Konvoj amerických vojáků je symbolem rusofobie i rusofilie zároveň

Konvoj amerických vojáků vyvolává zajímavé reakce lidí. Po více než dvaceti letech od Sametové revoluce se na veřejnost dostává mluva z padesátých let následovaná silně propagandistickými proamerickými postoji. Extrémní postoje si podávají ruce, zatímco zdravý rozum se válí někde v rohu zapomnění. Je tragikomické, co všechno se může stát.

Nacionální bolševici s Holešovickou výzvou a nejrůznějšími rusofily se ujímá příležitosti a pokouší se vsugerovat, že spojenecká vojska NATO jsou okupanty, tak jak tomu bylo v roce 1939, nebo v pozdějších obdobích národní historie. Své k tomu dodává česká neonacistická scéna, která nelení a své příznivce vyzývá k bojkotu kolony obrněných vozidel a nabádá, aby holohlaví příznivci hákového kříže a nekonečné slávy českého fašizování použili rajčata, dlažební kostky, nebo jiné pomůcky známé například z protiromských demonstrací. Extrémní scéna vydávající se za oddané a odhodlané vlastence využívá kontroverzního tématu, aby se opět zviditelnila a ukázala, že jako „jediná“ stojí za zájmy Čechů, zatímco vláda bez obtíží povolí transport cizáků přes území Slovanů.

Konvoj amerických vojáků je symbolem. Rusofobové v něm vidí zadostiučinění z šedesátého osmého a dmou se pýchou, že tentokrát Česko patří k Západu a nikoli k východnímu bloku, který přivedl armády Sovětského svazu do tehdejšího Československa. Zároveň rusofilové v konvoji vidí okupanty, jež by nejradši zadusili Rusko, jako symbol prohnilého panslavismu. Co na tom, že minulý rok se uskutečnilo na 130 armádních přesunů a nikdo proti nim nic nenamítal.

Dva názorové proudy s bebíčky na srdci hledají prostor k sebepropagaci a pokoušejí se o překonání nezájmu okolí. Třešničkou na dortu je osoba Jiřího Vyvadila. Pasoval se za velitele odpůrců amerického vojenského konvoje a nevědomky tím odhalil svou nekonečně trvající naivitu. Sice neví jak, ale „bez keců“ chce zastavit konvoj, protože „nechce dopustit 3. okupaci České republiky armádou NATO“. Škoda jen, že jako senátor hlasoval pro vstup do NATO. Dokonce tehdy unisono souzníval s rusofobními kolegy, když v Rusku spatřoval nebezpečí obrovských rozměrů.

Viz Vyvadilův proslov v Senátu o nutnosti vstupu do NATO z 30. dubna 1998:

„Je to prostě výzva pro nás pro všechny, jak vážně se nad tím zamýšlet. A říkám poctivě, když vystupují kolegové z Ruska, Ázerbájdžánu, Arménie, tak ostatní Evropa jim naslouchá a cítí prostě mráz na zádech, protože vzájemně je to úplně jiný svět. Čili ano, já samozřejmě to podpořím“

Tehdy Jiří Vyvadil viděl Rusko jako ohrožení a NATO jako bezpečnostní pojistku, zatímco dnes je tomu jinak.  Amerikanofobie, stejně jako rusofobie, je stejně trapná a demagogicky zaměřená filosofie. Jeden tábor extrémního pohledu na svět se pokouší ten druhý přesvědčit o chybách toho druhého. Naschvál otevírá kontroverzní témata minulosti, aby s historickými důkazy mohli příznivci toho, či onoho názoru co nejvíc ponížit protistranu. Vytáhne se chování Rudé armády během osvobozování, zatímco se zapomene na způsoby amerických vojáků, jako kdyby jedni byli lepší než ti druzí. Pravdou je, že od března do listopadu 1945 znásilnili vojáci Rudé armády na území dnešní České republiky tisíce žen a mnohé z nich dokonce i ubili k smrti.

Problémem osvobozování je, že se často mění v další okupaci, se kterou přicházejí všechny negativní jevy. Lidstvo se s tímto paradoxem setkává snad odnepaměti. Politický etos odstraňuje to nepěkné a časem kvůli symbolice vládnoucích režimů zůstává romantizovaná podoba, zatímco to špatné je považované za tabu a není společensky únosné o takových tématech veřejně hovořit. Pamětnice by zcela jistě mohly vykládat o tom, jaké to bylo při osvobozování od nacismu. Romantismus konce války se nekonal, stejně jako mnozí navrátilci z koncentračních táborů buď dobrovolně opustili poválečné Československo, nebo byli po salvě pokusů o lynč odsunuti zpět do Německa jako potencionální nepřátelé Benešova režimu.

Je směšné, že 516 vojáků může být symbolikou okupace. Zvláště, když je za okupanty označuje někdo, kdo pro NATO hlasoval jako ochránce před Kremlem. Každý fanatismus je špatný a bývá většinou znakem neschopnosti sebe sama. A neschopnost přímo sálá jak z rusofobů, tak z rusofilů. Nic se nemá přehánět. Dokonce ani ten protiruský a proruský postoj.