Boko Haram vraždí a okrádá lidi na severovýchodě Nigérie

Nejlidnatější stát Afriky je sužován teroristickými útoky islamistických radikálů z Boko Haram. Zatímco se svět právem pohoršoval nad činy extrémistů ve Francii a mnozí Evropané se na sociálních sítích přeměňovali do podobenství satirického časopisu Charlie Hebdo, tisíce kilometrů daleko umíralo v severovýchodní Nigérii díky sebevražedným atentátníkům na stovky lidí. V jazyku Hausa „Boko“ znamená v překladu „Kniha“ a Haram znamená v arabštině „zakázaný, bezbožný, hříšný“. To docela vystihuje podstatu útočníků. „Hříšná kniha“ plná hříšníků nemající s Koránem, natož s islámem, pranic společného, se rozhodla zabíjet všechny lidi v okolí.

Nigérie se díky radikálům ocitá na mnoha místech na pokraji války, zatímco Boko Haram se svými zabijáky odmítá západní svět, západní kulturu, veškerou modernost i lidská práva. Zastíněni Islámským státem, se raději ze strachu z mediálního zapomnění radikálové přihlásili k Islámskému státu a jako nejčerstvější bojovníci světoznámého uskupení pokračují v tom, co umí nejlépe. Vůdce Boko Haram, Abubaker Shekau, nedávno vyslovil věrnost Islámskému státu. Shekau přijal sice formálně autoritu Baghdadiho jako chalífy, ale není jisté, zda by se skutečně podřídil

Islamistická sekta známa jako Jama’atu Ahlis Sunna Lidda’awati Wal-Jihad(“Člověk oddaný šíření proroka učení a džihádu”), známá jako Boko Haram, přeměnila prastaré učení Koránu k obrazu svému. Dělají totéž, co činili wahhábovci na saudskoarabském poloostrově od konce osmnáctého století. Násilím, s největší brutalitou chtějí přimět všechny v celé Nigérii, aby přistoupili na nový klon víry.

Zabíjeni nejsou pouze křesťané, ale také muslimové, jež tito fanatici nepovažují za správné muslimy. Mediálně své snažení nazývají islamizací. Nemusejí pro své snažení vymýšlet nová názvosloví. Média přispěchají kvapíkem se svou invencí. Rády rozšíří islamofobii, i když snažení pomatenců s výbušninami kolem pasu nemá ve skutečnosti s islámem nic společného. Pomocí teroru vyvolávají představy i pocity strachu a úzkosti. To je také jediná hodnota, ze které kriminálníci žijí. Nepředvídatelné bombové útoky na tržištích, v mešitách, v kostelech ve školách……únosy lidí, vraždy, žhářství, útoky na státní instituce i nemocnice, znásilňování žen, unášení mladých dívek a jejich následné vraždění……to všechno představuje hlavní vývozní artikl Boko Haram, za který by se nemusela stydět žádná mafie na světě.

Náboženský fundamentalismus je velmi nebezpečný. A pokud dostane příležitost, může se velmi jednoduše přeměnit v celonárodní apokalypsu, z níž by neměl obavy snad jen blázen. Příslušníky Boko Haram jsou jak náboženští fundamentalisté, tak ultrapravicoví a ultralevicoví extrémisté, kteří svou účastí v této zločinecké organizaci vidí příležitost postavit se nenáviděné vládě a nabízený patos přetvořeného islámu vnímají jako nutné zlo k naplnění svých xenofobních, rasismem a odporem přeplněných přání a snů. Ideově by se náboženští fundamentalisté dali přirovnat k fašistům, jež terorismus používají jako nástroj, prostředek k dosažení cíle, ke kterému patří například také obohacování se na úkor chudého obyvatelstva. Terorismus není ve skutečnosti nic jiného, než „politicky a mediálně orientované násilí“.

Severní oblasti Nigérie patřily odjakživa k velmi silným oblastem náboženského aktivismu. Fundamentální maniaci si tu několikrát obrazně řečeno podávali kliku od dveří. Mezi těmi významnějšími byl Šejk Usman dan Fodio, který v letech 1804–1808 vytvořil nový „muslimský“ stát, Fulanskou říši na severu Nigérie. Použil náboženství jako politickou zbraň. Ohnul ho, přizpůsobil, odchýlil se od islámu jako dnešní fanatici. Vykládal Korán po svém, čímž se snažil odklonit pozornost veřejnosti od své vlastní neschopnosti, korupce systému.

Dalším extrémistou v Nigérii byl například Mohammed Marwa všeobecně známý jako Maitatsine. Odmítal používání rádia, hodinek, kola, auta, více peněz než je nutné. Odmítal hadísy a sunnu, ale čtení jiných knih než Koránu považoval za pohanství. Z Koránu také kontroverzně citoval a v rozporu s islámem si jednotlivé části upravoval podle sebe. Odmítal Mohameda jako proroka a naopak sám sebe za proroka považoval, tím se také v roce 1979 veřejně prohlásil. Maitatisne sám sebe viděl jako člověka, který přináší obnovu učení Šejka Usmana dan Fodia. Po roce 1972 Maitatsine vytvořil militantní, velmi nebezpečné uskupení známé jako Yan Tatsine, se kterým útočil nejen proti vládě, policii, ale také proti muslimům i muslimským učencům, o kterých tvrdil, že islám vykládají špatně. Svou zlost obrátil také proti bohatým, chudým, a to bez ohledu na to, jaké náboženství vybrané oběti vyznávaly. Ozbrojené střety si vyžádaly mnoho tisícovek obětí a desetitisíce lidí bez přístřeší. Při jednom z nich zemřel také Maitatine. Sektářské násilí se rozlilo za pomoci Maitatinovo následníka, Musa Makanikiovi, nejen po nigérijském státě Kano, ale také po státech Sokoto a Borno. Fundamentalisté se chovali v rozporu s Koránem. V roce 1980 bylo fundamentalistické hnutí sektářů Yan Tatsine hlavním viníkem povstání ve státě Kano. Toto povstání se rozšířilo v letech 1982 a 1983 ve státech Yola a Maiduguri.

Yan Tatsine požadovalo faktický návrat do středověku, ožebračovalo všechny bez ohledu na náboženské vyznání, aby vedení radikálů bohatlo a násilně cestou únosů, vražd, přepadení a útoků požadovali, aby ostatní vyznávali tutéž upravenou, umělohmotnou formu islámu, která islámem ve skutečnosti nebyla. Vůbec, Nigérie má časté problémy s tím, že se někdo prohlásí za proroka a pokouší se prosazovat svou podobu náboženství. Drzost Yan Tatsine šla tak daleko, že požadovala po vládě, aby do čtrnácti dnů uvolnila stát Kano pro potřeby sektářů.

Boko Haram má své kořeny, inspiraci a ideový rámec v Maitatsinově ideálu povstání. Své organizační schopnosti a nástroje ozbrojeného odporu naopak používá po vzoru Talibanu.

Datum, kdy vznikla Boko Haram, je věcí diskusí. Nicméně, v roce 1995 vznikla extrémistická skupina známá jako Šabáb muslimská mládežnická organizace. Podle některých názorů se tato skupina radikálů metamorfozovala, až se někdy v roce 2000 přeměnila na Boko Haram. Celé čtyři roky bylo hnutí málo známé, až se do vedení v roce 1999 dostal Mustapha Modu Jon, všeobecně známý jako Mohammed Yusuf. Tento muž velmi výrazně zradikalizoval náboženské fanatiky a přivedl je k Al-Kájdě v Islámském Maghrebu(AQIM). Založil vlastní mešitu v Maiduguri a vytvořil z tohoto místa de facto velitelství organizace. Lákal do radikálního uskupení negramotné, mladé lidi, kteří účastí v islamistickém hnutí cítili svou příležitost, možnost být užitečný, získat vliv a třeba i majetek. Vysoká míra nezaměstnaných, obrovské sociální nůžky udělaly své a Mohammed Yusuf toho využil.

V roce 2004 Boko Haram navázalo styky s Alžírskou saláfistickou skupinou, dnes známou jako Al-Kájda v Islámském Maghrebu(AQIM), která vycvičila některé členy Boko Haram v boji, střelbě, používání střelných zbraní a výbušných zařízení. AQIM údajně Boko Haram poskytla na 40 000 000 Naira (přibližně 5 100 000 KČ). Propracovaná partyzánská strategie naplněná na ekonomickou výpomoc z řad ostatních islamistů velmi výrazně pomohla k velkému růstu. S teroristy spolupracovali a stále spolupracují někteří regionální nigérijští politici a moc Boko Haram místně rostla a stále roste.

Vůdce skupiny islamistů, Mohammed Yusuf, společně s ostatními členy Boko Haram i se svým otcem Alhaji Baba Fugu byli zabiti v policejní vazbě. Od ledna 2010 sílí tlak nigérijské policie i armády, která se snaží islamisty rozprášit, aby nadále nedocházelo k vraždění lidí. Bohužel, jsou to především nigérijští vojáci, kteří v bojových operacích porušují lidská práva a podílejí se na bezpráví páchaném na civilistech. To je velmi smutné. Nigérijský prezident Goodluck Jonathan a jeho armáda jsou pod mediálním i veřejným tlakem. S blížícími volbami chce dokázat, že s Boko Haram umí zatočit, a že dokáže vyhnat islamisty pryč z Nigérie. I proto hlava nejlidnatější země Afriky sahá po zahraniční výpomoci žoldáků z Jihoafrické republiky. Použití jihoafrických žoldáků je logickým krokem Jonathanovy vlády, která bojuje proti povstalcům s velmi malým úspěchem. Jihoafričtí „vojáci“ vyškoleni soukromými výcvikovými společnostmi, bezpečnostnímu agenturami,  mají bohaté zkušenosti s prováděním mobilních operací v nepřátelském prostředí. To je užitečné zejména v boji proti Boko Haram v Sambiském pralese, v oblastech na severovýchodě země, kde má Boko Haram svou baštu.

Jihoafričtí žoldáci jsou často spojeni s dnes již zaniklou bezpečnostní agenturou Private Military Company Executive Outcomes (EO). Ta je cvičila například k bojům v Sieře Leone nebo v Angole. Společnost je napojena na představitele apartheidní vlády nejznámějších protipovstaleckých misí je 32. „Buffalo“ prapor. Bývalí žoldáci jihoafrických bezpečnostních agentur v Nigérii zakládají své společnosti.  Díky žoldnérským armádám, neoficiálně se hovoří až o 8 700 žoldácích ve službách nigerijského prezidenta, dochází k porážkám Boko Haram. Kromě Jihoafričanů, v najatých službách bojují lidé z Čadu, Kamerunu a také Nigérijci.

Postoj Nigérie je přinejmenším kontroverzní. Najatí ozbrojenci se často v rozporu s mezinárodním právem na objednávku zabývali svržením vlády například na Rovníkové Guineji nebo na Komorách. Podobně byli zapojeni v Angole a hovoří se také o podílu žoldáku v Libyi. Odborníci poukazují, že současné úspěchy by nemusely mít dlouhého trvání. Boko Haram se přesouvá do okolních zemí, například do Kamerunu, kde se dopouští sektářského násilí a je tu nebezpečí, že se vyhnaní islamisté vrátí zpět. Mezinárodně zmiňované úspěchy tak mohou být úspěchy naoko a po nigérijských volbách, kdy nebude vláda platit žoldáky, může docházet opět k návratu násilí.

Úředníci OSN upozorňují na to, že na severovýchodě Nigérie se díky bojům a následnému nezájmu centrální, ani regionální vlády hrozí regionální humanitární krize. Více než milion lidí bylo díky ozbrojeným střetům vnitřně vysídleno. V posledních měsících se odhaduje, že při střetech žoldnéřů s Boko Haram zemřelo více jak 6 300 civilistů, mnoho desítek tisíc lidí bylo týráno a ženy znásilňovány, a to nejen islamisty. Devadesát procent těch, co byli vysídleni, jsou v ohrožení absolutní chudoby i nedostatku základních potravin. Díky tomu se počet obyvatel v příhraničním městě Yola téměř zdvojnásobil z 300 000 na 600 000 obyvatel. Lidé nemají kde bydlet a roste kriminalita. V oblastech bojů jsou nalezeny masové hroby obětí Boko Haram.

Je cílem nigérijské vlády skutečně bojovat proti islamistům, nebo jde o předvolební akce? A bude Boko Haram konečně poražena? Nejhorší je, že se téměř nikdo nezajímá o pomoc milionu lidem. Změní se to někdy? A změní média svou islamofobní rétoriku na informace faktů, kde Boko Haram není nic jiného, než teroristickou organizací?