Izraelská tajná služba Šin Bet stále více používá mučení při výsleších

Vnitřní bezpečnostní služba Izraele, Šin Bet, nesmí z rozhodnutí nejvyššího soudu od roku 1999 používat při výsleších fyzické násilí. Svědectví jednotlivých lidskoprávních organizací dokazují, že izraelská tajná služba mučí nebo trýznivě zachází s palestinskými vězni. Agenti používají hned sadu několika trýznivých metod, s pomocí kterých se snaží vytlouct a vymoci doznání vyslýchané osoby.

S postupujícím časem a zvyšujícím se mezinárodním tlakem vůči pravidlům apartheidu, agenti stále častěji používají metod fyzického násilí během výslechů.

V druhé polovině loňského roku bylo Výborem proti mučení v Izraeli nahlášeno na 51 případů mučení při výsleších.

V roce 2013 bylo v průběhu výslechu zaznamenáno 16 případů násilných prostředků vyslýchání; v roce 2012 jich bylo 30, roce 2011 27 a v roce 2010 42. Mučení používá nejrůznější formy trýznění, kdy dochází k bití, zatímco vyslýchaný má spoutané ruce, nohy i černý pytel na hlavě. Známé jsou pozice žabák, banán, jež nejsou daleko od středověkého lámání v kole, kdy je zadržovaný v krkolomných pozicích svázán, čímž je mu způsobována nesmírná bolest a muka.

V roce 2014 23 Palestinců podalo několik stížností na mučení prováděné agenty Šin Betu. V první polovině roku 2014 bylo pět stížností, kdy bylo vyslýchaným zakázáno spát, zatímco byli ve vynucených polohách mláceni. V druhé polovině roku 2014 bylo na 19 stížností zákazů spát. 12 případů, kdy byli vyslýchaní krutě při výsleších biti. V 18 případech stížností byli lidé svazováni do kozelce, kdy byli ve vynucených polohách mláceni přes klouby a docházelo k umělému vyvolávání otřesu mozku.

Až do roku 1999, tisíce palestinských vězňů bylo mučeno každý rok. Veřejný výbor proti mučení v Izraeli odhaduje, že většina dotazovaných Palestinců zažila alespoň nějaký způsob mučení. Nejvyšší soud sice zakázal mučení, ale nechal agentům pootevřená vrátka. Pokud vyšetřovatel odůvodní mučení jako „naléhavou potřebu“, bez které by se vyšetřování případu nehnulo dopředu, poté mučení může použít. Šin Bet je povinen oznámit soudu, že metody mučení byly použity. Soudce poté při rozhodování musí vzít v potaz takovou informaci a podle ní usuzuje o tom, jak důvěryhodné jsou získané důkazy. V praxi vyšetřovatelé často mlčí, aby zbytečně nepodkopávali výsledky své práce a soud ani neví, že mučení bylo použito jako jedna z vyšetřovacích metod.

Generální prokurátor stanovuje pravidla, kdy je možné používat „naléhavou potřebu“ při výsleších a jaké typy mučení je možné používat, ale tato pravidla nejsou veřejně přístupná. Úředníci vojenského soudu říkají, že je v dokumentech Šin Betu uvedeno několik typů mučení. Patří mezi ně nandavání černého pytle po dobu několika hodin delší dobu, což způsobuje ztrátu orientace.  Pět nebo šest vyšetřovatelů, kteří stojí kolem podezřelého, křičí po celé hodiny do jeho uší. Nutí podezřelého klečet proti zdi s ohnutými koleny, zatímco vyslýchaného bijí, lechtají ho perem do uší, nosu, dávají mu facky. Nutí podezřelého stát po dobu několika hodin. Svazují ho po dobu několika hodin do kozelce, zatímco agenti vyslýchanou osobu mlátí přes klouby.

Agenti používají metody mučení i v případech, kdy neexistují reálná podezření. Lidé jsou mučení a následně propuštěni. Často se tak děje v případech „přepadů“ izraelskou armádou, kdy přijede vojenská kolona, udělá náhodnou šťáru, při které zadrží Palestince, mezi nimiž jsou také děti, teenagři….nikdo, ani nejvyšší soud v Izraeli neví, jak vysoké, vážné, musí být podezření, ohrožení společnosti, aby bylo možné aplikovat metody mučení. Šin Bet uvádí, že metody mučení mají své opodstatnění, dochází prý díky trýznivým metodám výslechů k uspokojivému vyšetření těch nejzávažnějších případů, jakými jsou únosy, vraždy, vyhrožování politikům. Šin Bet dodává, že metody trýznivého zacházení jsou pod vnitřní i vnější kontrolou…ale humanitární, lidskoprávní organizace dodávají, že tomu tak není. Izrael se zavázal k dodržování určitých pravidel, a proto by měl chování tajných služeb upravit tak, aby nebylo v rozporu s mezinárodním humanitárním právem i mezinárodními úmluvami.

Případy používání mučení nejsou ničím vzácným. Šin Bet těchto praktik využívá nadměrně. Pokud chceme nazývat Izrael demokratickým státem, poté Izrael nesmí používat praktik mučení. Demokratický stát nemůže souhlasit s metodami mučení jako legitimními způsoby vedení výslechu.