Syriza nabízí život na dluh. Pyrrhovo vítězství ultralevice uvalí Řecko do velké krize

Řecku Syriza je ztělesněním každého naivního ultralevicového voliče, který očekává dnem i nocí, že se svět přemění v místo, kde je všechno zadarmo a kde je možné obírat o poslední haléř každého člověka s majetkem vyšším než půl milionů eur. Předvolební plán této řecké politické strany se podobá spíše naivním pohádkám, ve kterých se jihoevropský stát s finančními potížemi může stát dalším volným pokračováním na chudou Albánii, jež se za komunistického vládnutí Hodži sesunula do kolen. 

Zvukový záznam článku:

[soundcloud]http://soundcloud.com/hrebenareu/06-02-2015-syriza[/soundcloud]

———————————————————————-

Politik bez kravaty může působit žoviálně a jeho neformalita může být příjemnou změnou, ale politické plány Syrizy pouze poškozují jak Řecko, tak celou Evropskou unii. Většina z plánů, které Aleksise Tsiparise nebude možné zrealizovat a lidé pochopí, že své volební lístky vhodili do kontejneru na odpadky. Řecko je zdárným důkazem toho, jak to dopadne, pokud se na politickém obzoru nalezne někdo, kdo je ochotný slíbit nebe na zemi, i když zcela jistě ví, že království nebeské v ultralevicovém podání znamená přesný opak.

186. premiér zemi přináší danajský dar, doslova trojského koně, v jehož útrobách se ukrývá ještě mnohem vážnější poškození Řecka, než je tomu dodnes. V historii řeckého stranického systému je patrné, že více jak 40 % hlasů ve volbách získaly pouze jednobarevné vlády. Těmito stranami byla  Nová demokracie a Panhelénské socialistické hnutí (PASOK). Jejich hegemonie začala být narušována s postupující hospodářskou krizí z roku 2008. Na jejich neschopnosti zahájil politický úspěch. Minulé vlády  v Řecku lhaly a zavinily kolaps země, a jak to vypadá, Syriza pokračuje ve starém, aby si pod rouškou ultralevicových nápadů hrála na nové. Sliby vytvářely  natěšení v Řecích, kteří zcela pochopitelně hledají alternativy oproti šetřícím nápadům Unie. V roce 2012 se Syriza, oficiálně Koalice radikální levice, stala v parlamentních volbách druhou nejsilnější stranou. V loňském roce pak Syriza s 26,6 % vyhrála volby do Evropského parlamentu a nyní získala  36,34 procent hlasů, což představuje na 149 křesel z 300členného parlamentu.

Syriza slibuje distribuci jídla, energií a zdravotní péče zdarma všem, kdo to potřebují. Strana také přislíbila, že zvýší minimální mzdu na 750 EUR, přidá čtrnáctý plat navíc a začne nabírat zpět propuštěné státní zaměstnance. Současně chce Syriza snížit daň z příjmu o 20 %, odstranit šedou ekonomiku a tím dostat rozpočet do přebytku…….to je vskutku velmi podivný plán. Zvyšování výdajů státu a vidina přebytku ve státním rozpočtu opravdu nejdou dohromady. Stejně tak slibovat někomu život zdarma je nesmysl a naprosto nereálné. Nikdy není nic zdarma a Řecko není na tom tak dobře, aby mohlo dotovat život předem vybrané sortě obyvatelstva. Možná je to na první pohled milé, ale Řecko, které je energeticky závislé na druhých, rozhodně nemůže takové věci myslet vážně.

Naivita začíná od víry, že Unie by měla odpustit Řecku dluh, když jej politici v roce 1953 podle slov řeckých ultralevičáků odpustila poválečnému Německu. Tak jak je to typické pro extrémismus obecně, i zde dochází k ideologickému míchání jablek s hruškami. Vezme se velmi citlivé téma, o kterém mají všichní základní znalosti, převrátí se v podobenství jednolité barvy a všichni ostatní, jež nejsou ochotni zjišťovat pravdu, naletí jako moucha na lep. V prostředí, kde dochází k ekonomickému poklesu, sociálním zvratům a stát je propírán evropskými investory pro svou neschopnost splácet, doslova raketovou rychlostí stoupá počet těch, co mile rádi zapomenou na vědomosti s pravdou, protože se nabízí nový proud přenášející lži do světa řešení.

Dvaceti bodový seznam slibů v případě vítězství Syrizy ohromuje svou ostrostí, kdy je politická demagogie povznesena nad skutečný svět, ve kterém není nikdy nic zadarmo a jakékoli sociální pokusy se v prvním sledu událostí ukáží na těch nejslabších a třeba i nemohoucích

1) Zajištění odpuštění velké častí řeckého dluhu ze strany EU/ECB. Syriza k tomuto bodu dodává, že dluhy byly odpuštěny v roce 1953 Německu a něco podobného by mělo následovat nyní v Aténách.
2) Splacení zbývající části státního dluhu by bylo podmíněné ekonomickým růstem. Bez růstu by se splácení pozastavilo.
3) Uvolnění podmínek Paktu stability a růstu a zahájení projektu „European New Deal“, kterým by EIB financovala především infrastrukturní projekty v Řecku.
4) Okamžité navýšení veřejných výdajů minimálně o 4 mld. EUR.
5) Zavedení moratoria na dluhy převyšující 20 % příjmů. Kdo by tedy dlužil více, než pětinu svého příjmu, nemusel své závazky splácet.
6) Zvýšit daň z příjmu na 75 % pro příjmy nad 500 tis. euro.
7) Zvýšit korporátní daně pro velké společnosti a zavést daň z luxusu.
8) Zavést daň z finančních transakcí.
9) Zákaz spekulování s finančními deriváty.
10) Radikální snížení výdajů na armádu.
11) Zvýšit minimální mzdu na 751 EUR měsíčně (průměrná mzda činí 1004 EUR).
12) Využít vládní budovy a banky pro ubytování lidí bez domova.
13) Zdarma distribuovat jídlo, energie a zdravotní péči všem, kdo to potřebují.
14) Státní dotace 30 % na splátky hypoték pro rodiny ve finančních potížích.
15) Znárodnění řeckých bank.
16) Znárodnění velkých podniků z oblasti infrastruktury, služeb a energií.
17) Znárodnění soukromých lékařských zařízení.
18) Okamžité stažení řeckých vojáků z Afganistánu a Balkánu – “Žádný řecký voják nesmí sloužit mimo hranice Řecka“.
19) Ukončení spolupráce s Izraelem a podpora vytvoření palestinského státu na půdorysu hranic z roku 1967.
20) Vystoupení z NATO a zavření všech zahraničních vojenských základen na řeckém území.

Daně z luxusu se zvyšují, daně bohatým se zvyšují, jenomže Syriza se nestará o to, zda v Řecku ti bohatí vlastníci podniků a továren zůstanou. Pokud odejdou, dopadne Řecko velmi špatně. Tsiparisova znárodňovací mánie prozatím známá jen z černi jednotlivých písmen, vypadá skutečně obskurně.  Zvyšování daní pro velké podniky ve svém důsledku povede ke zvyšování cen elektřiny, plynu, telefonu a dalších služeb, jež tyto podniky poskytují. To se voličům nejspíš nebude líbit, protože nedostanou to, co jim bylo v pološeru slibováno.

Syriza sama o sobě je zvláštním politickým uskupení. Skládá se z třinácti ultralevicových stran a hnutí, mezi kterými jsou levicoví populisté, levicoví zelení, sociální demokraté, ale také maoisticky a trockisticky zaměřené spolky usilující o to, aby podniky byly v rukou státu a lidé dostávali elektrickou energii s dalšími službami naprosto zdarma. Levicový euroskepticismus se nyní po vyhraných volbách stává hlavní devizou řecké zahraniční politiky, protože si Alexis Tsipras velmi dobře uvědomuje, že s Bruselem za zády nebude moci prodloužit období své politické kariéry založené na nesplnitelném.

Politici z radikální levice počítají s tím, že ECB koupí všechny řecké bondy a zaplatí z nich úroky. Syriza též slibuje  oddlužení všech, kdo dlužili víc jak pětinu svého příjmu. Vláda s dluhy kam se kdo podívá slibuje občanským předlužencům “bezstarostný život”, aníž by se ptala na to, kdo tyto dluhy bude hradit. Ultralevice v Řecku obhajuje život na dluh. Je ve světle takové politiky možný jakýkoli pokrok?