným konzervativismem. Politici ve jménu křesťanství nechtějí svolit k uzákonění manželství gayů, přesto nejsou nazýváni jako fundamentalisté, ale jako konzervativci.

 S náboženským fundamentalismem se každý z nás setkává běžně třeba v rozhodnutí politiků. Náboženský fundamentalismus naleznete také v nejrůznějších článcích, uvnitř kterých se můžete dočíst proč je nutné vést válku proti Islámskému státu, protože Evropa musí obhajovat svou kulturu před hrozbou islámu.

Fundamentalismus je odůvodněný útěkem k radikalismu. Je často spjatý s násilím, spolu s odmítavým postojem nechce vnímat realitu současného světa, kategoricky odmítá rozvíjet svobodu jednotlivce i společnosti a největším nepřítelem fundamentalismu je racionální myšlení zakládající se na vlastním úsudku

Ruku v ruce s fundamentalismem se snoubí terorismus, kdy stoupenci svých pravd užijí samopal, zápalnou lahev nebo šavli k boji vůči odmítačům pravd fundamentalisty. Terorismus není  vlastní pouze náboženskému fundamentalismu. Terorismus páchají političtí fundamentalisté, například anarchisté, ochránci přírody, radikální komunisté, neonacisté…….nejčastějšími teroristy v Evropské unii nejsou náboženští fundamentalisté, ale separatisté, ekologové a ultrapravicoví radikálové.

Bez ohledu na to, z jakého náboženství domnělý fundamentalismus vychází, je fundamentalismus velmi nebezpečný a společnost by jej měla odmítat. Měla by však odmítat ale také ten křesťanský fundamentalismus i se sionismem, jež ruku v ruce často spolupracuje s ultrapravicovou scénou například k boji proti multikulturalismu nebo islámu.

Je třeba taktéž odmítat wahhábismus, sektu vzniklou v 18. století, kdy Wahháb po svém upravil islám, napsal Knihu boží jednoty a posléze s podporou šlechty začal tuto víru rozšiřovat násilím v rozporu islámu do širého světa. Wahhábismus patří k radikální větvi islámu a ostatními muslimy, newahhábisty, není ani za islám považován a jeho stoupenci jsou taktéž považováni za bezvěrce. A naopak wahhábisté považují za bezvěrce a méněcenné newahhábisty.

Zakladatelem uměle vytvořené větve islámu je  Muhammad ibn Abd al-Wahhab , který se narodil ve střední části dnešní Saudské Arábii v provincii Nadžd, ve městečku, nebo spíše pouštní oáze Al-Uyayna. Po smrti svého otce, v roce 1740 začal rozšiřovat wahhábismus, kvůli kterému byl odmítaný ostatními muslimy, dokonce Wahhábův bratr i s otcem odmítali nový, násilný a zbytečně přísný odklon od islámu, jež považoval za muslimy jen stoupence wahhábismu, kdežto všichni ostatní byli pokládáni za méněcenné a bezvěrce.

Wahhábismus je dodnes muslimy odmítán a v samotné Saudské Arábii dochází k jeho štěpení na nejrůznější “frakce”…..Jeden z prvních činů Wahhába bylo, že velel ukamenování ženy za cizoložství, když se k němu třikrát za sebou doznala…..tudíž kamenování s dalšími brutálními tresty(utínáním hlavy, sekání rukou, pohřbení za živa) není cizí…….

Začátky wahhábismu se obecně kladou do dob studií Wahhába, který v irácké Basře napsal “Knihu božího sjednocení” o 67 kapitolách, v níž sepsal základ svého učení, ve kterém tvrdil, že se skutečný muslim(myšleno wahhábista) musí řídit striktně Wahhábem upraveným Koránem i jeho dalším i upravenými dogmaty, jež s původním učením Proroka nemají nic společného.

Za podpory vládnoucích rodů a od roku 1744 také za podpory Saudů násilnou cestou přesvědčoval ostatní muslimy k přechodu na wahhábismusNegativní postoj wahhábistů poskytuje příležitost islamofobům k útokům vůči islámu, protože v zemi Saudů je Mekka, symbol islámu, který ovšem s wahhábismem a královským rodem Saudů nemá pranic společného.

Všechny  teroristické  islámské sekty vznikly na základě wahhábismu. Je nutné rozlišovat mezi minimem wahhábistů a většinovými sunnity a šíity, kteří wahhábismem zcela správně opovrhují, nepovažují ho za islám a wahhábista je pro ně odpadlík od víry.  Neměli bychom především usínat na vavřínech, že budhismus, nebo hinduismus je ryze mírumilovný. Není to pravda. Sekty budhistů  mají v Barmě i Bangladéši na svědomí desítky tisíc mrtvých muslimů.