Adam B. Bartoš na policii přiznal sympatie k fašistickému Národnímu souručenství

Adam B. Bartoš vidící Žida snad i v Tomio Okamurovi využil příležitosti a jménem své kočkopsí strany demonstroval proti průjezdu amerických vojáků v Česku. Dlouhou dobu v Náchodě špekuloval, až vykoumal několikavteřinovou provokaci, za kterou byl šéf Národní demokracie po právu těžkooděnci na dvě hodiny zadržen. Cesta až k polským hranicím nevyšla pro Adama B. Bartoše vniveč. Zcela nepochybně následující den vytvoří z pokusu zastavit konvoj akt největšího hrdinství, protože ani ten ukřičený Vyvadil, na Facebooku agitující div ne k osobním obětem, do okresního města v Královéhradeckém kraji nedorazil.

Politická exhibice společně s touhou oslovit všechno radikálstvo v zemi odebírá tvůrci seznamů pravdoláskařů na dlouho pěstěné kavárenské image. Z muže s motýlkem na krku a dýmkou v ústech se po pohádkářském extempore volnoběhem vytváří ultranacionální hrubián, který se v případě potřeby nebojí vytasit prostředníček proti americkým vojákům, aby tak za pokřiku „Ami go Home“ demonstroval stranický, ale také svůj osobní nesouhlas s přítomnými Američany. Ještě včera Adam B. Bartoš postával společně s komunisty po boku Zemánka na protiamerikánské demonstraci, aby nyní mohl v Náchodě z megafonu vykřikovat na projíždějící kolonu salvu ubohých výkřiků, díky kterým se dostal do slovní potyčky s přítomnými vlajkonoši pruhů a hvězd.

Když Adam B. Bartoš usedal se svými kolegy a přáteli na chodník při demonstraci homosexuálů, označil svůj čin za projev sedmi statečných a s kvapíkem na svůj facebookový účet poslal několik grafik znázorňující klaku Národních demokratů jako novodobé kovboje odhodlané ochránit homofobní pohled na svět. Nenávidí Američany a všechno s nimi spojené, přesto všechno autor Obřezané republiky neváhal a využil podvědomě známého westernu k sebepropagaci. Pouze blázen by si nyní myslel, že na Parlamentních listech zvěčněný čin Bartoše zmizí bez povšimnutí.

PR akce vyplácá z modelíny postavičku novodobého ochránce národa, který neváhá a klidně bez ohledu na vlastní bezpečí pošle svou tělesnou schránku na obranu vůči americké agresi. Budou se překrucovat fakta a dokonce se zapomene na výraz ve tváři, kterým Bartoš nechtěně poukazoval na imaginárního Edvarda Steinského, s pomocí něhož sám sebe pokoušel „židobijec číslo jedna“ vykreslovat v nereálných barvách. Co lze ovšem očekávat od někoho, kdo věří, že všechny nenalezené děti jsou oběťmi starých Židů, kteří pijí jejich mladou krev, aby dosáhli co nejvyššího věku. Po takové salvě myšlenek, pokud se podobné úvahy dají myšlenkami nazývat, je zcela normální pochybovat o psychickém zdraví Adama B. Bartoše, jež se zuby nehty snaží dokazovat, že i po více než sedmdesáti letech existují jedinci s velmi silným antisemitismem v srdci.

Už hodinu před nedělní půlnocí zveřejňuje Adam B. Bartoš na svém facebookovém profilu policejní lejstro, ve kterém vysvětluje, coby zadržená osoba, své pohnutky k činu, jehož se dopustil. Neuposlechl výzvy policie, a proto byl zcela správně zadržen. Zveřejněným policejním dokumentem Bartoš hladí ego všech odpůrců policie. ACAB příznivci budou tleskat a ke sdílenému článku z Parlamentních listů přidají jako třešničku na dortu úřední zápis, jež v očích extrémistů představuje jasný důkaz o tom, jak stát chce kriminalizovat „skutečné ochránce národa“.

bartos1

bartos2

Jde opět o promyšlený tah, se kterým se Bartoš pokouší nepřímo oslovit doposud nerozhodnuté nacionály, jež díky náklonnosti Národní demokracie k nacionálnímu bolševismu pochybují o kvalitách Bartošových lidí. I do podání vysvětlení vstupují „židozednáři“, zatímco Bartoš sám sebe vykresluje jako ochránce a zároveň si střílí z mužů zákona, když na závěr dokončuje své vysvětlení pozdravem Vlasti zdar!

Adam B. Bartoš se tímto svým krokem zcela jasně a prokazatelně zařadil k odkazu nacisty jediné povolené politické strany v Protektorátu Čechy a Morava, Národního souručenství. To používalo jako pozdrav Bartošem zmíněný Vlasti zdar!

Co bylo Národní souručenství:

Národní souručenství vyrostlo ze dvou odlišných důvodů. Z touhy po sjednocení českého národa do jedné silné strany a z pragmatických potřeb vojenské okupační civilní správy efektivně donutit okupované Čechy k „lepší poslušnosti“. Do nově založené strany nesměli vstupovat Židé a ženy.

Do 15.4. 1939 byla výkonná moc svěřena německé armádě v čele s generálem Brauchitschem. V Čechách měl rozhodující moc generál J. Blaskowitz se šéfem civilní správy K. Henleinem a na Moravě převzal výkon moci gen. S. W. Litz a civilní správu vedl J. Bürckel. Nacisté chtěli zajistit politickou kontinuitu moci kvůli zachování klidu a průmyslové výroby, jež Hitler velmi potřeboval. Hitler neměl dobré mínění o fašistických organizacích českého původu, protože tyto spolky se nalézali na krajních spektrech společnosti. Čeští fašisté neměli dostatek odborníků, jejich autorita byla malá a německá armáda se obávala, že by za jejich vlády vůbec nic nefungovalo. Nacisté si nepřáli, aby roztříštěné fašistické strany zasahovaly do dění v protektorátu. Přikázali rozpustit dvě doposud existující strany(Strana národní jednoty a Národní strana práce), což se také koncem března 1939 stalo. Rozpuštěním vznikla jedna veliká fašistická strana nazvaná jako Národní souručenství.

Hácha chtěl Národním souručenstvím dokázat, že má vliv na českou společnost a tudíž se v zájmu zachování politické kontinuity může podílet na výkonu moci. Dokonce se sám prohlásil za vůdce Národního souručenství. Vládním usnesením bylo Národní souručenství 6. dubna 1939 prohlášeno za jediné politické sdružení českého národa. Tímto krokem došlo de facto k zakončení morální devastace Čechů a oficiální zrušení demokracie, jež se již dlouhou dobu potýkala s vážnými problémy. Pohlaváři českého fašismu snili o germanizaci českého národa, které mělo pomoci Národní souručenství. Koncem roku 1939 mělo Národní souručenství již 4 092 308 členů, což Hácha kvitoval nadšenými slovy, že český národ by mohl dosáhnout stejných úspěchů, jako národ německý. Nacisté tolerovali existenci Národního souručenství jako převýchovnou organizaci českého národa.

Národní souručenství mělo několik vývojových etap. Národní souručenství splňovalo hlavně ideové ospravedlnění vzniku Protektorátu Čechy a Morava, protože nacisté s jeho vznikem poukazovali na ochotu Čechů být v područí nacistické moci. Pomocí Národního souručenství se oficiálně hlavně směrem k zahraničí prokazovala loajálnost Čechů k nacistické říši. Svým způsobem existence Národního souručenství z ideologického důvodu nese nepřímou vinu za represe po atentátu na Heydricha, protože Beneš atentátem na říšského protektora chtěl dokázat, že zvěsti o dobrovolnosti českého národa nejsou pravdivé.

Někteří ryze pročeskoslovensky a protigermanizačně, leč fašisticky a rasisticky smýšlející, stranou placení členové Národního souručenství první půl rok po vzniku Protektorátu podporovali odbojové akce namířené vůči okupantům a pomáhali s organizací masových akcí transparentně demonstrující češství.

Do Národního souručenství totiž jako druh krytí vstupovali také odbojáři, kteří na oficiální dění partaje neměli vliv a nebyli ani stranou placeni. Spolupracovali však hlavně avizovaný půl rok po vzniku Protektorátu s některými placenými funkcionáři strany a jejími tajemníky, kteří odmítali germanizaci a proto odbojářům pomáhali, i když byli rasisty s fašistickými názory. Z řad placeného aparátu Národního souručenství bylo gestapem zatčeno kvůli pomoci odbojářům na 137 funkcionářů, z toho 21 tajemníků a z nich bylo 41 popraveno nebo umučeno v koncentračních táborech.

Publikace Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity k Národnímu souručenství dodává:

“V prvním půlroce existence Protektorátu Čechy a Morava v zásadě Národní souručenství plnilo své národně sebezáchovné úkoly a to v různých formách, od krytí odbojové činnosti, ba zapojováním se do ilegální práce, až po organizování masových akcí transparentně demonstrujících češství nacisty porobeného národního kolektivu.

Později ovšem organizaci zasáhl proces oportunistického loajalismu sklouzávajícího ve svých špičkách stále zřetelněji na pozice aktivismu vyjádřeného nástupem J. Fouska do čela vedení NS v květnu 1941.”

Jinými slovy bylo Národní souručenství po roce 1941 nacistům loajální, i když jeho popularita vstupem USA a Sovětského svazu do války značně klesala jak u domácího obyvatelstva, tak u nacistů.

Je nutné také dodat, že placení straníci Národního souručenství oficiálně plnili příkazy nacistů a mnohdy také nad míru svých povinností plnili přikázané úkoly a z vlastní angažovanosti také zahájili genocidu Romů v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu. Formálně také spolupracovali s režimem. Také proto v poválečných časech byli stíhání z kolaborace a páchání válečných zločinů pouze stranou placení straníci a nikoli řadoví členové.

Nacistická správa byla nad Národním souručenstvím v rozpacích. Na jedné straně kolaborantskou spolupráci vítala, ale na druhou stranu partajní plán Národního souručenství germanizace zabraňoval plánům vystěhovat a likvidovat český národ. Nacisté také kvůli řadovým členům – odbojářům bojujících vůči nacismu Národnímu souručenství nevěřili a 6.10. 1942 bylo vedení Národního souručenství nahrazeno komisařským vedením Krejčího a Rychtrmoce. 29. září 1942 kolaborant Emanuel Moravec kvůli neplnění zadaného úkolu(výchova k říšské státnosti a poněmčování) navrhl zrušení strany. K faktické likvidaci strany došlo až 15. ledna 1943, kdy bylo Národní souručenství přeměněno v jiný spolek propagandistických korporací.

Po trochu delším pojednání o Národním souručenství je jasné, že se Adam B. Bartoš pozdravem ztotožňuje s někým, kdo plnil nacistovy rozkazy a kdo formálně hlásal loajalitu k nacistickému režimu, dopouštěl se zvěrstev nebo je toleroval svými podpisy i agitací a formálně vytvářel dojem, že Protektorát o své vůli chce stát po boku Hitlera.  Předseda Národních demokratů zobrazením policejního protokolu řekl mnohem víc, než možná chtěl. Odkryl neplánovaně karty, zatímco hlavním účelem jeho jednání bylo oslovit ultrapravicovou a ultralevicovou scénu.