V ukrajinském konfliktu je třeba najít lepší řešení ze všech špatných možností

Jsme neskutečně komický národ neuvědomující si skutečnost i blízkost válečného konfliktu, další kapitoly studené války, kdy se Unie i Američané přetahují s Rusy o Ukrajinu, jako kdyby šlo o hadrovou panenku, s níž je možné hrávat pimprlové divadlo. Na jedné straně se šikují banderovci do pravidelné armády Kyjeva, aby na té druhé ruský medvěd rdousil obyvatele na východu země. Je to skutečně podivná situace, o které nikdo neví, jak dopadne. 

Zvukový záznam článku:

[soundcloud]http://soundcloud.com/hrebenareu/13-02-2015-ukrajina-stav[/soundcloud]

———————————————————————-

Válka přinesla ovoce zla, kdy smečka neonacistů scházejících se v nemocničním pokoji Dmytra Jaroše je považována za generalitu budoucnosti, o níž by kde jaký Ukrajinec snil dnem i nocí. Nelegální transfer zbraní skrze nejrůznější občanské společnosti banderovců následovaný “humanitárními” náklaďáky matky Rusi vykresluje nemilý obrázek, v němž ani jedna ze stran není zastáncem dobra. Pokračovatelé Štěpána Bandery chtějí Ukrajinu čistou bez neslovanských spoluobčanů a používají k těm účelům rasových čistek, zatímco Rusové touží po uzurpaci něčeho, co jim nepatří a na co nikdy neměli žádné právo.

Válečné zločiny proti lidskosti, vraždění civilistů za hranicemi Slovenska je prováděno jak Ukrajinci, tak ruskou stranou. Putin s tím má, podobně jako příslušníci AZOVA, letitou praxi. Lidé na Kavkazu jsou speciálními oddíly ruských jednotek vražděni jako králíci na nedělní oběd. Novináři nejsou vpouštěni do míst bojů a nikdo, natož OSN si nedovolí požadovat po Moskvě okamžité ukončení masakru civilistů, dětí, žen a starých lidí. Nejeden voják z ukrajinských protiteroristických jednotek ATO se zbraní v ruce bojoval a mordoval Rusy spolu s minoritami a nesouhlasnou částí obyvatel v Grozném, Kavkazu i na řadě místech bývalých sovětských republik.

Je komické, že někteří čecháčkové vidí v Rusku ochranu před neonacisty, i když je to právě Rusko, které má nemalé potíže s neonacistickou scénou, jejíž omladina je neoficiálně ponechávána, aby si “vyřizovala” účty s komunitou homosexuálů a dalších ideových nepřátel Kremlu. I na ruské straně podporující separatisty bojují neonacisté z nejrůznějších, státem podporovaných spolků. Jsou ochotni, tak jako ukrajinští banderovci, člověka stáhnout z kůže, škvařit ho jako sele nad ohněm. Ostatně, tohle také ti ruští náckové, stejně jako banderovci, dělali na Kavkazu a nikdo za to nebyl do dnešních dnů odsouzen nebo pronásledován Mezinárodním trestním soudem v Haagu.

V médiích se hovoří o tom, jak si obyvatelé východní Ukrajiny přejí být součástí Ruska, ale pravda je taková, že většina lidí chce klid zbraní, klid od raketového systému Grad, klid od kulek ze starších i novějších kalašnikovů, jimiž se obě dvě strany vyzbrojily. V tomto konfliktu není možné říkat, že jedna ze stran je tou správnou. Není možné ani na okamžik trvat na tom, že dobrovolnickým batalionům Pravého sektoru, nebo separatistům podporovaným Ruskem jde o Ukrajinu a dobro jejích obyvatel. O to v tomto konfliktu jde až na poslední místo. Banderovci chtějí nacionálně sociální krajinu, Rusové chtějí ruskou Ukrajinu, tak jak tomu bylo dřív.

Každý chce své sobecké právo, nikdo nechce ustoupit v zájmu ukrajinského lidu, protože ten vinou slepoty velmocí, i europoslanců zažívá comeback do časů zrazení ideálu demokratické společnosti. O mnoha věcích se doposud nemluvilo. Především se mlčí o strachu židovské komunity v zemi. Mlčí se o stavu Romů, kdy “vítězné” ultrapravicové subjekty terorizují Romy. Nemluví se ani o fanatismu i slepotě Ruska, kdy jsou lidé využíváni jako snadné loutky k zajištění vlivu nad bývalými zeměmi Sovětského svazu. Nemluví se ani o vytváření celoevropských organizací a síti spolků neonacizujících aktivistů hledajících skrze nenávist ke komunismu a Rusku podporu u evropských politiků, občanských aktivistů.

Ukrajina dnešních dnů také představuje zvrácený výcvikový tábor pro evropské neonacisty, kteří si v rámci jednotek Pravého sektoru plní svůj vlhký sen a s kvérem v ruce střílí na Rusa, nebo noname civilistu ukrývajícího se před kulkami obou stran konfliktu. Rusko v 21. století ukázalo, že je ochotno kvůli nastolení bipolárního světa zabít tisíce lidí, podobně, jako Unie s USA jsou ochotni udělat totéž.

Hledat cestu z celého marasmu je velmi složité. Ale rozhodně švejkovské články o tom, jak Slováci předem oznamují, že do války nepůjdou, ničemu dobrému nepřispívají. Nehledě na to, že slovenská armáda je podobně jako ta česká schopna obrany státu asi tak, jako je maličký brouček schopný zvednou vlakovou soupravu nad hlavu. Chtělo by to trochu soudnosti, přestat přemýšlet nad tím, zda bylo dřív vejce nebo slepice a začít požadovat nekrvavé řešení situace.